LN Zastaví rekapitalizace bank paniku v eurozóně?
Rozhodně to nevyřeší potíže eura, ty jsou mnohem hlubší. Je to ale správné rozhodnutí, rekapitalizace se měla udělat dávno. Když už musíte na hašení krize nechat přispívat daňové poplatníky, je mnohem efektivnější zachraňovat ohrožené banky než země. Když rekapitalizujete přímo banky, máte alespoň jistotu, že na rozdíl od Řecka nebudete platit dvakrát, což se v případě Řecka klidně může stát. Teď záleží na tom, kdo tu záchranu bank bude platit. Euroval EFSF na to už určitě peníze nemá. Pokud to ovšem zaplatí vlády, zase se jim zhorší rozpočtové schodky.
LN Proč se ztrácel čas a nešlo se rovnou do bank?
Teď přichází cosi jako nový realismus, konečně. Dřív na něj asi nikdo neměl odvahu. Zachraňovat ani ne dva roky po americké hypoteční krizi stejné banky znovu se politikům i bankéřům zdálo neprosaditelné. Tak se vymyslely mýty o Řecku a o evropské solidaritě s nešťastníky. Čím dál víc se ale ukazovalo, že to nefunguje a nakonec bude potřeba stejně dát peníze do bank. Pak mysleli, že budou potřebovat čas, v němž by nějak snesitelně vysvětlili voličům, že nejdřív zaplatili za Řecko a teď mají znovu platit za banky. Situace na trzích se ale přiostřovala, takže najednou už na nějaké dlouhé vysvětlování čas ani nebyl. Vzpomeňte si, když šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová koncem srpna poprvé řekla, že eurozóna musí urgentně doplnit kapitál do svých bank. Všichni říkali, že se zbláznila.
David MarshBritský finančník, spisovatel a konzultant. Dlouhodobě se věnuje evropské finanční historii. |
LN Evropští politici ji napadli, že je americká agentka.
Ona je vytrhla ze stadia popíraní reality, ve kterém přežívali víc než rok a půl. Všichni věděli, že je zle a že eurovaly EFSF a ESM nejsou řešení, ale pořád ten moment pravdy odkládali. Pak Lagardeová prolomila tabu a teď už je zřejmé, že nic jiného než rekapitalizace bank alespoň částečnou důvěru na finanční trhy nevrátí. Všichni dnes tuší, která banka má kolik těch rizikových jižních dluhopisů. Takovým bankám pak samozřejmě nikdo nechce půjčovat a najednou vám celá ekonomika začíná drhnout. Bez zdravých bank ale nemůže fungovat. Všichni také moc dobře vědí, že zátěžové testy evropských bank byly směšné, protože vůbec nepočítaly se ztrátami z řeckých a dalších jižních dluhopisů. Vůbec nebraly v úvahu jejich reálnou hodnotu. Byla to čistá iluze. Nejurputněji se realitu snažili vytěsňovat Francouzi. A je zajímavé, jak dnes bývalá francouzská ministryně financí Lagardeová prosazuje velmi antifrancouzskou pozici.
LN Kdo ji ovlivnil?
V MMF je samozřejmě pod tlakem Brazilců, Číňanů a dalších akcionářů, kteří v eurozóně nechtějí utápět peníze. Nelíbí se jim, že by evropským bankám z jejich naivních půjček v eurozóně nevznikly žádné ztráty. Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová přece už loni na podzim po procházce na pláži v Deuville řekli, že ztráty soukromých bank jsou až do roku 2013 tabu. Takže evropští bankéři logicky čekali, že se jim všechno, co riskantně napůjčovali do Řecka a spol., vrátí. Teď krok po kroku přichází realismus. Politici stále jednají pod tlakem trhů a stále za nimi pár kroků zaostávají, místo aby převzali aktivitu a začali potíže řešit.
LN Budou se banky zachraňovat individuálně, nebo kolektivně?
Nakonec to bude nějaká kombinace. Banky se nejdřív pokusí samy si sehnat peníze od soukromých investorů. Třeba německé Commerzbank už se to podařilo. Pak přijdou ke slovu vlády, a teprve, když na to některá země nebude mít, dostane na své banky půjčku z eurovalu EFSF. Ohrožené banky také začnou prodávat své zdravé části. Evropské bankovnictví se krizí eura nepochybně dost změní.
LN Nejvíc půjčovaly problémovým zemím francouzské banky. Dokáže je Paříž zachránit ze svého?
