Blokádu černomořských přístavů měla ukončit dohoda, kterou zprostředkovaly OSN a Turecko a v Istanbulu ji v červenci podepsali ukrajinský ministr dopravy Oleksandr Kubrakov a ruský ministr obrany Sergej Šojgu.
Zatím však do světa vyrazilo jen minimum lodí, jedna z nich navíc kvůli problémům s hledáním kupce několik dní bloudila ve Středozemním moři, než místo původního Libanonu zakotvila v tureckém Mersinu.
Ukrajinští zemědělci nyní varují, že vývoz jejich obilí či kukuřice musí být výrazně rychlejší a větší, než je dosud vidět, pokud svět chce, aby na jaře znovu zaseli. „Zhruba 20 milionů tun (obilí) leží někde v sýpkách a nikdo za ně nezaplatil,“ upozorňuje Alex Lissitsa z organizace Ukrainian Agribusiness Club.
Ta zastupuje největší farmáře ve válkou zasažené zemi. Mnozí z nich mohou kvůli vysokým nákladům a omezeným možnostem prodeje zbankrotovat, dodává Lissitsa pro The Times. „Až přijde březen, kdy zemědělci obvykle zasévají pšenici na léto, nebudou mít peníze, osivo, ochranu rostlin ani další produkty potřebné k výsadbě,“ pokračuje Lissitsa.
Podle organizace se to dotkne zhruba padesáti procent zemědělců. A navzdory snahám světových lídrů už se zřejmě nepodaří zachránit zimní úrodu obilí, jež se musí osít během podzimu. „Nevěřím, že do září vyvezeme dost. Pořád máme obilí naložené na lodích a ve skladech, odkud se musí exportovat jako první. To potrvá nejméně tři měsíce,“ podotýká Ukrajinec.
Kromě už uložených tun plodin navíc ukrajinská vláda podle The Times očekává, že se letos sklidí dalších 70 milionů tun obilí. I ty se musejí někde uskladnit a pak vyvézt.
„Po železnici jsem schopen vyvézt do Maďarska maximálně 15 tisíc tun měsíčně. To znamená, že potřebuji nejméně pět let jen na to, abych vyvezl své současné zásoby. Mám příští rok zasít, nebo ne?“ ptá se. Ukrajinské plodiny jsou přitom životně důležité pro Blízký východ a severní Afriku, kde kvůli ruské válce hrozí hladomor.
