Sobota 14. prosince 2024, svátek má Lýdie
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

V exekucích jsou klíčoví advokáti, říká Daniel Hůle

Právo

  7:00
PRAHA - „Pokud se v pravidlech exekucí podaří prosadit některé z těch dobrých změn, vrhneme se na dohlížení nad jejich naplňováním,“ slibuje Daniel Hůle z nadace Člověk v tísni.

Daniel Hůle z nadace Člověk v tísni foto:  Dan Materna, MAFRA

Jeden solventní dlužník je lepší než deset nemajetných, říká exekutor Mlynarčík

LN: Vraťme se v úvodu našeho rozhovoru k nouzovému stavu. S čím se během něj potýkali lidé s exekucemi nejčastěji?
Během nouzového stavu se počet volajících na helplink Člověka v tísni zvýšil ze dne na den desetinásobně.

V první vlně nám volali živnostníci, kteří přišli o zakázky. Další skupinou byli samoživitelé. Pro ty představuje i malé snížení příjmů problém, protože svůj rozpočet mají velmi napnutý i za běžných podmínek. Prakticky pořád musejí řešit, co si nekoupí anebo za co nezaplatí.

Ve většině případů šlo ale o lidi, kteří ještě exekuci neměli. Báli se však, aby do ní nespadli.

LN: Jak jste jim jejich problémy pomáhali řešit?
Nejprve jsme si museli sami zjistit všechny relevantní informace. A to nebylo při všech těch neustálých změnách vůbec snadné.

Využili jsme toho, že většina našich pracovníků byla na home office. Měli jsme tak volné kapacity dluhových poradců, kteří začali lidem pomáhat po telefonu. Telefonicky jsme s klienty zmapovali jejich závazky a následně hledali cestu, jak dál.

LN: Jak na potíže dlužníků způsobené nouzovým stavem reagovali věřitelé?
Prvotní reakce nemalé části věřitelů byla podle našich zkušeností velmi vstřícná. Ochotu odkládat úvěrové splátky deklarovala ale už před jarními vládními omezujícími opatřeními většina bank i některých nebankovních společností.

Na druhou stranu exekutoři některých věřitelů velmi tvrdě udeřili na dlužníky. Báli se, že jim přestanou splácet do té doby dobrovolně splácené dluhy. Příkladem za všechny byla pohledávka operátora T-Mobile. Jím vybraný exekutor dlužníka dokonce výslovně vybízel, ať si na splacení úvěru někde půjčí.

Pak přišla vládní moratoria na splátky úvěrů, mobiliární exekuce (zabavování movitých věcí – pozn. red.) a nájmy – a těm se podřídili pravděpodobně už všichni věřitelé, jakkoli to vůči nim byla poměrně tvrdá opatření.

LN: Co říkáte na vládní balíček měnící systém exekucí, který teď projednává sněmovní ústavně-právní výbor?
To je velmi rozsáhlý návrh, a proto se mu v našem rozhovoru nemohu věnovat tak detailně, jak bych chtěl. Ale myslím, že tím, co k tomu řeknu, vaše čtenáře překvapím.

Za jeden z hlavních problémů současného systému exekucí považuji, že na deset exekucí vůči jednomu dlužníkovi připadá průměrně devět exekutorů. To je neefektivní. Nejen vůči dlužníkovi, který své exekutory už pomalu ani nespočítá, ale i vůči všem třetím stranám. Třeba zaměstnavatelům a bankám zákon ukládá odpovídat na kdejaký všetečný exekutorův dotaz. A protože každý exekutor zjišťuje u zaměstnavatelů a bank totéž, je to drahé a neefektivní o to víc. Vyřešilo by to zavedení místní příslušnosti exekutorů. Na té ale není politická shoda.

Kompromisem by se proto mohl stát návrh ministerstva spravedlnosti, podle něhož by si věřitel mohl exekutora vybrat, pokud by vůči dlužníkovi nebyla vedena žádná exekuce. A pokud by byla, připadla by každá další exekutorovi, který zahájil tu první v řadě.

Jako velmi tvrdý vůči věřitelům mi ale přijde návrh skládat na exekuci povinnou zálohu minimálně 2750 korun. To může způsobit, že se pohledávky do deseti tisíc nevyplatí vůbec vymáhat. Překvapuje mne, že mezi desítkami poslaneckých pozměňovacích návrhů není žádný, který by tuto zálohu navrhoval snížit.