Nejdřív se francouzské banky dostanou pod velký tlak, aby si pomohly samy. Budou prodávat své cenné části a nejspíš se budou různě spojovat. Francouzská vláda si je pak bude muset zachránit sama. Je dost těžko představitelné, aby euroval EFSF sanoval francouzské banky, když je Paříž jeho druhým největším financiérem a celý ten mechanismus je závislý na jejím vysokém ratingu. Kdyby se nechala sanovat ostatními, jistě by o něj přišla, a tím by se sesypala celá konstrukce dočasného eurovalu EFSF i stálého valu ESM, který začne platit od roku 2013.
LN Dokáže Sarkozy říct Francouzům pár měsíců před prezidentskými volbami, že ze svých daní budou sanovat banky za jejich divoké obchody v Řecku?
Nic jiného mu nezbude. Jistě si vymyslí nějaký dojemný příběh, jak zachraňuje pracovaní místa, prosperitu a prestiž Francie. Bude lidem vykládat, jak je nutné, aby byly francouzské banky považovány za silné. Je to ale velmi citlivé téma. Možná může požádat svou slavnou manželku Carlu Bruniovou, aby mu s tím pomohla. Nebude ale proti sobě mít žádnou opozici. Socialisté neřeknou, že by to dělali jinak a ty peníze by do bank nedali. Jestli se tam na něčem obě strany shodnou, je to idea velké Francie, která musí před zbytkem světa vypadat silná.
LN Pak běžní Francouzi skousnou, že podruhé za tři roky sanují banky?
Předvede se jim nějaká pokora bank. Budou propouštět, nebudou vyplácet bonusy. Před volbami budou muset demonstrovat lítost a skromnost.
LN Co se stane s eurozónou po vyčištění bank?
Eurozóna bude menší, méně ambiciózní a pravděpodobně víc německá. Bude větší tlak na dodržování pravidel a na automatické sankce ze jejich porušení. Je otázka, jak se v takové měnové unii bude žít Francii. Němci budou čím dál dominantnější. Ono se jim to nelíbí, není to jejich vůle a rozhodnutí. Moc nevědí, jak se v té roli chovat. Události je do ní ale jednoznačně tlačí. Oni chtějí vypadat jako smířliví, milí, příjemní lidé, ne jako ti, kdo jiné nutí být uměření a zodpovědní. Není jim příjemné vnucovat druhým německou mentalitu, ale jsou k tomu nuceni. Ať se jim to líbí nebo ne, celý ten spolek řídí a mají ho na krku.
LN Neřídí ho spíš Francie, zatímco Němci mají jen platit?
Tak by si to Francouzi určitě představovali. V poslední době to tak skutečně fungovalo, ale Němci už přejímají aktivitu. Slabost Paříže nebyla moc vidět. Teď, když se pozornost přesunula na potíže bank, je zřejmá. Je pravda, že Francie si osedlala Evropskou centrální banku a názor Němců v ní byl vytlačen na okraj. Vždyť guvernér Bundensbanky Jens Weidmann bývá v zásadních rozhodnutích pravidelně přehlasován. Tohle Němci nebudou dlouho tolerovat.
LN Proč se ECB tak brání ztrátám soukromých bank v rizikových zemích?
Ohrožuje to její politiku. Ty dluhopisy totiž dnes normálně bere jako zástavu za půjčky v jejich plné hodnotě. Když se přecení do skutečné ceny, bude mít problémy i ona.
LN Zhorší sanace bank už tak nízkou důvěru lidí v euro?
Těžko říct, jestli se v Německu a dalších severních zemích lidé spíš smíří s posíláním peněz rozhazovačným Řekům, nebo vlastním bankéřům, kteří Řekům jejich život nezodpovědně zaplatili. Dnes už politici vybírají jen ze špatných řešení. Přímá záchrana bank je to méně špatné. Socializace ztrát bohatých bankéřů ale lidem vadí vždycky.
LN Budou se ohrožené banky znárodňovat?
Některé určitě.
LN Šéf Deutsche Bank Josef Ackermann se rekapitalizaci silně brání. Bojí se ztráty moci?
Jistě mu to život neulehčuje. Nejen on, ale i šéfové dalších ohrožených bank se pochopitelně bojí o svá místa, až vyjde najevo, jak na tom jejich banky opravdu jsou.
LN Proč britský premiér David Cameron tolik tlačí na rychlou proměnu eurozóny v přerozdělovací unii?
