LN: Jaká byla spolupráce s Václavem Klausem? Lidé si to obvykle představují tak, že praštil pěstí do stolu a bylo rozhodnuto.
Byl tehdy hlavní postavou mezi ekonomy. Byl to prostě šéf, toto postavení bylo přirozené a v té době i ta jeho složitá povaha sehrála mimořádně pozitivní roli. Léta 1990–1993 byla jeho hvězdná doba.
Budovatelé kapitalismu |
LN: Jak jste se dostal do epicentra vytváření konceptu ekonomické transformace?
Pracoval jsem v Prognostickém ústavu, ale zároveň jsem se pohyboval – asi jako nejmladší člen – ve skupině ekonomů, z nichž jsme tři, Valtr Komárek, Václav Klaus a já, byli potom osloveni Václavem Havlem s nabídkou stát se členy vlády. My jsme pak přivedli další řadu lidí. Dostali jsme se do naprostého centra dění a stali se těmi, kdo museli probojovat ekonomickou transformaci a pak ji také realizovat.
LN: Byl to šok, anebo jste vždy tak trochu počítal s tím, že se dostanete do nejvyšší politiky?
Byl to zásadní zlom. V každém jednom z nás, který se pohyboval kolem Prognostického ústavu, kolem Václava Klause na seminářích Státní banky československé, ale i v Ekonomickém ústavu, se v souvislosti s vývojem v bývalém Sovětském svazu od roku 1985 zformovalo přesvědčení, že jednou dojde k politickému zlomu, který umožní, aby lidé jako my minimálně psali koncepty a realizovali reformní kroky. Ale že se během tří týdnů od 17. listopadu do 10. prosince 1989 stanu z pracovníka Prognostického ústavu místopředsedou vlády a předsedou Státní plánovací komise, to jsem samozřejmě netušil.
