OKD loni prohloubily ztrátu na téměř 2,5 miliardy. Podnik musel celý rok čelit komplikacím kolem pandemie |
Firma ČEZ se už před šesti lety zavázala, že bude do roku 2050 uhlíkově neutrální. Tempo snižování emisí chce ale urychlit. Kvůli zdražujícím emisním povolenkám dávají ekonomicky uhelné elektrárny méně smyslu. Pro ČEZ je stále složitější jako pro uhelnou společnost dosáhnout na financování, pojištění nebo i zájem řady fondů o akcie. Společenská odpovědnost firem je v tomto směru stále důležitější a ČEZ musí všechny dokázat přesvědčit, že to s koncem uhlí myslí vážně.
Podobně se chovají i další velké evropské energetiky. V Česku je v tomto směru ČEZ zatím osamocen. Sokolovská uhelná počítá s koncem uhlí, až přestane dávat ekonomický smysl, Sev.en Energy Pavla Tykače zase deklaruje, že chce se svými uhelnými elektrárnami pomoci v přechodu na čistou energetiku. Jen ČEZ má v tomto směru jasný plán. V roce 2030 chce provozovat už jen tři uhelné elektrárny a má jít o 12,5 procenta celkové výroby. Dnes tvoří uhlí více než třetinu.
V Česku podíl energie z uhlí klesá postupně. Výroba elektřiny z tohoto fosilního paliva se loni snížila o 15 procent a tvoří nyní asi 37 procent českého energetického mixu. Podíl uhlí oslabuje i v českých teplárnách. Na nová minima také klesla samotná těžba. Stále více nastupuje biomasa a zemní plyn. Podobný trend je i v celé Evropské unii, kde loni obnovitelné zdroje energie poprvé překonaly fosilní paliva.
Unie míří do roku 2030 k výrobě 62 až 65 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Česko v tomto směru nemusí stát stranou. Je tu také možnost využít Modernizační fond. Investoři tak část peněz získají z trhu za prodanou elektřinu a část peněz jako investiční dotaci. „ČEZ plánuje do roku 2030 vybudovat dalších 6000 megawattů instalovaného výkonu ve fotovoltaických a větrných elektrárnách,“ popisuje mluvčí společnosti Alice Horáková.
Vzniknou pracovní místa
Spotřebu uhlí nyní reguluje hlavně trh. Energetickým firmám se musí vyplatit pálit uhlí a ztrácet emisní povolenky, které k tomu potřebují. Pokud jedou například naplno větrné elektrárny v Německu a je v danou chvíli malá poptávka, nemá smysl uhlí pálit. Není to ale tak jednoduché.
„Pokud fouká více než jen pár hodin, reagujeme snížením výroby nebo odstavením,“ popisuje Alice Horáková. Na kratší výkyvy není efektivní reagovat. Než by elektrárna skutečně začala vyrábět méně, už by elektřina zase byla potřeba. Kvůli tomu je výroba z uhlí poměrně stabilní.
Části solárních elektráren se zřejmě zvýší daň o 10 procent, jejich podpora asi klesne |
Nová studie Centra pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově, která byla zpracována pro Alianci pro energetickou soběstačnosti, ale ukazuje, že Česko může s uhlím rychle přestat. Do roku 2030 by podle ambiciózního scénáře mělo být možné zvýšit výrobu v českých fotovoltaických elektrárnách pětkrát a v těch větrných sedmkrát. To by vytvořilo poměrně velký prostor pro další snížení výroby v uhelných elektrárnách a ty by pak mohly skončit dříve než v roce 2038.
„Zelený“ scénář by zajistil potřebné snížení emisí do roku 2030 o 53,5 procenta oproti úrovni roku 1990. To by se promítlo ve snížení škod na zdraví a životním prostředí o 6,4 miliardy korun a snížení negativních dopadů ze změny klimatu o 18 miliard korun. Zároveň by mělo vzniknout 108 tisíc pracovních míst v sektoru zelené ekonomiky.
„Při vyšší ceně emisních povolenek, kterou pozorujeme na trhu již nyní, může být konec uhlí mnohem rychlejší a potřeba podpory pro obnovitelné zdroje výrazně nižší,“ dodává Milan Ščasný, jeden z autorů studie. Podobné trendy jako ve výrobě elektřiny lze najít v teplárenství. „To se postupně od uhlí odklání. Za poslední čtyři roky klesla výroba tepla z hnědého uhlí o více než desetinu, z černého uhlí dokonce více než o čtvrtinu,“ říká Stanislav Trávníček, předseda Rady Energetického úřadu.
Dopady se zásadně snížily
Uhlí končí nejen kvůli emisím skleníkových plynů, ale i kvůli stále hůře obhajitelným dopadům na zdraví a krajinu. Potřeba najít za něj náhradu dříve či později přijde bez ohledu na zelenou dohodu. Limitující je i ekonomická výhodnost těžby, většinu českých zásob nemá smysl ze země dolovat.
Těžba uhlí se v Česku za posledních třicet let snížila zhruba čtyřikrát. Důvodem je hlavně výrazný pokles jeho spalování v průmyslu a domácnostech.
Doporučení Uhelné komise o konci uhlí v roce 2038 vezme vláda na vědomí. Hlasovat o něm nejspíš nebude |
Dnešní uhelné elektrárny jsou naprosto nesrovnatelné s těmi, které Česko zásobovaly energií před listopadem 1989. Data společnosti ČEZ ukazují, že například množství popílků a dalších tuhých látek, které vypouští, kleslo za třicet let téměř stokrát. Podobně se snížilo i množství oxidu siřičitého. Na desetinu kleslo množství oxidů dusíků a na čtvrtinu se snížil objem emisí oxidu uhelnatého.
Stále jsou ale dopady uhelné energetiky výrazné. Centrum pro otázky životního prostředí spočítalo před deseti lety negativní důsledky možného prolomení limitů a pokračující těžby. Vyšlo jim zjednodušeně, že každá vytěžená tuna hnědého uhlí způsobí na zdraví škody za více než 500 korun; v dnešních cenách už by to bylo 600 korun. Tyto dodatečné náklady ale nezahrnují dopady klimatické změny ani hodnotu zničené krajiny, zábor orné půdy nebo následné náklady na rekultivaci.
