Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Čeští kapitalisté se ‚vracejí‘ a vytlačují cizí hráče, říká šéf Deloitte

Ekonomika

  7:15
PRAHA - V Česku i jinde v Evropě se ozývají hlasy, které varují před prodejem firem do ruských rukou. V pozadí těchto názorů je obava, že by tyto společnosti mohly být politicky zneužity. „Rusové samozřejmě mají v regionu bezprostřední zájmy a politika v tom může hrát roli. Ale zatím tady nic takového nevidím,“ říká vedoucí partner společnosti Deloitte Josef Kotrba.

Vedoucí partner společnosti Deloitte Josef Kotrba. foto:  Petr Topič, MAFRA

„Firmy, které zde již jsou, zůstávají, ale nikdo se sem teď nehrne,“ dodává. Stále větší vliv má podle něj naopak domácí kapitál, který zahraniční hráče vytlačuje.

LN: Česká ekonomika slušně roste, zdá se, že potíže jsou za námi. Jak to ovlivňuje obchody s firmami?

Trh fúzí a akvizic je teď opravdu živý. Volné peníze plynou ze Západu i z Východu a i čeští podnikatelé mají nemalé prostředky. Je to vidět ve všech oborech. Český bankovní trh byl dlouho strnulý. Teď vidíme pohyby i u velkých a etablovaných bank. To je nový svět, který nepamatujeme. Tu a tam se objeví průmyslová transakce.

LN: Proč se trh začal hýbat zrovna teď?

Babiš: Pokud neprojde elektronická evidence tržeb, zvýšíme daně

Důvodů je několik. Globální firmy, které měly tendenci mít v každé zemi vlaječku, teď volí strategii buďme jen tam, kde se dá vydělat hodně peněz. A mezi takové země Česko kvůli malému trhu většinou nepatří. Držet někde v New Yorku nebo v Londýně člověka, aby sledoval, co se děje v Česku, je trochu luxusní. Proto jsme byli svědky odchodu HSBC nebo Telefóniky. Třeba velké energetické firmy se připravovaly před rokem 2007 na úplně jinou situaci. Braly si na to úvěry a teď zjišťují, že je všechno jinak. V Německu se zavírají elektrárny. To jsou všechno velké výdaje, které firmy řeší tím, že v některých zemích prodávají svůj byznys.

LN: Může tedy v energetice nastat situace, že by hráči jako RWE nebo E.ON z českého trhu odešli?

RWE už prodalo Net4Gas a do distribuce pustilo australského partnera Macqauire, E.ON prodal Pražskou plynárenskou. Takže nejsme takovou výjimkou. Je pravda, že se tady mají energetické firmy ještě docela dobře, proto náš trh opouští s menší chutí. Ale zase za české firmy dostanou víc peněz, takže bych jejich odchod úplně nevylučoval.

LN: O Česko mají zájem ruští a čínští investoři, což je vidět třeba v bankovnictví. Jak silný je tu kapitál z Východu?

U ruských investorů vidím vysoké riziko politického vývoje. Kdo tady z ruských firem je, zatím zůstává, ale nikdo z Ruska se sem teď nehrne. Z čínské strany je naopak zájem viditelný. V poslední době se široce probíral vstup Číňanů do J&T.

LN: Myslíte, že hrozí u tohoto druhu kapitálu riziko?

Východní kapitál není nijak extrémně jiný. Číňané mají například menší tendenci než třeba Korejci či někteří západní investoři obsadit několik pater managementu svými „expaty“, kteří nerozumí místnímu prostředí. Samozřejmě že Čína dnes stojí před podobnými riziky, jako stál před pár lety Západ. Ale nevidím zásadní riziko.

LN: Co bezpečnostní riziko? Třeba ve Francii se hodně mluví o čínském zájmu o výrobce jaderných zařízení Areva.

To je druhá věc. Pokud se bavíme o bankovnictví, těžko si lze něco takového představit. Kdyby se navíc naplnily některé obavy, je tu ČNB, která dost přísně hlídá odtoky kapitálu do zahraničí. U firem, jako je Areva, může pochopitelně spolupráce skončit tak, že čínský investor převezme know-how a firma skončí.

České mince- ilustrační

LN: Třeba v bankovnictví je ale zřejmý i zájem ruských investorů. Podle informací LN usiluje o banku ZUNO ruská Alfa Bank.

Konkrétní transakce komentovat nemohu. Obecně je však Alfa Bank trochu výjimka, je to soukromá banka. Navíc v jejím vedení dlouho působil Čech Petr Šmída. Faktem je, že u většiny ruských investorů, kteří tu jsou přítomni, naopak vidíme váhavý přístup, až úvahy o odchodu.

LN: Nemohou se tu ale ruské firmy stát prostředníky šíření politického vlivu?

Rusové samozřejmě mají v regionu bezprostřední zájmy a politika v tom může hrát roli. Ale zatím tady nic takového nevidím. Ani ve stylu, jak firmy řídí, ani v tom, jak se firmy chovají.