KOMENTÁŘ: Následky zavedení teritoriality exekutorů pro bagatelní pohledávky zaplatíme všichni

LN: Jak byste to řešil vy?
Za zahájení exekuce bych zavedl soudní poplatek. Třeba okolo 500 korun. To by věřitele vedlo k vyšší racionalitě. Před zaplacením poplatku by si totiž musel dlužníka prolustrovat. Podávání racionálních exekucí by zmírnilo konkurenční boj mezi exekutory.

LN: Komu, kdo dnes čelí exekucím, podle vás vládní balíček exekučních změn pomůže, a komu už ne?
Pokud nebudu uvažovat vliv poslaneckých pozměňovacích návrhů, tak předloha může částečně narušit dravou konkurenci mezi exekutory. To znamená, že by exekutoři více ctili právo a méně již zájem svého klienta, jímž je věřitel. Ponechání drastických záloh by ale významně poškodilo věřitele vymáhající po dlužnících menší pohledávky.

LN: Co byste tedy ve vládní exekuční novele změnil?
Pokud jde o systémové změny, odstranil bych tu dravou soutěž mezi exekutory. Současně bych jim ale ponechal motivaci v podobě následné odměny. Aby exekutor, který je líný a nesnaží se, třel bídu s nouzí. Také je podle mne nezbytné chránit již exekučně postižený dlužníkův příjem. A rovněž omezit drastické metody některých exekutorských úřadů při zabavování majetku. Mám na mysli různé formy vydírání.

Z technických změn je pak třeba umožnit věřitelům i dlužníkům vzdálený přístup do exekučního spisu. Jedině v něm jsou totiž všechny potřebné informace. Dlužníci by tak už nemuseli jezdit přes celou republiku, aby u překoupených dluhů zjistili původního věřitele.

LN: Jak hodnotíte poslanecké pozměňovací návrhy podané k této vládní předloze?
Těch je dnes už hodně. Něco přes třicet. Jednoznačně vítám návrh na humanizaci mobiliárních exekucí, zákaz jejich souběhu, povinné nahrávání telefonátů mezi exekutorem a dlužníkem, a to i když dlužník mluví s exekutorovým vykonavatelem. Dva poslanecké pozměňovací návrhy zavádějí chráněný účet, byť mají své nedostatky.

Vítám také snahy poslanců ukončit řádově statisíce marných exekucí. Stejně jako důraz na důslednější sběr klíčových informací o vedených exekucích. A v neposlední řadě souhlasím i s teritorialitou exekutorů, jakkoli ji rozhodně nepovažuji za všespásnou.

LN: Na čem se podle vás může štěpit politická vůle k přijetí vládní předlohy?
Zjevně nejkontroverznějším návrhem je zavedení místní příslušnosti exekutorů, tedy ona teritorialita.

Většina menších politických stran deklaruje, že by volnou soutěž exekutorů omezila. K tomu se jednoznačně pozitivně staví Piráti, STAN i KDU-ČSL. Částečně snad teritorialitu podpoří ČSSD. Nějakou podporu deklarují také někteří poslanci SPD i KSČM, jenže zrovna u těchto dvou stran bych na to nespoléhal.

Jednoznačně proti teritorialitě je ODS, která tím deklaruje, že stojí na straně věřitelů. Ostatně s tím šla i do voleb.

Klíčovou roli v celém procesu však sehraje hnutí ANO. I tam jsou konzervativněji smýšlející poslanci. Třeba Patrik Nacher, který teritorialitu nepodporuje s ohledem na věřitele. Rozhodující ale podle mne bude pohled druhého muže hnutí Jaroslava Faltýnka, kterého pojí blízké přátelství s exekutorem Mikou, jenž má druhý největší exekutorský úřad v zemi. A teritorialita by nejtvrději dopadla právě na velké exekutorské úřady. Oproti stávajícímu stavu by dostávaly méně než desetinu exekucí.

LN: V čí prospěch je podle vás nyní vychýleno kyvadlo exekučních hodin – dlužníků, nebo věřitelů?
Co byste řekl? V Česku máme desetitisíce lidí v exekuci pro dluhy z dětství – a nové dětské dluhy stále vznikají. Pak jsou tu statisíce nezákonných exekucí, včetně těch již vymožených. Na deset exekucí jednoho dlužníka připadá průměrně devět exekutorů. To všechno jsou miliony exekucí.

Přitom kdyby těchto pár set tisíc lidí v exekucích normálně pracovalo, vyneslo by to státu na daních desítky miliard ročně.

KOMENTÁŘ: Teritorialita vypadá spíš jako boj o přerozdělení trhu s exekucemi než blaho dlužníka a věřitele

LN: Čeho je to podle vás důsledek?
Pomýlené víry jinak slušných politiků, že neodpovědnost nemá být regulována, enormního vlivu velkých věřitelů, například bank nebo advokátů obchodujících s chudobou, a největších exekutorských úřadů, které si mohou koupit téměř cokoli a kohokoli.