Snaží se dostat evropské lídry pod tlak, aby přijali jeho pětibodový bazooka plán. Nehledejte za tím ale nic převratného, snaží se odvrátit pozornost od britských domácích problémů. Těch skutečně není málo a ne na všechny má tak pronikavé návrhy, jako je jeho europlán. Běžné Brity ale proměna eurozóny moc nezajímá. Mají jiné starosti a o euru nepřemýšlejí. Bojí se jen, aby je nestáhlo do hospodářské krize.
LN Navrhujete, aby členové EU, kteří neplatí eurem, víc spolupracovali a byli protiváhou eurozóně. Co mohou společně prosadit?
Rozhodnutí eurozóny přece silně ovlivňují podobu EU a ti ostatní musí hájit své zájmy, aby je neohrožovala. Třeba pokud jde o volný trh zboží a služeb. Klasickým příkladem je teď navrhovaná daň z finančních transakcí, která se má mimo jiné využívat v evropském rozpočtu na záchranu eurozóny.
LN Má ale ta skupina zemí nějaké společné zájmy? Poláci chtějí fondy a rychlý vstup do eurozóny, Britové přesný opak.
S tím polským vstupem do eurozóny to nebude tak horké. Mají předsednictví, chtějí co nejvíc peněz z evropských fondů, tak se tváří, že se chtějí ve všem co nejvíc integrovat. Až by přišlo na konkrétní rozhodnutí a konkrétní částku placenou do permanentního záchranného eurovalu ESM, nadšení by jistě opadlo. Eurozóna dnes nehledá nové členy, ale nové plátce. Takže polské peníze by na účty jistě ráda využila. Polsko sice není země bohatá, ale je velká a na daních vybírá slušnou sumu, která by se na ESM hodila. Poláci to rychle pochopí. Je to podobné jako se Švédy a Dány. Moc dobře vidí, jak by je dnes všichni v eurozóně s otevřenou náručí uvítali, protože přinesou peníze a nejsou s nimi problémy. Proto tam nechtějí. Vy nejste velká ani moc bohatá země, podobné pobídky ale také určitě dostáváte. Vítán je každý, kdo přispěje do ESM. Nikdo soudný ale nevstoupí do eurozóny, když ví, že vstupenkou jsou peníze na splátky řeckých účtů.
LN Kdo by mohl být přirozeným lídrem takové skupiny?
Určitě Švédové. Jejich ministr financí Anders Borg by se na to výborně hodil. Brit to být nesmí, protože my jsme vždycky vnímáni jako záškodníci, kteří chtějí Evropskou unii rozložit. Měla by to být konsenzuální země. Proč by to ale nakonec nemohl vést váš premiér? Nebo by byl lepší ministr financí? Když má teď dvakrát do roka předseda Evropské rady van Rompuy vést zasedání ekonomické vlády eurozóny, proč by v podobném formátu neměly ladit společné zájmy země mimo eurozónu?
LN Dluhy jsou jen jedna z potíží eura, druhou je zaostalost a slabá konkurenceschopnost některých zemí. Je Řecko schopné probrat se s eurem z krize?
Do tří měsíců bude Řecko oficiálně v bankrotu. Jen doufejme, že se to stane kultivovaně a v klidu. Doufejme, že soukromí investoři kývnou na skutečně masivní odpis dluhu, to znamená nad 50 procent. Předpokládám, že pak Řekům někdo chytrý poradí, aby dobrovolně opustili eurozónu za podmínek pro ně snesitelných.
LN Jak lze v klidu opustit euro?
Dá se čekat, že nová řecká měna zdevalvuje proti euru okamžitě tak o 50 procent. Pokud zároveň banky odepíšou polovinu řeckých dluhů, dají se úspory a dluhy občanů i firem převést v kurzu jedna ku jedné a na společnost to nebude mít tak dramatické dopady, jako kdyby lidé přišli o polovinu úspor nebo se jim o polovinu zvýšily dluhy.
LN Co to udělá s dalšími zeměmi?
Bude to pro ně jistá úleva. Irové jsou totiž v úplně jiné situaci. Ti nepotřebují z eurozóny odejít. I s eurem si udržují vysokou konkurenceschopnost. Irům už se daří obnovovat důvěru a příští rok si asi budou moci začít znovu půjčovat na finančních trzích. Irové můžou bankrot Řecka považovat za příležitost.