LN: Co generační výměna?

Je pravda, že v řadě firem tato výměna probíhá, zakladatelé se dostávají do situace, kdy už nechtějí sami firmu řídit a rozhodnou se ji prodat. Těchto obchodů je však méně než v minulosti. Před krizí se ale prodávalo za ne uvěřitelné ceny, takže bych spíš řekl, že majitelé dnes vyčkávají na lepší ceny.

LN: Řešíme, kdo firmy prodává. Kdo jsou ale kupci?

Zrušte mince i bankovky. Jsou dobré jen pro mafii, tvrdí ekonom

Je tu obrovský rozmach lokálních hráčů, ať už je to Kellnerova PPF, Agrofert, nebo EPH. Hodně českých podnikatelů má palebnou sílu pro akvizice a roste také vliv tradičního venture kapitálu. České banky navíc byly krizí postiženy jen minimálně. Už také nejsou přehnaně opatrné v půjčování a jsou schopné financovat zájemcům velkou část transakcí za podmínek, které se dají pospat slovy No, neberte to.

LN: Otázka ale je, jestli jsou ti zájemci opravdu silní, nebo je to jen nízkou cenou peněz.

Cena peněz je rozhodně důležitý faktor. Kdyby byly úroky 8 či 10 procent, asi by to šlo těžko. Jenže dnes máme základní sazbu blízkou nule a ani rizikové přirážky bank nejsou vysoké. Mezi bankami je obrovský konkurenční boj na trhu s úvěry. Vklady banky tolik nezajímají, protože Češi na krizi reagovali tak, že začali ještě více spořit. Banky mají na vkladech obrovské prostředky a nevědí, co s nimi.

LN: Není to divné v době, kdy vklady vlastně nic nevynáší?

Veškeré bubliny na finančních trzích mají podle mě demografickou příčinu. Celá generace pochopila, že státní penze budou v budoucnu velmi nízké. Každý, komu je 40 a více, uvažuje, co bude proboha dělat, až mu bude 60. Obrovská masa lidí šetří jako blázni a ty peníze se musí někde objevit. Nafukuje se tak na vybraných aktivech bublina. A protože Češi jsou hodně konzervativní, projevuje se to u nás na bankovních vkladech. Ale zrovna tato bublina není nijak nebezpečná.

LN: Znamená to, že zahraniční hráči mizí a větší roli začíná hrát český kapitál?

Stoprocentně. V 90. letech jsme šli s privatizací do zahraničních rukou dál než většina našich sousedů, zejména pak Polsko. Dnes to kyvadlo míří na druhou stranu a firmy míří častěji do domácích rukou.

LN: S tím souvisí budoucnost českého kapitálového trhu, kde to díky vstupu domácích hráčů vypadá, že některé firmy na burze zanedlouho skončí…

Nebudu komentovat jednotlivé tituly, ale jak jsem již říkal, přebytek investorských peněz u nás existuje více než v Polsku. Přesto si ale nenašel cestu na burzu. V Polsku si tyto peníze cestu našly zprostředkovaně přes penzijní fondy, které byly k obchodování na varšavské burze regulatorně motivovány. Že by se kapitálový trh utrhl tím, že Češi začnou masově investovat do akcií ve chvíli, kdy na místní burze moc titulů není, si nedovedu představit. Jedinou nadějí by bylo, kdyby se stát rozhodl privatizovat přes burzu svoji účasti v některých podnicích.

LN: Stále hájíte euro i po tom všem, co se s ním a eurozónou děje?

Já to samozřejmě beru ze svého pohledu, protože Deloitte žije hlavně z firem, které podnikají na mezinárodních trzích. A pokud vyvážíte do Německa, kam jde velká část našeho exportu, s eurem nemusíte řešit žádné měnové riziko. To je obrovská výhoda. Když někdo plánuje postavit továrnu v Česku nebo na Slovensku, mají u sousedů o jednu neznámou méně. Na tom Slováci jednoznačně vydělali.

LN: Nepřesvědčilo vás ani dění kolem Řecka?

Řecko je naprosto irelevantní. Je to strašně malá země. Jeho potíže mají jediný význam – že se finanční trhy mohou něco nového naučit. To, že investoři brali řecké dluhopisy jako dluhopisy eurozóny jen proto, že je v eurozóně, byla chyba. Není možné, aby rozdíl ve výnosech dluhopisů Řecka a států s rozumnou fiskální politikou, jako má Německo, byl před krizí tak malý. Když v USA zkrachoval Orange County, což byl bohatý okrsek, který si hodně napůjčoval, pro dolar to neznamenalo nic. V nucené správě byl třeba dvakrát Pittsburgh, Detroit zbankrotoval, a s měnou to nehnulo. A co znamená Řecko pro Evropskou unii? To samé.

LN: Deloitte teď slaví 25 let na českém trhu. Jak se tento trh za ty roky změnil?

