LN: Společnost YIT se v Česku doposud profilovala výhradně jako rezidenční developer, nyní ale plánujete expanzi do komerčních realit. Máte již konkrétní plány?
Díváme se na příležitosti, zatím jsme ale nepodnikli žádný krok. V jiných zemích pracujeme na developerských projektech velkých územních celků. Myslím si, že v Praze by bylo vhodné doplnit rezidenční komplexy dalšími službami. Přemýšlíme o tom, že bychom se pustili do komerčních nemovitostí, tedy do oblasti maloobchodu a dalších služeb, které by přinesly užitek obyvatelům bytových domů.
TOM SANDVIK
|
LN: Vaše aktivity na trhu komerčních realit tedy budou spojeny s rezidenčními projekty?
Ano, mělo by to tak být. Samozřejmě že se ale budeme rozhlížet i po jiných developerských možnostech. Ve Finsku jsme silným hráčem v komerčních realitách.
LN: Proč jste v Česku začali s výstavbou bytů?
Bydlení je naší nejsilnější stránkou. Navíc, rezidenční trh je oproti tomu s komerčními realitami stabilnější. Vždy bude poptávka po bytech, vždy budou lidé chtít zlepšit svůj životní standard. Komerční nemovitosti jsou volatilnější. Na trhu je nyní hodně projektů, je vysoká neobsazenost. Takže rezidenční trh je bezpečnější a bylo přirozené začít s bydlením.
LN: Pokud se podíváme na finský a český trh s bydlením, kde jsou největší rozdíly?
Skutečnou noční můrou v Česku je povolovací proces, aby mohl developer začít stavět. Nesrovnatelná situace je také po dokončení stavby. V Praze trvá tři čtyři měsíce, než se vyřídí všechna administrativa a než se mohou obyvatelé vůbec nastěhovat. Ve Finsku se to zvládne za jeden den. To je dáno odlišnou legislativou.
LN: Na vleklý povolovací proces si dnes stěžují všichni developeři. Je to obdobné i v dalších postkomunistických zemích?
Nikoliv. Například na Slovensku je povolování plynulejší a rychlejší. A co je ještě důležité, že je celý proces předvídatelný. Jsou stanoveny určité lhůty a můžete se spolehnout, že během této doby bude povolení vyřízeno.
V Česku tomu tak není. Může to trvat několik dní, ale i několik let. A třeba v Litvě a v Estonsku je možné část povolovacích procesů vyřizovat elektronicky. Na internetu pak můžeme jednoduše sledovat, v jaké fázi povolování je a jak pokračuje. To je transparentní. Pobaltské země jsou dobrým příkladem.
Na zlepšení v Česku by měli politici zapracovat. Současný stav negativně ovlivňuje ekonomiku. Země přichází o pracovní místa, protože se nepracuje na tolika projektech, jak by se mohlo. A samozřejmě to i zvyšuje cenu bydlení. Na trhu je dnes v Praze k mání zhruba 4000 nových bytů. Ročně se jich ale prodá více než 6000. Poptávka je mnohem vyšší než nabídka. Povolovací proces brzdí nabídku nových bytů. To znamená, že ceny nových bytů půjdou nahoru. V posledním čtvrtletí vzrostly ceny meziročně o 18 procent. Situace není příznivá pro nikoho – ani pro developery, ani pro kupující.
Na ‚Kulaťáku‘ bude stavět Penta. Ledního medvěda ale nechá spát |
LN: Jak tuto situaci vyřešit?
Všichni aktéři by se měli podílet na řešení problému. Měly by být přijaty velké legislativní změny. Myslím, že politici by se měli podívat do okolních zemí, kde se mohou inspirovat.
LN: Byla situace v uplynulých letech lepší?
YIT v České republice působí od roku 2008, první projekt odstartoval v roce 2010. Myslím, že situace byla obdobná jako dnes. Pokud bych měl zmínit ještě jednu odlišnost v porovnání s Finskem, pak je to metropolitní plán. Ten je ve Finsku hodně podrobný.
To v Česku postrádáme, hodně by to zrychlilo povolování výstavby. Navíc zde jsou zastaralé normy, co se týká vnitřních dispozic bytů. Ve Finsku dnes lidé preferují hodně otevřené a světlé prostory. Nechtějí moc zdí a dlouhé tmavé chodby. Tady se musíme řídit normami, které nám výstavbu takových bytů nedovolují. Podle hygienických norem je například nutné postavit dvoje dveře mezi WC a obývací pokoj. To mělo svou logiku dříve, ale dnes se změnily stavební technologie. Tady platí, že nikoliv kupující, ale normy a úředníci vědí nejlépe, jaké byty se mají stavět.
LN: Kdyby zde zastaralé normy neplatily a mohli jste stavět obdobné byty jako ve Finsku, byl by o ně zájem? Češi jsou hodně konzervativní.
Někteří ano, ale částečně jsou ovlivněni zvyky. Myslím, že když jim ukážeme krásné, světlé, otevřené prostory, přivítají tuto změnu. Například na Slovenskuse takový koncept líbí. Tam iv dalších zemích takové byty stavět můžeme. Jen v Česku ne.
LN: Směrnice Evropské unie určuje, že se od roku 2020 mají stavět pouze budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Jaký vliv bude mít tato regulace na trh s bydlením?
Ve Finsku již změny týkající se úspory energií proběhly. Již před deseti lety měly všechny budovy mechanickou ventilaci, oproti tomu se v Česku stále využívá přirozené ventilace. V bytech s mechanickou ventilací cirkuluje mnohem více vzduchu. Je ale pravda, že to zvedlo ceny.
LN: O kolik?
Proběhlo hodně diskusí v médiích. Existují různé kalkulace. Jedna z nich hovoří až o 30 procentech. Ale to nejde na vrub jen novým energetickým normám, toto zdražení ovlivnila řada dalších stavebních norem. Podle mého hrubého odhadu zvedly nové energetické normy ceny bytů o deset procent.
LN: Myslíte si, že jsou unijní regulace potřebné?
Když přemýšlíme o globálních výzvách, jako je oteplování nebo změny klimatu, tak to potřeba je a všichni musejí brát tyto problémy vážně. Musíme přijmout nějaká opatření na snížení spotřeby energií. Asi nemáme na výběr.
LN: A pokud se na to podíváme pohledem kupujících?
Bez diskusí byty zdraží. Je ale pravdou, že nadnárodní instituce a vlády se musejí zabývat globálními výzvami. A je nutné si uvědomit, že za vyšší cenu bytů dostanou jejich majitelé vyšší standard života. Na to moc lidí nemyslí.