Stát má možnost vybírat daně, a zajistit si tak dostatečné příjmy na výdaje a splátky dluhu. Nicméně investor by neměl zapomenout, že tato možnost má samozřejmě své hranice. Lapidárně řečeno: musí být z čeho brát. A existují ekonomiky, které po období hojnosti a rychlém růstu zadluženosti na tuto hranici narážejí.
Historie jasně ukazuje, že s růstem zadluženosti států roste počet těch, které si projdou buď bankrotem nebo nějakou formou restrukturalizace dluhu, či obdobím vyšší inflace. Tedy obdobím, které přinese vlastníkovi státních dluhopisů reálnou ztrátu. Historie už na jaře říkala, že Řecko je pouze začátek. A ukazuje se, že historie se nemýlila.
Znamená to, že by se státní dluhopisy měly stát zakázanou investicí v našich portfoliích? Ne, vždy přece záleží na relativní ceně. Pokud očekávám, že stát nesplatí 30 % svého dluhu, a cena dluhopisu má v sobě zahrnutý předpoklad o nespláceném objemu ve výši 50%, jde o výhodnou investici. Stejně tak mě zajímá inflace.
Inflace ujídá z reálného výnosu investora. Například desetiletý státní dluhopis vlády USA si můžete koupit s výnosem 2,7 %. Předpokládáte, že díky pumpování peněz do ekonomiky americkou centrální bankou a vládou se zvýší inflace třeba na 5 %? Potom byste kupovali investici, jejíž reálný výnos bude záporný.
Jinými slovy: nic takového, jako je absolutně bezpečný přístav, neexistuje. A podle našeho názoru akcie, komodity či podnikové dluhopisy nabízejí zajímavější investiční příležitosti než ony "bezpečné" přístavy.
