Riziková místa číhají na silnicích všude. Seznámit se s nimi můžete snadno

Nejvíce dopravních nehod, přes 19 000 ročně, se v Česku stane v Praze. Náskok hlavního města je tak výrazný, že druhý Středočeský kraj jich zaznamenal o třetinu méně a v kraji s nejmenším počtem nehod, tedy tom Karlovarském, se stane osmkrát méně nehod než v Praze. Přesto se musí mít řidič na pozoru téměř všude. I v krajích a okresech s nejnižší nehodovostí totiž vznikají riziková místa, kde k nehodám dochází častěji, než jinde.

Řidiči taková místa znají. V průzkumu společnosti Ipsos, jehož partnerem byly Česká asociace pojišťoven a Česká kancelář pojistitelů, uvedlo téměř 61 % respondentů, že lokalitu, kde se často stávají dopravní nehody, ve svém okolí znají. Za pozornost stojí, že o takových místech ví častěji lidé z menších měst mezi 5 až 20 tisíci obyvatel (69 %), než lidé z Prahy (60 %) nebo měst nad 100 000 obyvatel (54 %).

Pestré příčiny

Ať už řidiči o takových místech ví, či nikoli, měli by se o ně zajímat. Důvodem je, že podoby rizikových míst a důvody jejich vzniku jsou velmi pestré. A někdy jen těžko předvídatelné. Praha například jasně vede v počtu nehod způsobených nevhodným způsobem jízdy a prakticky vůbec tu nedochází k nehodám nezaviněných řidiči, tedy k nehodám obvykle způsobených zvěří. V tomto ohledu jasně vedou tři kraje: Vysočina, Zlínský a také Středočeský.

V přepočtu na délku silniční sítě jsou pak pro změnu nejrizikovější Praha, Moravskoslezský kraj a Zlínský kraj. V přepočtu na hustotu obyvatel zase v nehodovosti vedou Ústecký kraj, Praha a Liberecký kraj.

Riziková místa jsou skutečně pestrá. Někde opravdu hrozí střet se zvěří, jinde najdeme rizikovou křižovatku nebo pro řidiče nepříjemný úsek silnice. V Praze je „semeništěm“ nehod území městských částí Praha 4 a Praha 10, které protíná magistrála navazující na příjezd po D1, vede tudy městský okruh i takzvaná Jižní spojka. „Je zde silná tranzitní a dálková příjezdová doprava. Zde se zároveň setkává se silnou pražskou dopravou,“ říká k rizikům Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která provozuje aplikaci portalnehod.cz.

V Karlíně, Libni a na Žižkově jsou rizika jiná. Častěji než jinde v Praze je tu příčinou nehody nedání přednosti v jízdě, snad jako by řidiči v těchto hustě osídlených částech váhali, kdo má přednost a neuměli používat přednost zprava. V Liberci je přitom nejrizikovějším místem oblouk na silnici I/35 u průmyslové zóny Sever, ve Zlínském kraji zase vede frekventovaná křižovatka ulic Všehrdova, Sokolovská a Velehradská třída v Uherském Hradišti.

Středočeský kraj pak přináší jiná rizika. Tento kraj je specifický kombinací venkovských oblastí, kde často hrozí i střet se zvěří a zároveň intenzivním dojížděním do Prahy. Statistiky Portálu nehod přitom ukazují meziroční nárůst nehodovosti zejména v částech kraje více vzdálených od Prahy, což naznačuje, že se lidé častěji stěhují do vzdálenějších částí kraje, dojíždějí do Prahy a velkých měst za zaměstnáním a doprava tak postupně houstne i tam.

Náprava není jednoduchá

Vzhledem k různorodosti rizik je důležité, aby měli řidiči možnost se s nimi seznámit. K tomu může sloužit právě již zmíněný Portál nehod. Upozornění na rizikové úseky z jeho databáze dokonce mohou řidiči vidět při použití navigace v aplikaci Mapy.cz. Důležitější, než aktuální upozornění, je ale seznámení se s rizikovými místy před samotnou cestou tak, aby řidič nebyl překvapen. Podle průzkumu provedeného společností STEM v roce 2023 sleduje rizikovost jim známých míst asi třetina řidičů, při cestách do míst neznámých se s rizikovými místy seznamují asi dvě pětiny řidičů. Významněji se s rizikovými místy seznamují řidiči z povolání, ti tak činí až dvakrát častěji než běžní řidiči.

Snah o nápravu v rizikových úsecích si podle průzkumu všimly tři pětiny dotázaných a to většinou opakovaně. Zároveň ale podle dotázaných neprobíhají úpravy rizikových úseků dostatečně rychle ani v dostatečném množství. To ostatně potvrzuje i novější již zmíněný průzkum Ipsos. Podle něj si 58 % respondentů myslí, že místní správce komunikace nepracuje na řešení tohoto problému dostatečně.

Navíc na mnoha místech jsou příčiny rizik tak nezvyklé, že vlastně k nápravě může vést jen jediné: „Některá nehodová místa ale z mapy rizikových míst nezmizí, pokud řidiči v daném úseku nezmění své chování. Proto na ně nesmíme zapomínat a musíme apelovat na řidiče,“ říká Jan Chalas. Na druhou stranu řidiči mohou sami pomoci k nápravě: musí ale vyvinout určitý tlak na správce komunikace. Podle průzkumů však o nápravu dopravního řešení již někdy žádal jen nepatrný zlomek respondentů.

Řidiči by tak měli být aktivní na všechny strany. Před jízdou se zajímat o potenciální riziková místa na jejich trase, případná problematická místa hlásit správci komunikace a sami samozřejmě za jízdy řídit bezpečně, především věnovat řízení pozornost. Alarmující totiž je, že i když z průzkumů vyplývá, že na rizikových místech zvýší pozornost až dvě třetiny řidičů, jejich podíl postupně s časem klesá. A že ženy častěji zpomalí nebo jedou jinudy, zatímco muži častěji naopak nijak nereagují.