* LN Podílela jste se na obhajobě země v arbitráži s italsko-nizozemskou společností Invesmart, která požadovala po Česku sedm miliard korun jako odškodné za devět let starý krach Union banky. Jaké to vůbec je pro právníka zastupovat stát?
Ve své praxi já i naše kancelář Weil, Gotshal& Manges zastupujeme jak klienty privátní, tak státní. Arbitráž s Invesmartem byl zvláštní případ. Je zde žalována Česká republika jako celek, a jedná se tedy o reputaci celého státu. Časově, skutkově i počtem zúčastněných lidí ať už na straně právníků a expertních svědků se arbitráže zcela vymykají běžnému soudnímu řízení.
* LN Sama zmiňujete, že v arbitráži je v sázce reputace země. Vy jste navíc byla jedinou Češkou v týmu právních zástupců, kteří v londýnské arbitráži zastupovali stát. Zvyšuje takové složení pocit zodpovědnosti či nervozitu?
Dalšími členy týmu byly skutečně renomovaní zahraniční právníci, pan profesor James Crawford a Zachary Douglas. Byla jsem hodně nervózní do doby, než jsem se seznámila se všemi faktickými podklady. Pozice státu je totiž v arbitrážích zpočátku specifická. Investor obvykle sporem žije několik let, má pocit křivdy a informovanost o detailech je soustředěná u jedné osoby. U státu není historická paměť soustředěna u jednoho člověka či instituce. První, co je třeba udělat, je zajistit, aby stát od jednotlivých institucí shromáždil o daném případu úplně všechny informace a detaily, protože ty mohou nakonec rozhodovat.
* LN Byla jste jedinou Češkou v týmu obhájců. Znamená to, že jste byla hlavní styčnou osobou týmu pro získávání údajů od českého státu?
Za sestavení skutkového obrazu případu jsem samozřejmě byla odpovědná já a tým právníků naší kanceláře, protože drtivá většina dokumentů byla v češtině. Tyto dokumenty představují nejdůležitější a nejvěrohodnější zdroj informací i pro arbitrážní tribunál. Bylo na nás přečíst tisíce stran a vytahat z nich stovky, které byly relevantní. Jen to však k úspěchu v arbitráži nestačí. Ačkoliv jsou písemná podání rozsáhlá, jejich váha při projednávání před tribunálem je menší než váha ústního jednání. Právě ústní jednání je to, co si rozhodčí tribunál pamatuje a kde si formuje názory.
* LN Jak vlastně ústní jednání před rozhodčím tribunálem vypadá?
Kromě samotné argumentace právních zástupců obou stran jsou předvoláváni svědci, kteří v podstatě doplňují nebo vysvětlují písemné důkazy, jaké byly motivace, co se kolem kauz odehrávalo.
* LN Jak těžké je přimět svědka, aby se arbitráže účastnil? Vždyť již může být angažován ve zcela jiném byznysu a nemusí být v jeho zájmu znovu hovořit o minulých kauzách.
Je to těžké. V případě arbitráže, které jsem se účastnila, vyvinulo velké úsilí ministerstvo financí, které si uvědomovalo důležitost svědků a hodně se zasadilo o jejich reprezentativní účast.
* LN Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek uvádí, že ministerští úředníci začali k arbitrážím přistupovat tak, jako kdyby bojovali o peníze vlastní. Zaznamenala jste tento přístup státu ve zlepšené součinnosti s týmem právníků?
Spolupráce byla skutečně vynikající a byla proaktivní. Všichni jsme si byli vědomi výsledků minulých arbitráží a toho, že panoval dojem, že se stát bránit neumí, a že je potřeba tento trend zvrátit.
* LN Lze po nedávných opakovaných úspěších Česka v mezinárodních arbitrážích očekávat, že rozhodčích podání proti Česku ubude?
