Vítězem krize by mohlo být Česko, říká šéf Raiffeisenbank

LN Raiffeisenbank vydělala v Česku za první čtvrtletí téměř půl miliardy korun. Jak se dá vydělat v prostředí téměř nulových úrokových sazeb, kombinovaném s pokračující recesí a rostoucí nezaměstnaností?
Snažili jsme se úvěrovat, seč nám síly stačily, takže nám byť málo, ale přece jen, narostla úvěrová portfolia. Co se nám hodně dařilo, byl příliv vkladů, díky větším objemům obchodů máme vyšší výnosy a oproti tomu jsme ušetřili náklady. Výsledkem je, že ani zvýšené ztráty z nesplácených úvěrů nestačily smazat to, co jsme vydělali díky vyšším výnosům a úspoře nákladů.

LN Čistý zisk vám meziročně vzrostl o 26 procent, druhý nejvyšší růst však byl objem nesplácených úvěrů. Výše ztrát ze špatných půjček stoupla o 17 procent. Máme již téměř konec pololetí. Pokračuje růst nesplácených úvěrů i ve druhém čtvrtletí?
Situace firemních klientů se vyvíjí značně lépe, než z čeho jsme měli obavy. Podle mého názoru zbankrotovaly jen ty firmy, které se už před krizí jen potácely nad vodou. Většina ostatních společností začala včas šetřit na nákladech. U domácností je to jinak – tento segment je stále pod vlivem špatné situace na trhu pracovních sil. A ta se podle našeho názoru příliš zlepšovat nebude.

LN Raiffeisenbank se na domácnosti intenzivně zaměřuje – o tom, že rádi poskytnete hypotéku, spotřebitelský úvěr, je slyšet na každém rohu. Není spotřebitelské financování v této době dost riskantní záležitostí?
Záleží na tom, v jakém segmentu chcete být. Buď budete dávat úvěry jen lidem, kteří berou alespoň 50 tisíc korun měsíčně – půjčujete tedy málo rizikovým klientům. Oni vám ale nedovolí, abyste u těchto úvěrů měl velkou marži. U rizikovějších klientů máte vyšší marži. Ale samozřejmě čím jdete do rizikovějšího segmentu, tím vzrůstá míra nejistoty a pravděpodobnost, že to netrefíte správně.

LN Podle řady prognóz bude růst nesplácených úvěrů ještě pokračovat, mimo jiné proto, že růst nových pracovních míst se v nejbližší době asi nedá očekávat. Jak očekáváte, že se bude vyvíjet splácení půjček?
Nevidím, že by naši firemní klienti nabírali nové lidi. Spousta z nich říká – ano, situace se zlepšila, jsme v zisku – ale vyrábí na redukovanou výrobní kapacitu, kterou v současné době naplní objednávkami. Není to stejný objem výroby jako před krizí. Pokud byste po mně chtěl jediný název firmy, která investuje a nabírá lidi, tak mne napadne jen naše banka. To znamená, že na trhu práce nebude situace snadná, takže u míry nesplácených retailových úvěrů se nedá očekávat nějaké zázračné zlepšení. Naopak optimistou jsem u firem.

LN Očekáváte vyšší delikvenci u úvěrů poskytovaných v současné době?
Počet nezaměstnaných začne stagnovat a tím i míra nesplácení. Ten, kdo už o tu práci přišel, již úvěr nesplácí a jako takový je již evidován. Navíc u klientů vidíme velkou zodpovědnost. Kdo si není svou prací jistý, ten si dnes nepůjčuje. Vidíte to například na trhu s hypotékami – poptávka rapidně klesla, přestože snad ještě nikdy nebyly tak nízké úrokové sazby, jako jsou nyní. Lidé si dnes půjčují velice zodpovědně. Jakožto občan Česka jsem velice rád, jakožto bankéř už trochu méně. Takže z těch dnes poskytovaných půjček já strach nemám.

LN V prohlášení po oznámení výsledků jste uvedli, že pokračujete v intenzivním vymáhání špatných půjček. Některé banky padlé půjčky řeší jejich prodejem vymáhačům, jiné si je vymáhají samy. Jaký je váš přístup?
Viděl bych tři skupiny vymáhání. První je vymáhání nezajištěných pohledávek, jako jsou spotřebitelské úvěry, kreditní karty, druhá skupina jsou hypotéky, za nimi stojí samozřejmě nějaká nemovitost, a třetí jsou firemní úvěry. No a v každém z těch případů můžete vymáhat vlastními silami, můžete předat ten úvěr na vymáhání za nějakou provizi nějaké agentuře a můžete tu pohledávku prodat. Jednou provždy se jí zbavit.

