Švédsko si na konci minulého tisíciletí muselo sáhnout hluboko do kapsy. Své o tom ví i tehdejší švédský ministr financí Göran Persson. Když se v polovině 90. let vydal do USA přesvědčovat investory, aby nakupovali švédské státní dluhopisy, ubytoval se v levném hotelu, který byl plný švábů.
„Absolutně žádný přepych,“ říkával tehdy Persson i v návaznosti na komplikovanou švédskou dluhovou situaci. Šlo o symbolickou ukázku toho, jak se jeho země musela vzpamatovat z největší dluhové krize od 30. let minulého století. Toto úsporné nastavení je navíc Švédům vlastní dodnes, píše Reuters.
I proto Švédové momentálně utrácejí více než většina Evropy. Jednoduše si to totiž mohou dovolit. Tamní vláda oznámila největší balík veřejných výdajů za desítky let. Peníze půjdou na rozvoj jaderné energetiky či obranu. Další prostředky země přislíbilo i Ukrajině, která již od roku 2022 čelí ruské invazi.
Ke katastrofě zbývaly jen čtyři roky
Pro Francii, Řecko, Itálii i další země může být švédská cesta v mnohém inspirací. Švédský veřejný dluh se mezi lety 1990 a 1994 téměř zdvojnásobil, a to z 44 na 90 procent HDP. Rozpočtový deficit dosahoval až na 12 procent HDP a důvěra věřitelů poměrně rychle klesala.
Švédská centrální banka v té době musela zvedat úrokové sazby až k hranici 500 procent. „Bojovali jsme s bankovní, měnovou i dluhovou krizí najednou,“ vzpomíná dnes bývalý guvernér švédské centrální banky Stefan Ingves.
Reakce švédské vlády byla razantní. Seškrtala sociální dávky, výdaje na školství i obranu v rozsahu asi 8 procent HDP. Důchodový systém prošel reformou tak, aby více motivoval k soukromému spoření a ulevil státnímu rozpočtu. Mnohým zaměstnancům hlavně ve švédské státní správě se snížila mzda...
Propad ekonomiky byl nevyhnutelný
Ačkoliv první tři roky po těchto reformách následoval citelný hospodářský propad i prudký nárůst nezaměstnanosti, brzy se švédská ekonomika začala opět nadychovat. I díky slabší švédské měně v roce 1994 posílila o více než 4 procenta a do deseti let od reforem klesl švédský veřejný dluh o více než polovinu.
Švédský recept na řešení dluhové krize nebyl bezbolestný a dodnes jsou patrné jeho citelné důsledky. Například v podobě švédské infrastruktury, která je v mnoha ohledech stále podinvestovaná. Prostředky chybějí tamním energetickým sítím, nemocnicím a ani švédské silnice nejsou ideální.
Přesto vše se ale až dodnes žádná švédská vláda k rozhazování nevrátila. „Ve Švédsku na tomto přístupu panuje široká politická shoda,“ říká aktuální švédská ministryně financí Elisabeth Svantessonová.
Zopakování modelu nebude jednoduché
Napodobení švédského modelu ze strany dalších evropských států ale nebude snadné. Švédsko totiž na konci minulého tisíciletí těžilo i z IT boomu a globalizace. Zejména na poli zmíněné globalizace jsou nyní aktuální podmínky úplně jiné. „Švédsko sice tehdy bojovalo s ekonomickými problémy, zbytek světa na tom ale byl relativně dobře,“ připomíná bývalý guvernér švédské centrální banky Stefan Ingves.
Alespoň tedy z tehdejších švédských reforem sociálního systému by si třeba Francie, kde zadlužení poslední léta až varovně roste, mohla vzít příklad. Výdaje na penze činí v případě Francie více než 13 procent HDP. U Švédska je to momentálně o asi 3 procentní body méně, a pokud se k tomu připočítají i další sociální dávky, je rozdíl mezi Švédském a Francií v tomto ohledu ještě propastnější.
Zatím to ale na změnu ve Francii nevypadá. Zadlužení má podle projekcí v dalších letech stále stoupat. Hlasy tamních populistů sílí a snahy o nepopulární škrty nejsou ve Francii ani zdaleka na pořadu dne, uzavírá Reuters.