K nepoznání. Když u nás byla revoluce, ve Spojených státech probíhala fúze Deloitte a společnosti Touche. I tak byla společnost po fúzi nejmenší z tehdejších sedmi největších poradenských firem. Dnes je Deloitte ve světě jedničkou. I v Česku děláme, co můžeme, abychom se stali lídrem trhu. Celkově jsme těsně druzí.

LN: Evropský parlament schválil loni reformu, která má za cíl omezit dlouhotrvající vztahy mezi auditory a jejich klienty. U takzvaných subjektů veřejného zájmu by se měla velká čtyřka, tj. KPMG, PwC, Deloitte a EY, při auditování točit. Jak to ovlivní český trh?

Tím, že máme malou burzu, je tu i málo subjektů veřejného zájmu. Budeme ale ovlivněni v případě zahraničních firem, které jsou kotovány na své domácí burze, nikoliv v Praze. Regulace má dva prvky. Rotaci, která je ale pozvolná – desetiletá. Druhým je omezení na poskytování neauditních služeb našim auditním klientům. Takže teď čekáme na to, co udělá rotace v západní Evropě, přičemž si myslíme, že na tom můžeme naopak vydělat. Třeba v Německu máme malý tržní podíl a regulace nás může dostat k novým zakázkám.

LN: Takže se neobáváte, že regulace „nabourá“ oligopolní postavení velké čtyřky?

Při tom, jak regulace vypadá, si nedokážu představit, že by to mělo tento efekt. To byl spíš cíl předchozí Evropské komise. Současný záměr působí jinak. Rozdílné je i to, co se stalo za krize. V době, kdy jsem ještě pracoval v bance, byl rozdíl mezi cenami velké čtyřky a ostatních auditorů obrovský. Bylo to jako se rozhodovat mezi zlatým a pozinkovaným hřebíkem. I dnes jsou občas naše ceny vyšší. Často se ale při tendru stává, že velká čtyřka cenově zápolí a menší subjekty mají cenu vysoko nad námi. Někteří si ani nevšimli, že doba se už změnila. Cenová přirážka velké čtyřky hodně klesla.

LN: Změní se tedy na trhu něco po regulaci?

Určitě naše klientské portfolio. Už teď koukáme po klientech konkurence a to samé platí naopak.

LN: Na to se ale nabízí odpověď, že se dohodnete a budete si je mezi sebou měnit kus za kus…

To má jednu překážku a tou je mimořádně silná konkurence, která se vyostřila po roce 2008. Faktem je, že velká čtyřka bude i nadále poměrně dominantní, a to z jednoho důvodu. Tyhle firmy jsou obrovské a mají dostatek prostředků na investice do vzdělání, systémů a různých IT řešení. To přitom nejsou peníze, které by investoval Deloitte Česká republika. Vyvíjí se globálně a právě tady je síla čtyřky.

LN: Takže novou konkurenci nepozorujete?

Otázkou ale je, jestli neuvidíme úplně nové hráče, a to z oblasti technologií. Konkurenci tedy vidím spíše u firem, jako je IBM, než ze strany místních auditorů.

LN: Podobně jako ministr dopravy Daniel Ťok obhajujete takzvané PPP (partnerství veřejného a soukromého sektoru) projekty, od kterých se v minulosti ustoupilo. Proč?

Ten, kdo od nich čeká nižší cenu než v klasické soutěži, bude nemile překvapen. PPP budou vždy dražší. Oproti tomu ale lze na příkladu tunelu Blanka ukázat, že všechny průšvihy této stavby pramení z neschopnosti investora koordinovat a kontrolovat jednotlivé dílčí dodávky. To se sice u soukromých staveb vyskytuje také, ale méně často. Schopnost soukromého sektoru postavit projekt v určité kvalitě je vyšší. Zhotovitel má za PPP dlouhodobou odpovědnost. Bude to x let provozovat a za to bude dostávat postupně zaplaceno. Jeho důraz na kvalitu zakázky je tak jiný.

LN: PPP projekty se využívají iv případě finanční tísně samosprávy či státu. To se ale Česka zjevně netýká…

Česko opravdu nepotřebuje PPP proto, že nemůže financovat projekty z rozpočtu. Jít do soukromého sektoru má smysl spíše kvůli efektivnosti řízení projektu. Když nastane problém, tak ho nebude muset řešit stát.

LN: Neúspěšné pokusy tu již byly. Typickým příkladem je silnice D47 do Ostravy...

Ta si nese stigma, že byla udělena bez soutěže. PPP ale jdou soutěžit. Druhou příčinou je, že ministerstvo financí, nehledě na to, kdo je ministrem, mělo dlouhodobě odpor k tomuto druhu projektů. Když stát staví sám, tak v případě zhoršení finanční situace přiškrtí rozpočet a práce na stavbách se zbrzdí a rozpočet je rázem vyrovnaný. U PPP, kdy peníze z rozpočtu odchází automaticky, tohle nejde.

Autor: