LN Do konce měsíce slíbila německá kancléřka a francouzský prezident představit plán na záchranu bank. Jak bude podle vás vypadat, co v něm bude?
Vyjdu ze stanoviska, který řekl Jean-Claude Juncker, že 60 procent řeckého dluhu se bude muset odepsat. To znamená, že dluh jde k majitelům dluhopisů a těmi jsou banky. Banky to budou muset odepsat. A proto kdo jiný by měl dostat peníze ze záchranného fondu EFSF? Kdyby peníze dostalo opět Řecko, tak je dostane účelově na něco. Nemůže je dostat s tím, ať osmi miliardami eur zalepí, co uznají za vhodné. Tomu už není dnes nikdo nakloněn.
ČTĚTE VÍCE: |
LN Znamená to, že budou do bank víc vstupovat státy?
Bohužel ano. Je to v souladu i s tím, co říkají poslední dva nobelisté. Ale neděje se tak poprvé. Tento stav už několikrát v kapitalistické ekonomice nastal. V době velké deprese stát vstupoval do korporací proto, aby udržel zaměstnanost. Navyšoval základní jmění, stával se akcionářem, dokonce přebíral i kontrolu. To se dělo už několikrát i v bankovním sektoru. Historie se bude pravděpodobně opakovat s tím, že stát by měl následně podíly prodat. Takže bude opět docházet k privatizaci.
LN Nevzniká zde velký prostor pro lobby bank a zájmových skupin?
Ten prostor tady už dávno je. Banky se chovají nezodpovědně. Bankovní manažeři především velkých bank spoléhají na pravidlo „too big to fail“. To znamená, že politické nebezpečí, které by vzniklo ze zpochybnění úspor, je tak velké, že stát vždy pomůže.
LN Kdyby banky nezachránil stát, zainvestoval by je někdo?
Pravděpodobně ano. Ale investor by nebral až tak v úvahu vnitropolitické záležitosti. Tedy jaké politické otřesy to může způsobit. Snažil by se banky koupit co nejvýhodněji.
LN Nechal by je zkrachovat?
To zase ne. Bankovnictví je závislé na kredibilitě a důvěře víc než jakýkoliv jiný druh podnikání.
LN Znamená to, že pro daňové poplatníky by byla varianta, kdy by se o banky postarali investoři, levnější?
To určitě ano.
LN Měl by tedy rozhodovat trh, nebo vláda?
Ideálně trh, jenomže jsme v evropském prostoru, v modelu evropského státu blahobytu, kde existuje velmi těsné propojení mezi finančním sektorem a vládami. Už i tak je zpochybněna nezávislost centrální banky. Ani nevím, jestli je to legální. Je to výrazné zpochybnění eurozóny jako takové a dochází ke zpochybnění principu nezávislého centrálního bankovnictví vůbec.
LN Dá se v této bankovní krizi uvažovat o tom, že by lidé mohli přijít o úspory?
V případě, že by padly jednotlivé banky, tak by lidé přišli o tu část úspor, která je nad výší povinného pojištění. Ale podívejte, jak fungují mechanismy, třeba na Dexii. Líbí se mi, že to řeší jen tři země a nepřenášejí to na celou eurozónu. To považuji za přijatelnější řešení.