LN Kterou z těchto metod upřednostňujete?
Neustále tyhle tři metody mezi sebou porovnáváme, vylepšujeme a vždycky se snažíme ten největší objem řešených pohledávek směřovat na tu nejúčinnější. Musíme se však dívat dopředu na dva roky, protože vymáhání tak dlouho trvá. V současné době pohledávky mezi ty tři metody rozdělujeme rovnoměrně.

LN Například Hypoteční banka se v několika aukcích snažila na trhu prodat nesplácené hypotéky, ale vymáhači za ně nabízeli nízké ceny. Banky si představují, že při prodeji špatných hypoték dostanou například 80 procent jejich hodnoty. Podle vymahačských firem, jsou však tyto představy mimo realitu – říkají, že nenabídnou ani polovinu. Snažíte se například hypoték zbavit tímto způsobem?
My máme podobnou zkušenost. Děláme internetové aukce, ve kterých hypotéky po splatnosti nabízíme. Ale ceny, které za ně dostaneme, mě hluboce neuspokojily. Jak říkám, vždycky si budeme tuto metodu vymáhání udržovat, ale hypotéky si budeme převážně vymáhat vlastními silami a myslím si, že s podstatně lepšími výsledky.

LN Kromě dražeb špatných hypoték se v poslední době developeři snaží v aukcích prodat i nové projekty. A zatím neúspěšně. Domníváte se, že ceny nemovitostí, především v Praze, jsou stále příliš vysoké?
Myslím, že v oblasti cen nemovitostí je krize ještě zadržená. Zatím mají banky s developerskými projekty trpělivost, ale ani ta nebude nekonečná. Takže i developeři budou muset začít prodávat a to bude jeden z faktorů, který nastaví skutečnou cenu. Je však třeba říct, že takových bytů zase není astronomicky hodně. Situaci bych neoznačil za bublinu, protože ceny již přece jen klesly. Ale, jak říkají lidé z realitních kanceláří, na trhu je minimální poptávka.

LN Minimální poptávka je nejen po bytech, ale i po jejich financování. Přestože se banky předhánějí v nabídkách zaručeně nejlevnějších hypoték, zájem o ně není. Jak tento byznys rozhýbáte?
My jsme se snažili razantně zjednodušit postup při vyřizování hypotéky a snížit množství dokladů, které musí lidé předložit. Jestliže si však lidé nechtějí půjčovat, tak prostě poptávka není a nemá smysl ji uměle tvořit. Tím celá krize začala, jestli si vzpomínáte, začala jako takzvaná hypoteční krize. Její princip byl jednoduchý – máš už jeden dům, který sis koupil na hypotéku před třemi lety, za ty tři roky je cena tvého domu dvojnásobná, tak si vezmi delší hypotéku, kup si další dům, ten můžeš pronajmout a z toho můžeš splácet splátky. A ono pak stačilo, aby ceny nemovitostí šly o dvacet procent dolů, a měli jsme z toho hypoteční krizi, která odstartovala krizi celosvětovou. Takže vytvářet si poptávku, když tam přirozeně není, není zdravé. Doufám, že jsme se aspoň trošku poučili a že neuděláme stejnou chybu dvakrát.

LN O expanzi se pokoušíte i v oblasti spotřebitelských úvěrů. Od Citibank jste koupili portfolio těchto půjček v objemu 750 milionů korun. Opravdu se vám to v současné době vyplatí? Jsou to přesně ti klienti, na které se chceme soustředit, co se týče výše příjmů. Ale samozřejmě až za dva roky vám řeknu, jestli se to nakonec vyplatilo, nebo nevyplatilo, ale já jsem pevně přesvědčen o tom, že se nám to vyplatí. Myslím si, že příležitost získat takové portfolio bylo třeba využít.

LN Z mého pohledu Raiffeisenbank expanzí v této době dost riskuje – i když tím můžete také dost získat. Můžete sdělit, co je pro vás přijatelné riziko, s jakým objemem nesplácených úvěrů počítáte?
To je strašně jednoduché. Znamená to, že výnosy minus náklady minus ztráty z nesplácených úvěrů jsou pořád kladné číslo.

