Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nová praktika šmejdů. Vrátíme vám peníze, ale zaplaťte aktivační poplatek 15 tisíc

Evropa

  6:00
PRAHA - Žebříčku největších hříšníků vévodí při kontrolách České obchodní inspekce už několik let takzvaní šmejdi. Pořadatelé předváděcích akcí umí překvapit neustále se měnícími taktikami na ošizení hlavně starších lidí. S falešnou identitou vyrážejí za zákazníky i domů.

Ředitel ČOI Mojmír Bezecný. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Počet nahlášených předváděcích akcí s hrnci a dalším nesmyslně drahým zbožím je oproti loňsku výrazně klesl. Na pokutách ale lidé z ČOI vybrali třikrát více. „Šmejdi“ - jejichž aktivita vrcholila před dvěma lety – jsou tedy stále velmi přičinliví. A rafinovaní.

„V oblasti ‚šmejdů‘ přetrvává velké množství závad. Nahlásí řadu akcí, které nejsou pravé - z padesáti uspořádají třeba dvě nebo tři. Zahlcují nás informacemi o setkáních, které se vůbec nekonají,“ popisuje šéf České obchodní inspekce Mojmír Bezecný.

Lidovky.cz: Co s tím?
Může se nám stát, že někam přijedeme, a nic tam není. Máme ale i podněty od spotřebitelů či starostů na akce, které nahlášené nejsou. Tam už vyrážíme třeba i s policií a zjišťujeme, zda jde o nepovolenou akci. To je pak důvod pro pokutu.

JAK CHRÁNÍ ČOI

  • Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR.
  • Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech.
  • ČOI kontroluje například to, zda obchodníci při prodeji zboží používají ověřená měřidla či zda prodávané zboží má správné označení. Zjednodušeně řečeno: nesmí docházet k šizení zákazníka.
  • Inspektoři také řeší bezpečnost výrobků – zaměřují se hlavně na hračky. Děti můžou třeba vdechnout malé součástky.

Lidovky.cz: Reálně je předváděček, kde dochází k okrádání lidí, méně než dříve?
To nedokážeme říct. My víme, že z množství, které kontrolujeme, je vysoká četnost závad.

Lidovky.cz: Využívají „šmejdi“ stejné taktiky? Nebo je mění?
Taktiky jsou určitě jiné. Dokonce jsou tito podvodníci tak daleko, že oslovují už jednou napálené lidi. Nabídnou vrácení peněz z předchozích předražených akcí. S tím, že na to mají dotace od ombudsmana nebo Evropské unie. Přijdou k lidem domů a řeknou například toto: Máme pro vás kartu se 70 tisíci, které můžete využít na další nákupy nebo dovolenou. Ale neřeknou jestli na Karlštejn nebo do Egypta. Každopádně vyžadují zaplacení aktivačního poplatku patnácti tisíc korun v hotovosti. Lidé tak dostanou kartu, ale bez jakékoliv smlouvy.

Lidovky.cz: Za koho se vydávají?
Řeknou třeba že jsou z Evropské unie. Nabízejí i další věci, třeba léčebné lampy. Za zákazníky přijde žena oblečená jako zdravotní sestra a vykoná údajně medicínskou proceduru. Na jejím konci pak tomu člověku prodá za dvacet tisíc obyčejnou nabarvenou lampu.

Lidovky.cz: Princip podvodu a tlak na lidi je tedy stejný jako na veřejných akcích, ne?
Ve výsledku jde o prodej předraženého zboží s různými druhy nátlaku. Firma, která jim poukaz prodá, často ani neexistuje, takže ti lidé nemají koho žalovat. Zvyšuje se také rafinovanost „šmejdů“. Nabízí lidem, že je třeba odvezou k bankomatu nebo je vezmou je k přepážce

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: Dá se říct, že se aktivity „šmejdů“ se hodně přesunuly do soukromí?
Snaží se o to, protože tyto návštěvy nemusí hlásit. Navíc jsou tak trochu mimo naši zřetel. Za prodej v bytě je moc nepostihneme. Pokud se nám ale podaří prokázat nekalost v nabídce, snažíme se podvodníky potrestat.

Lidovky.cz: O podvodech, zejména na starších lidech, se hodně mluví i píše. Poučili se čeští spotřebitelé aspoň trochu?
Pořád se najde dost lidí, kteří předváděcí akce navštíví. Zlepšila se ale aspoň to, že vědí, na koho se mají obrátit, když se jim něco nelíbí. Oznamují to obcím, policii nebo nám. Téměř také vymizely agresivní praktiky, kdy pořadatelé akcí seniory někam zavírali nebo jim brali občanské průkazy. Na to si v poslední době nikdo nestěžoval.

Lidovky.cz: Hodně kontrolujete také poctivost stánkařů na akcích, jako bylo mistrovství světa v hokeji či koncert skupiny Kabát. Kdo z prodejců nejvíce šidí?
Zaměřujeme se hlavně na stánky s občerstvením, kde kontrolujeme rozdíly v účtované ceně, míru a hmotnost zboží. Prodejci často nemají na zboží cenovky. Nebo nabízejí třeba vodu za dvacet korun, ale neuvedou za jaké je to množství. Pokud ano, kontrolujeme, zda slíbené množství dodrželi. U takzvaných reklamních a doplňkových prodejů dochází zase k prodeji padělků, i když méně než v minulosti. Nicméně třeba na nedávném mistrovství světa v hokeji jsme našli padělané dresy – i ve fanzóně před pražskou O2 Arenou.

Lidovky.cz: Jsou zákazníci na větších akcích – které je samy o sobě hodně rozptylují – při nákupu zboží méně pozorní? A je tedy snazší jim nalít „podmíráka“ nebo je ošidit na váze?
Dá se říct, že je snazší, aby k tomu docházelo. Se zmíněnými taktikami se ale nesetkáváme jen na těchto akcích. Někteří stánkaři prodávají předražené zboží - šunty, kterých se chtějí zbavit a které je uživí je na další období.

Lidovky.cz: A to se bavíme o jakém typu zboží?
Jsou to třeba rádoby hračky dovezené hlavně z Asie, přívěsky, dekorace. Řada výrobků označená za nebezpečné vypadala jako potravina. Malé děti můžou vdechnout jejich drobné součásti.

Lidovky.cz: Jak posuzujete nebezpečný výrobek? Je potřeba udělat laboratorní testy nebo v některých případech stačí, že ho na místě zhodnotí zkušený inspektor?
Je to kombinace obou postupů. Některá rizika jsou schopní inspektoři posoudit - třeba kvůli rozložení věci na drobné části nebo nebezpečí ostrých hran. Pak jsou výrobky, které musíme vždy poslat na laboratorní posouzení – žebříky, dětské židličky, koloběžky a podobně.

Lidovky.cz: Které hračky na českém trhu jsou nebezpečné?
Různé plastové hračky, které se dítěti při prvním úchopu rozpadnou v ruce. Výrobce je často neznámý nebo je na obalu napsáno jen Made in China.

Lidovky.cz: Objevuje se v Česku hodně rizikových hraček?
Není to tak, že by dětem hrozilo v masovém měřítku nebezpečí. Většinou stačí prostá obezřetnost při nákupu, problém lze poznat prostým okem. Varující pro rodiče může být třeba neuvedení výrobce a dovozce, často záměrné. Jedná se většinou o velmi levné hračky s cenou do sta korun.

Autor: