Už od ledna, za dva týdny, se mají výsledků plánovaných změn dočkat posluchači. Nebude na přípravu málo času?
Změny nejsou tak převratné. Chci, aby si stanice zachovala obsah, jen jsme hledali lepší formy, jak informace podat, hrát lepší hudbu a víc se soustředit na okamžité a rychlé zpravodajství, říkám tomu ‚teď a tady'. To se bude prolínat celým dnem - před jakýmkoliv naplánovaným programem, blokem či proudem má absolutní přednost během dne aktuální a rychlé zpravodajství.
Mění se tedy hlavně přístup, než že byste výrazně překopala programové schéma?
První výrazná změna, spíš pro posluchače než v obsahu, je, že jsem obsadila každý jednotlivý vysílací blok ve všedním dnu i o víkendu stabilními moderátory. Což tady nebylo běžné, moderátoři se střídali, a posluchač se tak nemohl identifikovat s ‚partnerem', který k němu mluví. Moje představa byla vybrat špičkový, zhruba sedmičlenný tým, který se potom bude objevovat v pravidelných časech, a to se mně povedlo.
Od pondělí do pátku to bude ráno od 5 do 9 hodin Jan Pokorný, dopoledne od 9 do 12 Lucie Výborná, půlhodinové Ozvěny dne od 12 a Radiofórum od 18 do 19 dva výborní moderátoři-novináři na střídačku: Vít Dvořák a Jan Bumba, ten druhý od 15. února. Odpolední blok, kterému pracovně říkáme Styl, bude moderovat od 12.30 do 15 Milan Bílek, podvečerní Radiožurnál od 15 do 17.30 Hanka Shánělová. To je základní moderátorský tým velmi zralých osobností, které jsou skutečně dospělé jak profesně, tak lidsky. V žádném případě nechci hnát Radiožurnál do polohy mladého rádia, nikoli. Všechno to jsou lidi mezi sedmatřiceti a osmačtyřiceti lety, bude to dospělé rádio a taková - myslím - má zpravodajská stanice veřejné služby být.
Víkendová rána 6 až 10 bude moderovat Romana Navarová, od 10 do 11 v sobotu i v neděli půjde Zápisník zahraničních zpravodajů, 11 až 14 magazínový cestovatelský proud Po Česku s Václavem Žmolíkem, a od 14 do 18.30 uvádí Patricie Strouhalová, ke které musíme ještě někoho sehnat, aby se s ní střídal.
Úplně nové tváře a hlasy tedy přináší Lucie Výborná, Milan Bílek a Romana Navarová. Lucie byla dlouho na Frekvenci 1, poslední více než rok na ČRo2-Praha. Romana je z pražského Expresu a Milan z jihočeského Faktoru. Dobře, že přišel čas, kdy rádio veřejné služby může hledat talenty taky v menších, lokálních rádiích, protože nadějných lidí je tam hodně. Za poslední týdny jsem vyposlechla mnoho hodin vysílání regionálních stanic a myslím, že jsem vybrala to nejlepší, co jsem slyšela. Jsem ráda, že mi vedení Českého rozhlasu dalo, pokud jde o výběr kvalitních moderátorů, zcela volnou ruku a poté můj výběr schválilo.
Mimochodem, vašeho předchůdce Miroslava Konvalinu ředitel Kasík odvolal pro „chyby v řízení“. Jak s Kasíkem vycházíte vy?
Že je odborník, považuju za samozřejmé, to mě nepřekvapilo. Vážím si ale absolutní korektnosti v jednání - co mi v naší spolupráci slíbil, vždy dodržel.
Zpátky k moderátorům: některé z dosavadních naopak stahujete z éteru, třeba Vladimíra Kroce, je to tak?
Postavila jsem úplně nový moderátorský tým. S lidmi, kteří tu moderovali léta a odvedli stanici i posluchačům nezpochybnitelnou službu, se snažím, aby bylo dobře zacházeno. Pavel Kudrna přechází na ČRo-2 Praha, protože je i vhodný pro posluchače Prahy, právě pro ně to je skvělý moderátor. Vladimír Kroc povede redakci kultury a životního stylu, protože má ke kultuře nesmírně blízko a dokonale se v ní orientuje; zároveň bude střídavě s Norou Fridrichovou živě uvádět pozdně večerní pořad Nad věcí, jednou dvakrát týdně. A živý rozhovor je to nejpříjemnější, co může rozhlasový moderátor dělat.
Radní Antonín Zelenka na posledním zasedání Rady Českého rozhlasu vyjadřoval svou nespokojenost s tím, jak Nora Fridrichová rámuje svými promluvami telefonáty posluchačů právě v pořadu Nad věcí. Podle vás: měli by se radní takto vyjadřovat ke konkrétním lidem, až tak, zda mají či nemají moderovat?
Vyjadřovat se ke konkrétním moderátorům mají právo všichni koncesionáři, mezi ně bezpochyby patří i radní. Neberu to právo nikomu, a čím více názorů, o kterých se dá diskutovat, tím lépe. To jen pomůže hledat cestu, jak to dělat opravdu dobře. O této výtce pana Zelenky v tuto chvíli nic nevím, takže se k ní nemohu konkrétně vyjádřit.
Radní Zelenka mi po jarním příchodu do rady řekl, že mu vadí monopol na komentáře, který má na Radiožurnálu Ivan Hoffman. Že spektrum komentátorů by mělo být širší, pestřejší. Bude se to měnit?
Ano. Po dvanácti letech komentování Ivana Hoffmana, bez ohledu na kvalitu, kterou teď nechci hodnotit, je čas na zásadnější změnu. Prvek komentáře jako takového zcela zmizí z ranního vysílání. Princip komentářů k události dne bych ale ráda zachovala, a to v hodině aktuální publicistiky, tedy v Radiofóru, mezi 18. a 19. hodinou. Rádio veřejné služby by mělo poskytovat vyvážený pohled - ne v jednom komentáři, ale v celku -, mělo by tedy jít o pět komentátorů, kteří se budou pohybovat na celém pravolevém či levopravém spektru. Mám jedinou podmínku: aby nebyli členy žádné politické strany a aby nebyli aktivní pro žádnou politickou stranu v jejích orgánech a nezastupovali ji v žádných společnostech.
Pak už je to zcela otevřené a zkrátka bude tým pěti komentátorů. A jako je Jefim Fištejn výborný komentátor s pravicovým a liberálním pohledem na svět, je Ivan Hoffman bezpochyby výborný komentátor s vizemi spíše středolevými. Oba tipy do takového týmu patří, když to uvedu jako příklad. Zkrátka chceme, aby Radiožurnál pokrýval celé politické spektrum rámcově v pěti lidech. Abychom věděli, že se na veškeré dění budeme dívat očima lidí, kteří jednoduše mají a musí mít rozdílné politické názory. A taková pluralita je pro rádio veřejné služby nutností.
Ivan Hoffman by měl zůstat, být jedním ze zamýšlené pětice, kterou sestavujete?
Ano. Ještě podotýkám: v tuto chvíli, když společně s týmem vedení Radiožurnálu a pod jistým časovým tlakem stavím nové opravdu kvalitní zpravodajské ráno, prvek komentáře není v danou chvíli absolutní nutností. Neznamená to ale, že se komentář v ranním vysílání nemůže opět objevit za půl roku, až se nové ranní schéma usadí.
Od pěti ráno do šesti večer jsou teď v programu prakticky jen ranní, dopolední a dva odpolední proudy, v poledne Ozvěny dne a od půl šesté Dvacetiminutovka Martina Veselovského. Proč?
Jde o zjednodušení a zpřehlednění schématu. Posluchač každý den musí vědět, že když v tuto chvíli zapne Radiožurnál, uslyší toho, koho čeká. Tedy výrazné moderátorské typy. Plus zvýšená role zpravodajství v Radiožurnálu přes celý den. Nemáme dvě zpravodajské relace, ale šedesát minut do hodiny, kdy mohou reportéři či redaktoři okamžitě vstoupit do vysílání s aktuální informací. Teď, ne až za dvacet minut ve zprávách. To je hlavní myšlenka.
Není nebezpečí, že takové okamžité informace budou nedozpracované?
Copak musíme hned dávat analýzy? První dáváme informaci, která může být také v jedné větě. A pak máme čas na víc, včetně analýzy.
Že byste kvůli rychlosti zanedbávali ověřování, tedy nehrozí?
Naopak. Na ověřování informací budu hodně lpět.
Kolik pořadů padne novému proudovému vysílání za oběť? Rozhlas už potvrdil, že jedním z nich bude popolední Motožurnál.
