Za průměrný plat si dnes každý koupí více zboží a služeb než před dvaceti lety. Největší změnou, která není na první pohled vidět, je však kvalita a hlavně dostupnost výrobků a služeb.
"V socialistické ekonomice jsme nejvíce platili za základní položky jako potraviny a průmyslové zboží. S příchodem a rozvojem tržní ekonomiky se těžiště výdajů postupně přesouvá více ke službám a ke zbytným statkům," říká Marek Hatlapatka, analytik makléřské firmy Cyrrus.
V rozporu se vzpomínkami starší generace bylo v dobách centrálně plánované ekonomiky nejen spotřební zboží, ale i potraviny mnohem dražší než dnes. To se odráží i ve struktuře spotřebního koše. V revolučním roce 1989 utráceli lidé téměř 74 procent svých peněz za potraviny a průmyslové zboží, dnes je to jen něco málo přes 54 procent. Zbytek finančních prostředků lidé vynakládají na služby a další výdaje.
Změnu ve struktuře výdajů však nezpůsobilo zdražení služeb, ale naopak rychlejší zlevňování potravin a průmyslového zboží. "Nižší podíl výdajů na potraviny a základní zboží odráží i růst celkového bohatství," podotýká Hatlapatka. Jinými slovy, zatímco v roce 1989 na ostatní výdaje mimo potraviny a základní zboží lidem z výplaty mnoho peněz nezbývalo, nyní je situace odlišná.
To se odráží i na poměru průměrného platu k průměrnému důchodu. Zatímco v roce 1989 činil průměrný důchod téměř 74 procent platu dnes je to jen něco málo přes 52 procent. "Důchodci v roce 1989 měli velmi podobnou strukturu výdajů jako lidé v produktivním věku. Obě skupiny utrácely především za potraviny a základní zboží a naopak prakticky neinvestovaly a nezadlužovaly se," vysvětluje Hatlapatka. Navíc v předrevolučních dobách panoval více rovnostářský přístup, tedy rozdíly ve mzdách byly minimální. Dnes jsou však průměry nahoru taženy částí vysokopříjmových skupin.
Nejlépe je vyšší životní úroveň vidět na tom, kolik si určitého zboží či služby mohou lidé koupit za průměrný plat. Zatímco v roce 1989 činil průměrný plat zhruba 3100 korun, dnes je to necelých 23 tisíc. "Například zadního hovězího, kterého v té době byl nedostatek, si lidé mohli, pokud ho sehnali, ze svého platu koupit 65 kilogramů, dnes 135 kilogramů," srovnává Miroslav Ševčík, ředitel a spoluzakladatel Liberálního institutu.
Další podrobnosti a zajímavosti si přečtěte v novinách na straně 14
