V roce 1921 nadojila kráva v Česku v průměru 1518 litrů za rok, loni už to bylo 7704 litrů. Takzvaná průměrná dojivost se tedy zvedla více než pětkrát.
Navíc produkce na jednu krávu nadále roste. A to poměrně razantně – za posledních pět let takřka o devět procent. Existuje vůbec hranice, která už kravám více mléka dávat nedovolí?
Zemědělská inspekce zakázala uvádět do oběhu 24 tun máku, obsahoval příliš morfia |
„Určitě není možné průměrnou dojivost zvyšovat donekonečna, kráva je živý tvor s nějakými fyziologickými možnostmi, nikoliv stroj,“ řekl LN Josef Kučera, ředitel Svazu chovatelů českého strakatého skotu.
Otázkou zůstává, kdy se neustálý nárůst průměrné dojivosti krav zastaví.
„Osobně se domnívám, že ta hranice leží někde v oblasti deseti až dvanácti tisíc litrů za rok,“ odhaduje Josef Kučera ze svazu chovatelů. A dodává: „Nicméně už dnes ve světě existují zvířata s produkcí za touto hranicí.“
Při současném tempu zvyšování produkce mléka na jednu krávu by tak teoreticky za deset let mohli zemědělci konstatovat, že zvíře své možnosti vyčerpalo a už žádné opatření k dalšímu zvyšování mléčné produkce nepomůže.
Celá desetiletí se přitom zdálo, že krávy nejsou schopné dávat za rok v průměru více mléka než tři tisíce litrů.
A průměrná dojivost se místo trvalého růstu pohybovala jako na houpačce. Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla v roce 1920, tedy dva roky po konci první světové války, 1703 litrů, o čtrnáct let později však zase výrazně poklesla na 1412 litrů.
Ani po druhé světové válce a kolektivizaci zemědělství se přitom tehdejším zemědělským družstvům dlouho nedařilo výrazně překonat průměrnou produkci mléka z prvorepublikových poměrů. V roce 1953 česká kráva v průměru nadojila 1418 litrů a až v roce 1963 se produkce vyrovnala té z roku 1920.
Skok po listopadu ’89
Od té doby se sice začala průměrná dojivost zvyšovat, ovšem nešlo o žádný rapidní nárůst. Třítisícovou hranici dojnice překonaly až v roce 1980 a v době pádu totality nadojila v Česku kráva v průměru 3900 litrů.
Skutečně razantně začala průměrná mléčná produkce na jednu krávu růst až v posledních patnácti letech. V roce 1999 byla poprvé v Česku překonána pětitisícová hranice a od té doby se dojivost každý rok zvyšuje až k současným 7704 litrů. A to je tempo růstu, které nemá v historii obdoby.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Hlavními důvody jsou zejména pokrok v genetice a šlechtění plemen, péče o zvířata, komfort, který jim chovatelé poskytují, a také způsob krmení,“ vysvětluje Josef Kučera.
Naprostá většina krav v Česku se dnes podle něj celoročně krmí směsnou krmnou dávkou, obsahující konzervované krmivo s veškerými živinami. „Pokud se krávy pasou na louce, dojivost je pochopitelně výrazně nižší,“ říká Kučera. Produkci mléka od jedné krávy totiž podle něj prospívá, když si bachor skotu, v němž se zpracovává krmivo, zvykne na přísun stále stejného krmiva, než když se přizpůsobuje neustále měnící se skladbě zelené píce.
Ochránci zvířat sice mohou namítat, že kráva se nejlépe cítí na pastvě, a nikoliv ve stáji, nicméně i podmínky chovu skotu ve stájích se výrazně zlepšily. „Dnes se na rozdíl od dob socialismu preferuje volné ustájení, nikoliv vazné jako za socialismu. Pohoda krav je důležitá a opět prospívá mléčné produkci,“ podotýká Kučera.
Zásadní vliv na dojivost tuzemských krav měla i obměna chovaných plemen. Místo tradičního českého strakatého skotu nově převažují černobílé „holštýnky“.
Mocná genetika
Odborníci nejsou schopni odhadnout, kdy už průměrná produkce na jednu krávu přestane přes veškerý pokrok v živočišné výrobě a vědě růst.
„Jednou to asi nastane, ale termín nikdo nezná,“ myslí si Petr Homolka, ředitel Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze. Podle něj stojí za růstem průměrné mléčné produkce na jednu krávu vedle krmiva a veterinární péče především genetika, umožňující, aby své „geny“ předával dál z velké části pouze skot s ideálními předpoklady z pohledu chovatelů.
„Ani možnosti šlechtění však nejsou nevyčerpatelné,“ připomíná Homolka.