Motorismus, nehledě na to jak kvalitně je Motožurnál dělaný, je stále jen koníčkem, jako je houbaření, bruslení a řada jiných zájmů, které ale vlastní hodinový pořad nemají. Proto od ledna plánujeme popolední dvouapůlhodinovou, přesněji čas po poledních Ozvěnách dne od půl jedné do tří, zaměřit na kulturu a životní styl a věnovat ji namísto jednoho dlouhého monotématického pořadu více příspěvkům nejen o kultuře, životním stylu a nejrůznějších koníčcích, ale také příspěvkům spotřebitelsko-servisním či minoritním tématům. Také příspěvky z několika dalších mizejících pořadů se zkrátka integrují do celodenního servisu pro posluchače.
Doopravdy tak zmizí jen víkendové ‚Ptá se Ester Kočičková', protože jsme nenašli formu, jak tuto čtvrthodinku mluveného slova zkrátit do vypointovaného příspěvku tak, aby celý pořad nenarušoval plynulost a rytmiku víkendového odpoledne. Na rozdíl třeba od ‚Děti vám to řeknou', kde jsem s Pavlínou Wolfovou tu správnou formu, doufám, našla.
A druhý pořad, který zcela končí, je ‚Vytočte nás' v neděli od 20 do 21 hodin a jen proto, že v tomto čase chceme reprízovat Zápisník zahraničních zpravodajů, což je skutečně ojedinělý formát, kterým se logicky nemůže pochlubit žádné jiné rádio. A proto ho taky v premiéře přesouvám do času, kde bude mít maximum posluchačů. Zároveň díky skutečnému nasazení našich zahraničních zpravodajů vyrobíme tyto Zápisníky dokonce dva týdně - jeden pro sobotu a druhý pro neděli.
Zkracujete i stopáž příspěvků?
Ne, i přes den zachovávám podíl mluveného slova a hudby, příspěvky nezkracuji, jenom chci vytvořit příjemný proud a nezasekávat ho ničím jiným, než zpravodajskými, zpravodajsko-publicistickými a publicistickými vstupy, příspěvky a relacemi. Proto dáváme pryč bloky, které mají třeba deset minut. Dobrou reportáž uděláte dnes na tři minuty a je v ní všechno, co v ní má být. Pokud to umíte.
Chcete zvýšit i podíl publicistiky?
Spíše podíl premiér v samotné publicistice vůči reprízám. Reprízy rušíme s výjimkou Zápisníku zahraničních zpravodajů, jinak budeme vysílat premiéry. Tudíž přibude pět hodin původní rozhlasové publicistiky, nově to bude dvacet hodin týdně.
Své místo mají tyto pořady každý všední den hodinu po dvacáté a po dvaadvacáté, o víkendech mezi dvacátou a třiadvacátou. Všechny tyto pořady, které se věnují národnostním menšinám i handicapovaným, samozřejmě držíme - zůstává úterní Stretnutie, čtvrteční HandyCamping i páteční O Roma vakeren. Duchovní rozměr přidáme středečními Kořeny, které vyrobí Český rozhlas 6 a v pondělí využijeme skvělý dokumentární cyklus Rádia Česko Příběhy 20. století. Podobná minoritní témata se navíc budou časem víc objevovat i jako kratší příspěvky v denním proudu.
Po desáté večerní přibudou pořady se sociální tématikou, například o školství a zdravotnictví či o designu, bydlení a architektuře. A samozřejmě zachováváme unikátní pohled na rozvojový svět zpracovaný naší zahraniční redakcí s názvem 3. svět.
Kritizovaná je často hudba, kterou Radiožurnál hraje. Co s tím uděláte? Prý jste z asi osmnácti set rotujících skladeb vyřadila skoro polovinu.
Když jsem přišla, zjistila jsem, že máme v selektoru příliš mnoho písní. S hudebním dramaturgem jsme proto vyřadili z aktuální hudební databáze asi sedm set skladeb, které podle našeho názoru formát bořily. Co dnes Radiožurnál hraje, je aspoň trochu vyčištěný formát. Je to průřez tím nejlepším popem, soft rockem, pop-rockem a stylem disco/dance z posledních dekád.
To je klasické postavení většinového rádia a dodávám, že pro Radiožurnál má hudba za cíl jediné: neodrazovat žádného z posluchačů od dvaceti do sto dvaceti let, které zajímá především aktuální dění. Jiné ambice Radiožurnál, pokud jde o hudbu, nemá. Opakuji, protože to pokládám za důležité: hudba je v rámci celkového směřování Radiožurnálu až na druhém místě. I když bych vítala, aby se tato stanice Českého rozhlasu stala i po hudební stránce konkurenceschopnou.
Jsou všechny ty změny nutné?
