Připomeňme, že prvořadým úkolem centrální banky je udržovat cenovou stabilitu, což je konzistentní s kvantifikovaným cílem ve výši dvouprocentní inflace. V režimu inflačního cílování centrální banka využívá své nástroje (primárně dvoutýdenní úrokovou sazbu) tak, aby v horizontu účinnosti těchto nástrojů svůj inflační cíl splnila. Tento horizont se standardně pohybuje v rozmezí roku až roku a půl.
A právě inflační prognóza (očištěná o primární dopad změn nepřímých daní) je pro další případnou akci ze strany centrální banky naprosto klíčová. A pokud centrální bankéři jasně prezentují, že rizika se kumulují na protiinflační straně a že tím nástrojem, který bude v případě nutnosti použit, budou intervence proti domácí měně, měli bychom s tím prostě jako s reálnou možností počítat.
Česká centrální banka patří při provádění měnové politiky mezi nejtransparentnější centrální banky na světě. A v této linii jasně pokračuje i v posledních týdnech. A pokud z ČNB zaznívají hlasy, že v případě nutnosti zaintervenuje, neměli bychom být překvapeni, pokud se tak skutečně stane.
Zatím mám pocit, že hráči na trhu toto riziko spíše podceňují. Jak si jinak vysvětlit, že na listopadová velmi překvapivá inflační data, která byla zveřejněna v pondělí, kurz české měny v podstatě nereagoval. Skutečná inflace přitom byla o 0,3 procentního bodu pod prognózou ČNB.
