Fenomén zvaný brněnské rozjezdy, podle něhož si lze řídit hodinky, ale dnes poprvé v historii nejel - a nepojede ani jednou.
Jedenáct linek autobusů, každý ze dvou směrů, dává v noci každou hodinu, o víkendu dokonce každou půlhodinu, na obřím prostranství dohromady zvláštní komunitu. Unavení lidé vracející se z nočních směn nebo na ně nastupující, rozjaření studenti opouštějící restaurace a bary i obsluha těchto podniků toužící po klidu postele. A do toho lidé v róbách z divadel, šťastní i nešťastní milenci, sem tam nějaký revizor.
Právě prodloužení provozu systému nočních autobusů, které díky speciálním trasám pokrývají devadesát procent zastávek, bylo pro dopravní podnik jedním z možných způsobů, jak s minimem řidičů-stávkokazů alespoň částečně řešit dnešní stávku. Nakonec ale padlo jiné řešení - a s ním i možnost denní verze slavných rozjezdů, které si jezdí natáčet fanoušci dopravy z různých koutů republiky.
Brněnský fenomén
Proč právě v moravské metropoli jsou rozjezdy tak výjimečné? Brno je dost velké na to, aby se u rozjezdů setkalo velké množství autobusů, ale zase ne moc velké na to, aby je bylo nutné rozdělit na několik míst. Brňané už v podstatě zapomněli, že některé linky tramvají, trolejbusů a autobusů před rokem 2000 jezdily i v noci a složitě se proplétaly.
Také tehdy sice fungovaly rozjezdy podobné těm dnešním, kdy se část linek vždy v celou hodinu střetávala u nádraží, další na ně ale navazovaly v jiných částech města. To je ostatně metoda zdokumentovaná i za první republiky – a dodnes v různé formě funguje ve většině měst. Brněnské řešení soustředilo jejich hlavní křižovatku na jediné místo.
Brněnské rozjezdy mají dnes pauzu poprvé po mnoha letech. Prvních 22 autobusů se znovu rozjede od hlavního nádraží přesně o půlnoci. S jediným přestupem po celém Brně.