Firma Avast ztratila architekta své přeměny z lokálního na globálního hráče |
Lidovky.cz: Jak se vlastně manažer z Kalifornie dostal do čela Avastu?
Skončil v Symantecu, kde byl mužem číslo dvě globální zákaznické divize, a rozhlížel se, co by mohl dělat dál. A k nám přišel na doporučení. My jsme v té době hledali generálního ředitele a spolupracovali jsme s headhuntery. A ti nenašli jeho, ale jeho bývalého šéfa. Ten byl v našem procesu hledání na čelném místě. Ale nakonec se rozhodl – protože mu tehdy bylo už přes 60 let –, že se bude věnovat rodině a že už má jiné životní priority. Ale řekl nám, že má skvělého člověka, s nímž pracoval – a to byl Vince.
Lidovky.cz: V době jeho nástupu jste byl technickým ředitelem a bylo vám 31 let. Jaká byla vaše první léta po boku amerického šéfa?
S Vincem jsme seděli hned od prvního dne spolu v kanceláři, sami dva. A dennodenně jsme se bavili o tom, jak povedeme byznys, jak budeme vyšperkovávat produkty, do jakých jazykových mutací je budeme lokalizovat a podobně. Pro mne to byla velká škola, protože on měl obrovské zkušenosti, navíc od našeho největšího konkurenta. Dělalo se mi pod ním opravdu skvěle. Byl architektem toho, co se dělo.
Dohoda byla taková, že se funkce generálního ředitele, kterou do té doby vykonával Eduard Kučera, ujme se vším všudy ihned. Že tam nebude žádné přechodné období, kdy by se předávaly kompetence. Takže otěže firmy převzal v den nástupu. Já jsem byl coby technický ředitel zodpovědný hlavně za realizaci novinek. Za to, aby produkty fungovaly a zákazníkům se líbily.
  |
Lidovky.cz: Čím vás nejvíce posunul?
Když přišel, firma měla 60 či 70 lidí. Z nich asi 50 patřilo do mého týmu. Neměli jsme pevnou organizační strukturu ve smyslu přísné hierarchie. Pracovali jsme v té době dost společně a byli jsme svým způsobem samořízená firma. Já jsem měl jako hlavní zodpovědnost technologie a produkty. A přeformátovat firmu z těch 60 lidí na 200 či 500, to není úplně legrace. Ruku v ruce s tím jde spousta potíží.
Umělá inteligence pomáhá i hackerům, říká šéf Avastu. Útočníci podle něj chtějí vyvolat chaos a vydělat na výkupném |
Je velký rozdíl, když to dělá člověk, který to už viděl a má pro to cit, anebo někdo, kdo to dělá napoprvé. Takže on mě vlastně – a to jsem si uvědomil až zpětně – velmi šikovně a také trochu nenápadně posouval z té roviny role čistě technické a technologické do role, která je blíž byznysu. Mluvili jsme stále častěji o věcech, jež se týkaly obchodních věcí, expanzí, konkurence. Asi to dělal proto, že ve mně viděl talent v tomto směru.
Ale možná to bylo jen tím, že to neměl s kým řešit, protože v té době – aspoň ze začátku – neměl žádné další lidi. Obchodní tým byl maličký a on ho musel celý vybudovat. Prostě mě stále více namáčel do těchto věcí. A v roce 2014 ze mě udělal provozního ředitele. Hodil pode mne celé prodeje, marketing, zákaznickou podporu. Tím jsem se oficiálně stal jeho pravou rukou, kdy jsem byl zodpovědný i za všechny operativní stránky byznysu.
Lidovky.cz: Co bylo jeho nejsilnější vlastností?
Byl opravdu tvrďák. V tom smyslu, že měl talent dostat z lidí takovým přirozeným způsobem nejvíc. Samozřejmě tohle nebylo pro každého, jak už to tak u tvrdých lídrů bývá. Tvrdých ve smyslu náročných na sebe i na lidi kolem nich. Nesnášel kompromisy nebo výmluvy. Říkal, nějak to vymyslíme, nějak to dáme, vždy je způsob, jak tohle udělat. Tohle měl v krvi. A je to docela nakažlivé. Když se člověk dostane do toho rozpoložení, že všechno jde, pak se ty věci dělají líp. Všem.
Ale tohle samozřejmě funguje jen do určité hranice. Pokud by ten stroj nějak přehřál, byl příliš náročný a tvrdil všem, že to jde, a ono by to fakt nešlo, protože by to bylo třeba proti zákonům přírody, pak by ten systém zkolaboval. Ale Vince měl dobrý cit pro to, jak to napnout tak, aby to ještě šlo, ale aby to byla výzva pro všechny.
Šéf Avastu Vlček se ženou založili nadaci, vložili do ní aktiva v hodnotě 1,5 miliardy korun |
Lidovky.cz: Byl po celou dobu v Praze?