Nezapomínejte, že celý stroj na vymáhání dluhů vydělával ještě v nedávné době desítky miliard korun. A to vám dává moc.

LN: Jak tuhle dnešní situaci vidíte za deset let?
Doufám, že za deset let budeme kulturně blíž dnešní západní Evropě, a ne naší komunistické minulosti. Věřím, že firmy budou poskytovat kvalitní a férové služby, dluhy se budou vymáhat, exekucí bude desetina a pro ty, kdo zkrachují, bude tříleté oddlužení.

A snad už tu od advokátů, kteří nám na sklonku milénia nadělili nejšílenější systém vymáhání dluhů v Evropě a pro něž byla jakákoli snaha o omezení obchodu s chudobou projevem marxismu, nebude znít normalizační étos, kdy morálka byla nadávkou.

LN: Snad už do té doby bude tohle všechno skutečně vyřešené. Ale protože dnes není, řekněte mi, co v oblasti exekucí považujete za ten vůbec největší problém?
O řadě z nich jsem už mluvil. Jsou to vícečetné exekuce a více exekutorů na jednoho dlužníka. S tím souvisí psychologický nátlak na dlužníka, aby někde sehnal peníze a prostě zaplatil. Nemravné je i zabavování peněz na účtě, pokud jde o nezabavitelné minimum.

Pak tu máme celou řadu dalších problémů. Pro mě je například největším zklamáním zjištění, že jedna z nejvýznamnějších českých bank požaduje po svých klientech, kteří se neumějí bránit, nemravné odměny pro své advokáty. A to jen za vyplnění poloautomatického formuláře na platební rozkaz u bagatelní pohledávky.

Tenhle problém tu přetrvává i šest let po snížení těchto odměn, jež byly svého druhu vůbec největší v EU. Takže klienti této banky místo jednoho tisíce korun zaplatí více než šestinásobek.

LN: Jak je to možné?
Hlavním důvodem je enormní vliv věřitelů a vymahačů dluhů na politiky, a to napříč politickým spektrem. Pokud někdo čeká, že například komunisté budou mít větší pochopení pro situaci chudých lidí než ODS, bude překvapen. V každé politické straně jsou právníci, či přímo advokáti, a řada z nich má zvýšené pochopení pro zájmy své profese.

A právě advokáti sehrávají klíčovou roli i v případu oné banky. Utvrzují její manažery a ekonomy v přesvědčení, že zlovolní klienti, kteří bance nesplácejí podle plánu, mají zaplatit i odměnu advokátů z jedné z nejdražších advokátních kanceláří u nás.

Víte, já jsem už mockrát viděl, jak se i chytří lidé snadno ocitnou v zajetí advokátních dogmat o vině a trestu. Jak nabudou pocit, že si mohou vše dovolit. A formalistické rozhodování české justice, která místo nalézání práva pouze líně čeká, jestli se žalovaný nezačne bránit, tomu jen nahrává.

Aby to ale nevypadalo, že advokátům nasazuji psí hlavu. Klíčovými hráči všech našich úspěchů v prosazování spravedlivějšího systému exekucí jsou také oni. Pochopitelně ale ti z nich, kteří zastupují dlužníky.

LN: Takže – co s tím?
Snad se nakonec podaří v exekucích prosadit alespoň některé změny. Řada návrhů poslanců Nachera, Výborného, Farského, Kolaříka či Valachové jde správným směrem a mohou pomoci statisícům lidí. Na druhou stranu aktuální zkušenost s odměnami advokátů ukazuje, že prosazením systémové změny to skončit nesmí.

Za sebe mohu říci, že jsem zrovna tuhle situaci podcenil. Proto jsem si pro sebe jako hlavní prioritu stanovil dotlačit velké věřitele k účtování férových odměn advokáty. I kdybychom kvůli tomu měli skončit u Ústavního soudu. A obdobně se v Člověku v tísni vrhneme na dohlížení na naplňování změn v pravidlech exekucí, pokud se vůbec nějaké z těch dobrých podaří prosadit.

DANIEL HŮLE (44)

■ Studoval bakalářský obor demografie a sociologie na Přírodovědecké fakultě UK.

■ Účastnil se mise mezinárodní humanitární organizace ADRA v uprchlickém táboře v Černé Hoře.

■ Píše analýzy a přednáší o dluzích, vzdělání, sociálním znevýhodnění a socioekonomii.

■ Působí v humanitární, rozvojové, vzdělávací a lidskoprávní organizaci Člověk v tísni a v analytickovýzkumném Demografickém informačním centru.