V případě Řecka navíc nelze říci, že pomůže plánované snížení dluhu na 120 procent HDP, což je jen politicky stanovený cíl, který nemá s ekonomikou mnoho společného.
ČTĚTE TAKÉ: |
Münchau připomíná, že Řecko v dubnu čekají parlamentní volby, v nichž má velkou šanci stát se příštím řeckým premiérem šéf konzervativní strany Nová demokracie Antonis Samaras. Pro člověka, který bude chtít zůstat premiérem celé funkční období, tak bude velkým pokušením svalit vinu za hospodářský marasmus na své předchůdce.
"Bude se (Samaras) držet současné strategie?," klade si komentátor otázku a hned si zkouší odpovědět: "Řekněme, že Samaras dodrží současný program a že se mu podaří vyhnout dluhové pasti. Všechno bude fungovat, jak se oficiálně naplánovalo. Bude to ale znamenat konec řecké krize? Výše dluhu k HDP se potom sníží ze současných více než 160 procent na zhruba 120 procent koncem desetiletí. To ale pořád bude hodně," odpovídá si Münchau.
"Není žádnou náhodou, že stejné zadlužení teď má Itálie. Pokud by někdo připustil, že 120 procent je pro Řecko mnoho, člověk se může začít domnívat, že to samé platí i pro Itálii," poznamenává Münchau, přestože ekonomika Itálie se od té řecké výrazně liší.
"Pokud se má Řecko přebudovat, musí mít funkční ekonomickou infrastrukturu, moderní trh práce a méně kmenový politický systém. Až toto všechno zařídí, finanční trhy mu začnou opět věřit," píše komentátor.
Je třeba razantnější snížení dluhu
Naznačuje tak, že i když bude v Řecku vše postupovat podle plánu, neexistuje žádná záruka, že snížení dluhu na 120 procent HDP bude pro Řecko stačit. "Já si myslím, že to zadlužení bude muset jít dolů mnohem víc, a to až na 60 procent HDP, pokud mají zabránit další krizi," dodává.
Někteří ekonomové tvrdí, že by bylo nejlepší donutit Řecko, aby okamžitě odešlo z eurozóny. Peníze, které jdou teď na pomoc Řecku, by se pak mohly použít na pomoc Portugalsku.
"S tím ale nesouhlasím. Podle mého osobního přesvědčení by bylo nejlepší uznat, že obě země jsou v dezolátním stavu, nechat obě zbankrotovat v rámci eurozóny a pomocí adekvátně posíleného záchranného fondu pak oběma zemím pomoci znovu se postavit na nohy. Tím bychom zároveň vytvořili hráz i kolem zbytku eurozóny," navrhuje Münchau.
"Bude to hodně drahé. Ovšem ignorovat realitu ještě další dva roky už by bylo neúnosné," uzavírá komentátor.