Ano. Jsou pro to i precedenty. Mohu zmínit například Mexiko, které na tom bylo na začátku 90. let úplně stejně jako my. Pak se jim podařilo vyhrát čtyři spory v řadě za sebou a žaloby ustaly. S tímto záměrem jsme vstupovali i do arbitráže s Invesmartem, že je nutné nepříznivý trend otočit.
* LN Hraje v právních kruzích roli kromě dokumentů a jejich výkladu i například státní příslušnost či pohlaví právníků?
Narazil jste na další specialitu arbitrážních řízení. Jsou skutečně mezinárodní. Ve velké většině případů nejsou právní zástupci ze stejné země jako investor. Do průběhu jednání vstupuje i faktor rozhodčího tribunálu, který je tvořen třemi lidmi a každý z nich je z jiné země. Každý účastník vnáší svoji kulturu. Myslím, že je přínosné, aby se v zájmu rekonstrukce historické paměti a interpretace podmínek, v jakých se kauza odehrála, arbitrážních řízení účastnil i Čech. Navíc pánové Crawford a Douglas, kteří také Česko zastupovali, byli ze stejné právní kultury, a dokonce působili na stejné univerzitě jako dva ze tří členů tribunálu. To vzájemnou komunikaci výrazně usnadnilo.
* LN Panuje v mezinárodněprávních kruzích něco jako kastovní příslušnost, například že odznáček s cambridgeskou osmiveslicí na klopě otevírá dveře i tam, kam by se nositel odznáčku s vltavskou primátorskou osmiveslicí nedostal?
Nevím, jestli to lze vztáhnout až do univerzitní příslušnosti. Vycházeli jsme z předpokladu, že se svět dělí na dvě poloviny – anglosaskou a kontinentální. Invesmart byl zastupován americkými právníky, kteří představovali jinou kulturu vedení sporu. Byli nesmírně agresivní, aktivní. V rozhodčím tribunálu naopak zasedal Ital, Kanaďan a Australan. Taktika volit multinárodní týmy s přihlédnutím ke složení rozhodčího tribunálu je správná.
* LN Ministerstvo financí v minulosti svěřovalo obhajobu v arbitrážích do rukou domácích právníků a právních kanceláří. Mohlo i to být jedním z důvodů pro nižší úspěšnost země v arbitrážích?
Nechtěla bych takový závěr formulovat. Nakonec ve dvou nejznámějších kauzách s CME (arbitráž o TV Nova) a Salukou (spor o banku IPB) Česko nezastupovaly domácí kanceláře a dopadlo to, jak to dopadlo. Je nutné sestavit tým na míru sporu, podle tématiky sporu a personálního obsazení arbitrážního tribunálu. To si ministerstvo financí začalo uvědomovat.
* LN Zástupci ministerstva financí také přiznávají, že na rozdíl od minulosti se nyní věnovali i řízení strategie obhajoby. Jak se to projevovalo v zadání pro vás?
V úvodu byla obrovská aktivita ze strany státu získat svědky a zajistit kolektivní historickou paměť a dodat veškeré dostupné dokumenty. My jsme pak dokumenty vyhodnotili a učinili předběžné závěry. A to ministerstvo financí nesmírně zajímalo. Chtěli být seznámeni i s dílčími výsledky a konzultovali, jestli je potřeba nějak reagovat.
* LN Není takový státní intervencionismus až nežádoucí? Není pro právníka lepší nenechávat byť zastupovaného klienta nahlížet do strategických karet obhajoby?
Je to velmi citlivé, to je pravda. Musí se určit míra, co je podstatné, a co není. To se však dařilo. Hodně zajímavé bylo, jak se entuziasmus ministerstva financí přelil na zahraniční členy týmu, kteří se také "bili" s lvíčkem na prsou.
* LN Mohou poslední úspěchy státu v arbitrážích odradit další potencionální žalobce ze strany investorů?
Počet investorských sporů nesouvisí ani tak s vnímáním země jako investorsky špatné, nebo dobré. Motivací je spíš snadná kořist. Pakliže se v nastaveném trendu bude pokračovat, arbitráží proti České republice by mělo ubýt.
