Klasický postup by v tomto případě znamenal vykácet vzrostlé stromy. Uruguayský architekt Santiago Fernandez a brazilská architektka Candida Tabetová se tomu chtěli vyhnout, takže na to zkusili jít jinak. A postupně sbírané architektonické ceny či minimálně užší výběry v soutěžích ukazují, že jejich řešení odbornou veřejnost zaujalo.
 |
Pětici vil poskládali jako malou vesnickou náves, uzavřenou komunitu, která zhruba půl prostoru sdílí a půl má každý sám pro sebe. Orientace budov napomáhá co nejvíce soukromí a zároveň vytváří genius loci na dvorku mezi domy. Podařilo se také, aby si každý z nich dosáhl na některý ze vzrostlých stromů.
Podle podkladů architektů mají být vily duplexem, tedy v Jižní Americe běžným typem dvojdomku, kdy je na každém patře jiný byt. Půdorysy nicméně ukazují, že jde o velkorysou vilu s prostorným společenským přízemím, kde obývající pokoj nabízí nejen prosklené spojení se zahradou, ale i výšku napříč prvním patrem a podkrovím. V patře jsou pak ložnice s vlastními koupelnami.
Poněkud překvapivě ani takto dimenzované luxusní vily nemají žádnou garáž, pouze jediné stíněné parkovací místo. Satelitní snímky přesto zatím nenaznačují, že by to nestačilo a že by dvorek sloužil parkoviště
