Pokud jde o užitečnost CzechInvestu, ekonomové se dělí na dva tábory. Spory se vedou hlavně o investiční pobídky. Kritici tvrdí, že se kvůli zásahům agentury změnila struktura české ekonomiky. Ta už není tak flexibilní a je citlivá vůči výkyvům.
„CzechInvest zvýhodňuje určité subjekty na úkor jiných. Česká republika nemá zapotřebí uplácet zahraniční ani domácí investory,“ říká ekonom a prezident Liberálního institutu Jiří Schwarz.
Hlavním trumfem agentury v obhajobě své pozice je vytváření nových pracovních příležitostí a snižování nezaměstnanosti. S tím operuje i koncept Nový CzechInvest s produkty a službami, díky nimž mají vzniknout tisíce nových pracovních míst.
CzechInvest: drahý nebo vzor pro ostatní?
Podle studie Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, která před čtyřmi lety vznikla pod Schwarzovým vedením, sice investiční pobídky spolu s dalšími faktory přispívají ke snižování nezaměstnanosti, ale velmi nákladným způsobem. Podle analýzy náklady na jedno pracovní místo vytvořené investiční pobídkou dosahují v průměru 1,6 milionu korun, v jednotlivých regionech se ale mohou vyšplhat až na 15 milionů za jeden post.
„CzechInvest je potřeba, vytvořil České republice jméno v zahraničí, je vzorem pro ostatní podobné agentury ve světě,“ oponuje Jan Linhart, analytik poradenské společnosti KPMG. Faktem ale je, že v posledních letech se už agentuře nedaří lákat takové zahraniční investice jako v minulosti.
Důvodem je jednak krize, která se promítla do plánů firem na expanzi a investice. Druhý důvod je, že v roce 2007 došlo k výraznému omezení investičních pobídek pro nové investory, což bylo provedeno změnou zákona o investičních pobídkách. Tím pádem začalo Česko v boji o nové investory ztrácet,“ vysvětluje Linhart.
Nový koncept CzechInvestu se má proto zaměřit především na podporu tuzemských firem v oblasti výzkumu a vývoje. To má v dlouhodobém horizontu pomoci ke zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. Podle ekonomů je to dobrá myšlenka, ale záleží na konkrétních výsledcích.
Czechtrade. Exportéři mají pochybnosti
Další agenturou pod taktovkou českého ministerstva průmyslu a obchodu je CzechTrade, jejímž hlavním smyslem má být podpora exportu. Agentura svoji efektivitu měří hlavně exportními úspěchy svých klientů. O tom má přehled prostřednictvím placených služeb, které klientům poskytuje.
Loni si služby zaplatilo 1284 firem. Pro tyto klienty agentura zrealizovala 1894 zakázek, tržby z nich přesáhly 26 milionů korun. Klientům se pak podařilo uskutečnit 214 úspěšných exportních kontraktů, objem podpořeného vývozu dosáhl téměř pěti miliard korun.
Ekonom Petr Mach vidí tato čísla kriticky. „Jsou to promrhané peníze. Tyto služby i propagaci si mají dělat firmy samy, stát na to jen zbytečně vynakládá peníze,“ tvrdí Mach a dodává, že umělá a neefektivní podpora exportu ze strany státu jen zhorší podmínky ostatním firmám.
I některé firmy jsou v hodnocení přínosu agentury skeptické. „Nám spolupráce k ničemu nebyla, nevedlo to k žádným výsledkům,“ říká Jiří Grund mladší, ředitel exportní firmy Grund.
CzechTourism a jeho cesty za křesťanstvím
Nejvíce činorodá je z příspěvkových organizací agentura CzechTourism. Její nové a nové reklamní kampaně jsou ale často terčem kritiky některých odborníků na cestovní ruch.
„Současná koncepce je dobře rozpracovaná, ale už má příliš mnoho aktivit. Agentura by se měla spíš soustředit na menší počet projektů a ty dělat kvalitně,“ říká Nora Dolanská, která vedla několik let pobočku CzechTourism ve Vídni.
Za vše mluví nejnovější kampaň CzechTourismu s názvem „Magni – Cesty s příběhem“, která má přitáhnout turisty do regionů za církevními památkami. Na celkových příjmech ze světového cestovního ruchu se církevní turistika podílí podle odhadů dvěma a půl procenty. CzechTourism ji přesto pokládá za opomíjený zdroj příjmů.
Podle experta na cestovní ruch z KPMG Tomáše Kulmana je důležité podporovat cestovní ruch, ale agentura by měla pracovat efektivněji a levněji.
Činnost agentury CzechTourism se navíc částečně překrývá s činností Českých center, která spadají pod ministerstvo zahraničí a mají se zabývat propagací české kultury v zahraničí. „Otázka je, zda v současné době, kdy šetříme na všech stranách, se neměly vládní agentury sloučit do společné instituce,“ poukazuje Dolanská.
