Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Vydat rozsudek pro zmeškání na 2,6 miliardy je dost podivné, říká Císař ke kauze Čepro

Právo

  7:00
PRAHA - „Podle mého názoru se nemohlo ani soudci, který o kauze rozhodoval, jevit jako normální, že Čepro nijak nereaguje,” říká v rozhovoru pro LN ke kauze fiktivní pohledávky za 2,6 miliardy advokát Jaromír Císař.

Advokát Jaromír Císař. foto: Ivan Pinkava

Advokát Čepro Císař: Krejčířovo vydání z JAR by nic nezměnilo

LN: Začátkem dubna Městský soud v Praze rozhodl v kauze pohledávky vůči společnosti Čepro ve výši 2,6 miliardy tak, že byla fiktivní, jak společnost od začátku tvrdila. Soud běžel 15 let. Svědčí to něco o stavu české justice, nebo se skutečně případ vymykal všem standardům?
Byl to skutečně složitý případ. Pokud by se na první pohled zdálo, že délka procesu napovídá o systémových průtazích v české justici, tak to rozhodně nemohu potvrdit. Naopak si myslím, že soudy jednaly relativně rychle. Dlouhá doba trvání procesu byla způsobena především chováním žalující strany.

LN: Žaloba na zaplacení částky byla podána v roce 2003 takovým způsobem, že se o ní společnost Čepro nedozvěděla až do chvíle, kdy přišel do firmy exekutor vymáhat pohonné hmoty, případně částku 2,6 miliardy. Co to pro společnost znamenalo?
Tehdy přední exekutor Juraj Podkonický se překvapivě dostavil do společnosti a požadoval uspokojení pohledávky pro offshorovou společnost ze Spojených arabských emirátů. Jeho další počínání už naštěstí zastavila policie, protože nebylo možné, aby trestná činnost, o které měli vyšetřovatelé poznatky, byla dokonána v rámci civilní exekuce. Pro Čepro to i tak byla strašná situace, pohledávka totiž byla po řadu měsíců pravomocná i vykonatelná. Veškeré řádné i mimořádné opravné prostředky, o které se společnost pokusila, byly odmítnuty s tím, že byly podány opožděně. Zapadalo to však do původního plánu Radovana Krejčíře: buď ihned získat miliardy v exekuci anebo alespoň oslabit společnost Čepro tak, aby byla za pro něho výhodných podmínek privatizována. Jedinou nadějí nakonec zůstával až Ústavní soud, který nejprve situaci ulehčil tím, že rozhodl o odkladu vykonatelnosti, a posléze na podzim 2007 celý rozsudek zrušil.

Advokát Jaromír Císař.

LN: Je pro Vás z pohledu advokáta pochopitelné, že soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání o pohledávce v takové výši? Později se v rámci vyšetřování zjistilo, že přípisy od soudu schovala zaměstnankyně podatelny společnosti, která byla zločineckou organizovanou skupinou podplacena.
Po pouhé formální stránce bylo to rozhodnutí v pořádku. Ústavní soud však řadu let vydává nálezy, ve kterých brojí a kritizuje přepjatý formalismus obecných soudů. Podle mého názoru zde šlo o čistý formalismus. Vydat rozsudek pro zmeškání na zaplacení 2,6 miliardy bez toho, aniž by soudce viděl a slyšel protistranu, to se mi zdá dost podivné. Podle mého názoru se nemohlo ani soudci, který o kauze rozhodoval, jevit jako normální, že Čepro nijak nereaguje. Soudci například nestojí nic v cestě, aby zvedl telefon a ověřil si u žalovaného, že se skutečně tak ohromné žalobě vůbec nechce bránit. Rozsudky byly následně právem zrušeny, protože Čepru jimi bylo fakticky odepřeno ústavou zaručené právo na spravedlivý proces.

LN: Ústavní soud následně rozhodnutí zrušil a vrátil je k Městskému soudu v Praze. Co pak proces tolik let zdrželo?
Žalující společnost Venturon chtěla přes všechny překážky dosáhnout toho, aby do řízení vstoupila jistá účelově vytvořená lichtenštejnská společnost. Jak se zpětně ukazuje, důvodem byla skutečnost, že Venturon byl infikován trestním řízením, které bylo vedeno proti jejímu jednateli. Tím byl „bílý kůň“, povoláním zedník, který na cizí pokyn podepsal miliardové postupní smlouvy a umožnil tím podvodné soudní uplatnění fiktivních pohledávek. Bylo jasné, že když za to bude odsouzen, tak se to promítne do civilního řízení. Takže pohledávku potřebovali převést na nějakou na první pohled čistou společnost. A zdánlivě to byla skutečně atraktivní pohledávka.

LN: Od koho směřovaly pokyny?
Na počátku byl nesporně Radovan Krejčíř, na to byly zajištěny i důkazy, ukradená předvolání k soudu se při domovní prohlídce našla v jeho vile. Klíčovou roli zde ale hrál také Martin Pechan, kdysi obchodní ředitel Čepra. Protože obchodování Čepra dobře znal, byla žaloba proti společnosti skutečně velmi chytře a záludně promyšlena. Nakonec však byl za podvodné uplatnění fiktivní pohledávky pravomocně odsouzen na 5 let.

LN: Měl jste někdy pochybnosti, že by případ nemusel dopadnout dobře?
Ne, od počátečního prostudování spisů mi bylo jasné, že jde o podvod. I když obavy z dramatických zvratů v průběhu soudních sporů jsem samozřejmě měl. Jen v tomto případě byly vyneseny tři nálezy Ústavního soudu, došlo dvakrát ke změně soudce na prvním stupni a za tu dobu se vystřídali tři generální ředitelé Čepra. Původně se také jednalo o tři velké případy – byla tu ještě žaloba od společnosti Tukový průmysl o 2,9 miliardy a od společnosti M Port o 350 milionů. Obě již byly definitivně zamítnuty. Všechny však byly nějak spojeny s Krejčířem a Pechanem. Na tom, že se tyto případy postupně daří úspěšně uzavírat, má kromě jiných veliký podíl současný generální ředitel Jan Duspěva, se kterým na případu spolupracujeme od doby, kdy jsme zastupování Čepra převzali. Duspěva má velkou vůli a houževnatost dotáhnout všechny kauzy Čepra do zdárného konce.

Advokát Jaromír Císař.

LN: V jaké výši je škoda, kterou tím společnost Čepro utrpěla? A lze ji vůbec z Krejčíře nebo Pechana někdy dostat?
Vyčíslili jsme ji na 85 milionů korun a uplatnili ji v trestním řízení. Prokazování by ale bylo velmi rozsáhlé, a tak trestní soud firmě přiznal zhruba 18 milionů korun zcela nepochybné škody a ve zbytku ji odkázal na civilní řízení. Byli jsme Čeprem pověřeni, abychom 18 milionů vymáhali v exekučním řízení. Škodu měli platit Pechan s Krejčířem společně a nerozdílně, Krejčíř ale žádný volný majetek nemá. Pechan spoluvlastní vilu v odhadní hodnotě asi 12 milionů a její prodej bude snad brzy dokončen. Ze všech věcí, které se zatím dohledaly, ale nebude zcela uhrazeno ani oněch 18 milionů. Není prostě z čeho brát.

SHRNUTÍ KAUZY ČEPRO

V lednu 2003 podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze obžalobu, podle níž se měli Radovan Krejčíř s Martinem Pechanem v období let 2002 – 2005 dopustit několika trestných činů. Zejména měli využít fiktivní doklady o prodeji pohonných hmot společnosti BENA, Venturon Investment a M Port, aby zorganizovali podvodné uplatnění pohledávek za státní podnik Čepro u soudu s tím, že měli rovněž zajistit zadržení poštovních zásilek od soudu. Jejich cílem bylo zabránit společnosti Čepro, aby se proti uplatnění pohledávek mohla účinně bránit. Tyto pohledávky byly dále postupovány do ciziny, a to mj. na lichtenštejnskou společnost Global License and Services Establishment. Na konci března 2018 Vrchní soud v Praze potvrdil prvostupňový rozsudek a Radovan Krejčíř byl tak pravomocně odsouzen na 15 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a trestem zákazu činnosti v délce 5 let. Jednání proti bývalému obchodnímu řediteli Čepra Martinu Pechanovi nebylo dosud nařízeno. Z březnového termínu se Pechan pro nemoc omluvil.