Po celou dobu ne. První léta stoprocentně, i s celou rodinou, pak už méně. Firma se stala mnohem více globální, takže byl v Praze daleko méně potřeba. V USA byl daleko blíže zákazníkům nebo akcionářům či partnerům. A od roku 2014, kdy jsem se stal provozním ředitelem, tedy jeho oficiální pravou rukou, zredukoval svůj pobyt v Praze a byl víc v Kalifornii.
Lidovky.cz: Vince Stecklera označujete za svého mentora. Vy jste ale jako technický ředitel tak inovativní a dynamické firmy také musel být na výši... Naučil se pan Steckler také něco od vás?
To asi není otázka na mě, to nedokážu říci. Ale jedna věc – úplně na začátku byl Vince programátorem. Vystudoval v 70. letech a jeho prvním zaměstnáním bylo programování. Tehdy se pracovalo se systémem děrných štítků.
Nedělal to dlouho, už od 80. let pracoval v byznysu. Ale myslím, že v duši ho technologické věci ohromně zajímaly. Často jsme se o nich bavili. Myslím si, že se mu moc líbilo, že se po těch předchozích letech dostal zase mnohem blíž k technologii. Tohle byl asi důvod, proč ho to v Avastu, myslím, hodně bavilo. Byl skrze mne mnohem blíže produktu, k těm jedničkám a nulám.
Windows 11 jsou na cestě. Microsoft se zřejmě chystá představit novou verzi operačního systému |
Lidovky.cz: Křeslo nejvyššího šéfa společnosti vám předal před dvěma roky, kdy po deseti letech zamířil do důchodu. Jak se Avast vyvíjel po jeho odchodu?
Poslední velká věc, která se Vincovi povedla, bylo přivést Avast na burzu. Asi rok před svým odchodem jsme uvedli naše akcie na londýnský parket. Od té doby firma trochu změnila svůj režim. Předává informace investorům podle přesného harmonogramu a její stav je zjistitelný i na denní bázi.
Ale zároveň to má řadu omezení směrem dovnitř. Tím, že jsme se stali veřejně obchodovatelnou firmou, jsme museli přitvrdit řadu interních procesů. A výrazně omezit přístup k informacím. Přitom jedním z principů uplatňovaných v Avastu vždy bylo, že firma je hodně transparentní, tedy že všichni mají každodenní přístup k číslům a dalším informacím. Teď už to prostě nejde. Protože v momentě, kdy lidé znají čísla, se z nich stávají insideři a jako takoví nemohou nic dělat s akciemi. Jsou na to zákony, které platí ve většině zemí.
Jinak musím říci, že jsem firmu převzal v dobré kondici a pokračuji v dosavadním tempu rozvoje. Zároveň máme trochu modifikovanou strategii, jak nás prostřednictvím nových investic posunout zase o kus dál.
Lidovky.cz: Co je nyní hlavní starostí kormidelníka Avastu?
Stejně jako teď asi pro každého ředitele covid. Co udělá s firmou. U nás to bylo tak, že jsme loni v březnu všechny poslali domů. A doteď máme naše kanceláře globálně zavřené, takže dva tisíce lidí pracuje až na nějaké malé výjimky z domova. A já to vnímám tak, že na začátku to vypětí všech sil vedlo k větší produktivitě, než když lidé chodili do kanceláře.
MLEJNEK: Nebezpečí domácí invaze. V Česku sílí ruský vliv i díky podnikatelům a politikům |
Loni na jaře to takhle fungovalo pod vlivem trochu euforického hesla „společně to zvládneme“. Ale v létě to začalo už trošku ochabovat. A letos přes zimu myslím také. Nemám žádná spolehlivá data, jak měřit produktivitu. Vidím, že nové produkty stále máme a máme je včas. S tím problém není. Ale celkově ta energie ve firmě nebo schopnost inovace a kreativity, to myslím trpí.
A tak se těším, že už ten covid skončí a my se vrátíme sice ne do toho původního režimu, ale do nějakého hybridního, kde se lidé zase budou moci setkávat. A řešit problémy operativněji, protože všechno si plánovat přes zoomy, webexy a podobně z mého pohledu není optimální.
Lidovky.cz: A jak to budete řešit?
Dali jsme lidem na výběr. Zhruba 40 procent z nich si vybralo, že zůstane doma, ostatní chtějí zpátky do kanceláře. Ale ti, co zůstávají doma, do té kanceláře občas v nějakém režimu dorazí. Setkají se tam se svým týmem a budou tam probírat potřebné věci. Trochu teď z tohoto důvodu přebudováváme kancelářské prostory, aby tam míst pro setkávání bylo víc.
Ale než tohle začne dobře a plnohodnotně fungovat, abychom z toho vytěžili maximum, než se to usadí, to bude ještě nějakou dobu trvat. Už teď mám takovou malou paranoiu, že kvůli covidu a práci z domova není úroveň inovace v letošním roce taková, jaká by mohla být, kdybychom bývali měli možnost se stýkat osobně.
