To je zvlastni

jak to dneska vidim jinak, kdyz jsou ty dve fotky poromade. Presne tahle pozice je mi totiz důverne znama, kdyz otec pred lety oddaval manzele v kostele.  Vzdycky keceli pred nim na takovém měkkem polstari ve tvaru valce a vzhlizeli se na nej mozna nejak podobne, zdola nahoru. Tito vypadaji jako kdyz cini pokani, takze jejich hrichy by jim mely byt odpusteny, pokud to s napravou mysli skutecne vazne. To ze maji v puse cigaretu je pro nas ostatni, jinak bychom prece nevedeli ve které oblasti zhřešili. Nechci to zlehcovat, ale ten pan, ktery jím odpousti muze byt laskavy clovek jako byl a je muj otec. Predstavuji si, ze by ho v kostele nekdo vyforil z takovehoto uhlu a uz by z toho byl poprask. Nase mysl je už tak přesexualizovana, ze jsme schopni celou vec interpretovat pouze jedinym zpusobem. A já si kladu otázku, zda spise v tom neni problem. Urcite uchopeni cele veci je zajimavy namet pro hlubsi diskusi, kterou budu v ramci sveho odkruhu blizkych urcite iniciovat.