LN Jak si mám představit člověka, na kterého Raiffeisenbank míří jako na svého nového cílového klienta? Jako člověka, který byl dosud u Citibank?
Náš vysněný klient je domácnost s čistým příjmem 25 tisíc korun měsíčně a víc nebo taková domácnost, která u nás má dvoumilionovou a vyšší hypotéku nebo půl milionu na vkladech nebo fyzická osoba, podnikatel s obratem deset milionů ročně a víc. Odhadujeme, že naší cílovou skupinou je 40 procent českých domácností. To neznamená, že ostatní klienty nechceme, ale banku stavíme na míru těm klientům prémiovým. Samozřejmě budeme velice rádi, jestli takto postavená banka bude vyhovovat všem, ale na to, jakou banku by chtěli mít, se ptáme prémiových.

LN Vy říkáte prémiový klient lidem, kteří berou 12 500 korun měsíčně?
Vám to nepřipadá dost prémiové? Asi jste zvyklý na pražské poměry. Těch 25 tisíc korun na domácnost je samozřejmě jen začátek, zajímají nás i movitější klienti.

LN Skupina Raiffeisen, která vlastní českou Raiffeisenbank, přivede do Česka nový bankovní koncept pod značkou Zuno. Jak vnímáte vznik – dá se říct – vnitropodnikové konkurence? Přidělává vám to vrásky?
Ne, nepřidělává, to je takový čerstvě narozený bratranec.

LN Jaký je koncept Zuna. Má to být internetová banka pro mladé?
My vám dáme kontakt na tiskového mluvčího Zuna. Sám jsem byl v přípravném týmu Zuna, ale nechci klukům mluvit do jejich byznysu a také chci, aby se postavili na vlastní nohy a vybudovali si vlastní identitu.

LN Takže z pohledu Raiffeisenbank, která míří na prémiovou klientelu, na 40 procent českých domácností, Zuno není konkurence?
Zuno je konkurence, občas někde se možná překřížíme, ale jsme přesvědčeni, že jednou v budoucnosti musí mít dobrá banka i služby tohoto typu.

LN Máme za sebou již téměř půl roku. Jaký očekáváte vývoj obchodů v následujícím pololetí?
Já to asi řeknu velice obecně. Před krizí jsme všichni chtěli dvojciferné růsty až k čtyřiceti procentům, dneska budeme za jednociferné růsty velice rádi.

LN Před několika lety majitelé českých bank, tedy většinou rakouské instituce, požadovali po managementech vysoké návratnosti investovaného kapitálu, 25 procent ročně a víc. Jak hodnotí ve Vídni vašich současných 17 procent?
Česko a Slovensko jsou dnes ve Vídni miláčci, těmto dvěma ekonomikám a bankám v nich se vede nad očekávání dobře. Je třeba dodat, že společně s Ruskem, což se nečekalo. 

LN Vidíte vnitřnosti řady firem v Česku. Jak je na tom reálná ekonomika, začínají se firmy již zvedat z těžkostí?
Z toho, co my vidíme, je patrné, že se zvedat začaly. Mají víc objednávek, dělají na redukované výrobní kapacitě, takže mají nižší náklady, přestože nemají výnosy takové, jako mívaly, tak se dostávají do zisku a začínají normálně fungovat. Čili potud dobře. V Česku jsme se dokázali s krizí vypořádat. Druhý faktor, který bude rozhodující, je, jestli dokážeme mít disciplínu jako stát a nezadlužíme se a neskončíme jako Řecko. Doufáme, že čerstvě zvolení politici naši důvěru nezklamou. A za třetí musíme doufat, že nepřijde nějaká nákaza zvenčí, se kterou bychom toho jako malý stát s velmi otevřenou a proexportně orientovanou ekonomikou moc nenadělali. Ale zdá se, že Německo, jakožto náš největší obchodní partner, se chová velmi disciplinovaně, Rakousko také, takže já jsem mírný optimista. Víte co, dívejme se na krizi ne jako na hrozbu, dívejme se na ni jako na příležitost. Máme zemi s veřejným dluhem 35 procent HDP, to má dneska málokterá vyspělá země. Tak si řekněme, že třeba vyjde Česko z krize jako vítěz, nemusí to být jenom Čína, navíc kdo ví, jak to s Čínou vůbec dopadne. Vítězem krize bychom mohli být my.