Všichni, profesionálové i posluchači, cítili, že Radiožurnál stál před historickým zlomem, kdy se sebou musel téměř revolučně něco udělat, aby neztratil i ty, kteří zpravodajství a publicistiku chtějí. Lidé pode mnou i nade mnou to cítili stejně, vyloženě na to čekali, a proto se to snad povede. Teď budeme dělat rádio pro všechny, které zajímá, co se děje v této zemi, modernějším a méně konzervativnějším způsobem. K čemu by nám za pět let bylo sebelepší rádio veřejné služby, když by ho nikdo neposlouchal?
Jde tedy hlavně o to zvýšit poslechovost, která dlouhodobě klesá?
Jestli se to povede, bude to fajn, ale není to pro nás zásadní. Případný pozitivní efekt těchto změn by přišel nejdřív za rok a půl, posluchači jsou konzervativní. Ovšem jestli za rok budeme mít stejný počet posluchačů jako dnes, je to úspěch, protože udržíme ty, kteří jsou podle výzkumů potenciálně na odchodu.
A přestože samozřejmě vím, že Radiožurnál má problémy s poslechovostí dnes už v řádu let, tak k samotnému vývoji v posledním roce a půl říkám : změna metodiky měření počtu posluchačů Radiožurnálu myslím ublížila. Výzkumníci totiž už dnes nedávají respondentům při první otázce na výběr, jaké rádio poslouchali, ale bez této nabídky se rovnou ptají na značku rádia. Dnes tedy v průzkumech poslechovosti jde vedle kvality produktu především o známost značky. Klíčovou roli tu tedy hrají miliony či desítky milionů, které komerční stanice na komunikaci značky vynakládají. A Radiožurnál je prostě v této míře nikdy nevynakládal a v budoucnosti ani nebude moci vynakládat. A to je myslím při hodnocení tzv. výsledků poslechovosti klíčové vědět.
V momentě, kdy komerční rádia správně a rozumně investují velké peníze do propagace a Radiožurnál dává jen zlomek toho, nutně na tom musí být bit. Ale když zjistíte, jak málo dává do sebepropagace Radiožurnál ve srovnání s komerčními sestřičkami, dojdete k tomu, že naše dosavadní čísla jsou vlastně skvělý výsledek.
Bude Český rozhlas dávat do propagace Radiožurnálu víc, když se to jeví tak důležité?
Byla bych šťastná, kdyby Radiožurnál mohl vzít sto milionů ročně a dát je do reklamy. Zároveň vím, že takový okamžik nikdy nenastane. Uvažuji ve sférách možného, a proto jsem vděčná, že si v příštím roce díky rozhodnutí generálního ředitele alespoň částečně polepšíme.
Měl by se Radiožurnál měřit s Frekvencí 1 a Impulsem, nebo být jistotou, která má průměrně méně posluchačů, než jich kdy míval Radiožurnál, ale v době závažných událostí a krizí zájem lidi o ni prudce stoupá, neboť je spolehlivá a přesná?
Ano, Český rozhlas a konkrétně Radiožurnál by měl být jistotou do zmíněných momentů. Ale neměl by rezignovat na to dostat se k co nejvíce lidem i mimo tato období. Rozhlas BBC má dnes několik stanic, ale jedna z nich je nejposlouchanějším rádiem v Británii, je to BBC 2. Nabízí kombinaci příjemné hudby, kvalitního zpravodajství a dobré zábavy. Nejsme ještě na britském trhu, abychom mohli do programu Radiožurnálu podobně implantovat i zábavu, ale jinak se budu snažit udělat tak kvalitní kanál jako je BBC 2, jen ještě více zpravodajsky zaměřený.
Budete inovovat i internetové stránky?
Připravujeme úplně nové programové stránky Radiožurnálu, součástí bude i zpravodajství iŽurnálu. To chceme výrazně personálně posílit, přestože vím, že nikdy nebudeme bojovat s iDnesy a iHNedy, tak velký tým nemáme a je samozřejmě otázkou, zda v blízké budoucnosti mít budeme. Ale máme ambice, aby to byla kvalitní odnož rozhlasového Radiožurnálu.
Kolik budou nové změny stát? Bude provoz „nového Radiožurnálu“ dražší, než fungování dosavadního?
V tom jsem vycepována z privátu. Nebude to stát ani o korunu víc, než je nutné pro poskytování kvalitní veřejné služby - v případě Radiožurnálu tedy toho nejkvalitnějšího zpravodajství v českém éteru.