LN: Dá se říci, že společnost Čepro je magnetem, na který se slétají podvodníci?Naše kancelář často zastupuje veřejnoprávní subjekty, municipality či státem vlastněné obchodní společnosti, takže se mnohdy setkáváme s přístupem, který přetrvává ještě z 90. let a z první dekády tohoto století. Jde o představu, že státem ovládaný majetek je špatně chráněn, že se o něj starají špatně placení či špatně motivovaní manažeři a špatně placení podnikoví právníci, kteří ručí za škodu způsobenou na státním majetku do výše 4,5 násobku měsíčního platu. Státní majetek se tak jeví jako tučná kořist pro různé žraloky. Logicky také přitahuje a láká subjekty ze šedé či kriminální zóny k tomu, aby na něj útočili. Teprve v poslední dekádě se uznává, že i stát má právo na to, aby byl jeho majetek chráněn kvalifikovanými a početnými právníky z velkých advokátních kanceláří. Doplňují tak interní právní oddělení, jestliže ta na efektivní právní obranu nemají buď dostatečnou kapacitu nebo adekvátní specialisty. Nám se za posledních deset let podařilo několika státem vlastněným společnostem, které zastupujeme, ochránit prostředky ve výši překračující 30 miliard korun.

LN: Není ale tolik státních podniků, na které by mířilo tolik útoků jako na Čepro. Nedávno dokonce společnost čelila insolvenčnímu návrhu, který se vám po letech podařilo zvrátit. Čím to je?
Čepro je specifické tím, že obchodování s pohonnými hmotami probíhá ve velkém a přitahuje lidi nejrůznějšího ražení, v krajním případě i opravdové zločince. Lákavým motivem je zde zejména krácení daní. Stejně tomu bylo i v případu Bena, kdy šlo o čtyři roky trvající daňový únik. Ten stál na počátku útoků na Čepro. Zmíněná fiktivní pohledávka totiž původně vznikla ve snaze zakrýt daňový únik. A další ataky vůči Čepru nepřestávají, což je i případ insolvenčního návrhu, který jste zmínila. Díky sofistikovaným šikanózním praktikám navrhovatele trvalo celých sedm let, než byl definitivně zamítnut, a to přesto, že prosperující Čepro mezitím každoročně vykazovalo mnohaset milionové zisky, které odvádělo do státní pokladny.

LN: Jak vnímáte snahy o to dostat Krejčíře do Česka? V posledních měsících se už nehovořilo o tom, že by se někam posunulo, protože tamní ministerstvo spravedlnosti o tom nerozhodlo ve stanoveném termínu.
ČR žádá JAR o jeho vydání už od doby, kdy se zjistilo, že se přesunul právě tam. Krejčíř byl mezitím za tamní zločiny odsouzen do vězení na 35 let. A údajně probíhají další tři trestní řízení, kde mu také hrozí vysoké tresty odnětí svobody. Jde prý asi o dvě desítky vražd, praní špinavých peněz a únosy lidí. Do doby, než o nich bude rozhodnuto a trest odpykán, není zřejmě vydání na pořadu dne. Zájem JAR si Krejčíře ponechat je tak logicky daleko větší než zájem Česka. U nás ale v poslední době vnímám možná cílenou snahu vyvolat ve vztahu ke Krejčířovi jakýsi Kájínkovský syndrom, který podle mě rozhodně není na místě.

Radovan Krejčíř u soudu

LN: Stát zastupujete od roku 2016 také ve sporu ČD (resp. SŽDC) se společností Grandi Stazioni. Jde o čtyři kauzy. Začátkem dubna jste uspěli proti žalobě na náhradu nákladů na revitalizaci hlavního nádraží. O co konkrétně šlo?
Grandi Stazioni se na základě nájemní smlouvy z roku 2003 domáhaly zaplacení nákladů vynaložených na revitalizaci pražského hlavního nádraží. Šlo o 776 miliónů plus smluvní pokuty, takže zhruba o částku 4,25 miliardy korun. My ale tvrdíme, že žádný takový nárok ze smlouvy neplyne. Soud nám v tom dal zapravdu a žalobu v plném rozsahu zamítl. Nájemní smlouva byla totiž uzavřena s tím, že Grandi Stazioni budou objekt využívat a za to provedou revitalizaci na vlastní náklady a obchodní riziko. Své povinnosti přitom neplnily, revitalizaci vůbec nedokončily a nájemní smlouva proto v roce 2016 skončila. Pokud by za téhle situace nakonec ještě dostaly zpět své náklady, bylo by to nejen v rozporu s textem a smyslem smlouvy, ale i zjevně nespravedlivé.

JAROMÍR CÍSAŘ

  • Vystudoval Právnickou fakultu UK, kde až do roku 2003 působil na katedře právních dějin. Dodnes studentům přednáší francouzské právní dějiny.
  • Od roku 1993 je společníkem pražské advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.
  • Ve své advokátní praxi se věnuje obchodnímu a insolvenčnímu právu, pracuje také jako rozhodce a insolvenční správce.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...