V dubnu v Česku přibylo téměř 53 tisíc nových uchazečů o práci, nezaměstnanost se tak minulý měsíc zvedla o 0,4 procenta. Ekonomické dopady koronaviru pociťují i ostatní země Evropy. Oproti Spojeným státům jsou však čísla relativně uspokojivá. Od poloviny března totiž v USA přišlo o práci přes 30 milionů lidí.
Nebojte se koronaviru, uklidňují Čechy psychologové. Radí jim s dluhy i sháněním roušek |
Ztráta zaměstnání a finanční jistoty se dokonce stává častou příčinou sebevražd. Důkazem byla třeba poslední finanční krize, kdy se po roce 2008 celosvětově nápadně zvýšil jejich počet. Nárůst byl pozorován především v zemích, kde v důsledku ekonomické recese výrazně vzrostla nezaměstnanost. Ke krajnímu řešení se uchylovali hlavně muži produktivního věku. Od roku 2012 pak křivka znovu nabrala sestupnou tendenci.
Jenže krize je zpátky. A podle poslední statistiky České bankovní asociace nemá každá pátá rodina v Česku finanční rezervu ani na měsíc.
Lidovky.cz: Do jaké míry je nečekaná ztráta zaměstnání pro lidskou psychiku závažnou událostí?
Záleží, koho ta událost postihne, neplatí zde univerzální odpověď. Setkal jsem se s klienty, pro které to žádný problém nebyl a příliš jim to nevadilo.
Pak je tady další skupina lidí, kterou taková situace sice vysloveně netěší, přesto mohou být rádi. Práce je nebavila a tohle je pro ně nová příležitost a impuls ke změně. Sami by se k výpovědi nejspíš neodvážili. V populaci převažují lidé, kteří nechodí do své práce rádi. Často bědují, že by rádi zkusili něco jiného nebo třeba začali podnikat. V tomto případě to „osud“ rozhodne za ně.
Lidovky.cz: A pak jsou tady lidé, pro které ztráta zaměstnání představuje doslova existenční otázku.
Ano, to je třetí skupina. Pro ně je ztráta práce na jedné z nejvyšších příček stresorů. Z mé praxe bych řekl, že se jedná asi o třetinu.
Psycholog Adam Suchý.
Lidovky.cz: K čemu to lze přirovnat?
Jde vlastně o pocit ohrožení. Ohrožuje nás to na existenci. Na něco jsme byli zvyklí a na takovou změnu nejsme připraveni. Pro někoho to může být srovnatelné s vážnou nemocí nebo úmrtím v rodině.
Lidovky.cz: Co je na náhlé výpovědi těžší - že si uvědomujeme následky a nebo je to rána pro vlastní sebedůvěru?
Určitě záleží na způsobu a důvodu výpovědi. Odvíjí se to také od toho, jestli má člověk ušetřené finanční rezervy a do jaké míry si je vědom vlastní hodnoty.
Pokud bylo důvodem uzavření nebo krach podniku, pak je to pro naše sebevědomí ta lepší varianta. Když ale přijde šéf a řekne, že s námi není spokojený a už nás nepotřebuje, pro naši sebedůvěru to může představovat významnou ránu. Je-li člověk vyhozen, nebude pravděpodobně v nejlepší formě pro hledání nové práce.
Lidovky.cz: Co se týče schopnosti vyrovnat se s výpovědí, jakou roli hraje pohlaví?
Stále platí, že ženy jsou ochotnější vyhledat pomoc, pokud se něco děje, nestydí se. Muži se častěji uzavírají do sebe. Řekl bych, že pro muže je to větší rána. Stále v nich přetrvává zodpovědnost, že jejich úkolem je materiálně zajistit rodinu. V posledních letech ale sledujeme, že se tento trend proměňuje.
Karanténa a stres zvyšují riziko domácího násilí. Stačí vylitá káva a emoce explodují, říká psycholog |
Záleží ale především na našem osobnostním nastavení - jak moc svoji hodnotu spojujeme s pracovní pozicí. Pokud si člověk zrovna budoval kariéru a práce je pro něj priorita, bude to pro nás větší zásah. Důležité je mít svoji hodnotu opřenou i o další věci. O rodinu, přátelé, zájmy. Čím více pevných bodů ve svém životě máme, tím to bude snazší.
Lidovky.cz: A věk?
Jistě, ten také. Neohrožené mládí vidí svět jako plný možností a příležitostí, takže se se ztrátou zaměstnání vyrovná lépe a také bude mít na trhu práce více možností. Navíc mladá generace má jiné hodnoty, jejich snem rozhodně není chodit 40 let do práce od 7 do 16, jsou flexibilnější, nehledají rigidní jistoty a stereotyp.
Lidovky.cz: Co tedy v takové situaci můžeme dělat, abychom stresu úplně nepropadli?
Lidé mají potřebu svět kolem sebe předvídat. A když to najednou nejde, můžeme si ho sami nastavit a předvídat alespoň náš vnitřní svět.
Podstatné je pokusit se nepropadnout pocitům beznaděje a nevypadnout z denního režimu. Když ztratíme práci, naším dalším úkolem, který si zadáme, by mělo být hledání nové. Tomu bychom měli zasvětit pomyslnou pracovní dobu. Nejideálnější verzí by bylo, kdybychom dokázali brát každou krizi jako příležitost.
Adam Suchý
|
Lidovky.cz: Co když se hledání nové práce dlouho nedaří?
Samozřejmě, musíme počítat i s prodlevou. Ten prostor můžeme produktivně zaplnit věcmi, které jsme právě kvůli zaměstnání odkládali. Můžeme si doma udělat pořádek ve věcech nebo něco opravovat. Měli bychom se snažit ten čas strávit smysluplně. Většinou jsou stravitelné první tři měsíce doma, to si odpočineme, doděláme resty. Pak už se to začíná táhnout.
Lidovky.cz: Čemu bychom se měli vyhnout? Hodně lidí tíhne například k alkoholu, za jak velký problém to z hlediska vlivu na psychiku považujete?
Když dostaneme vyhazov, asi se někteří z nás půjdou „restartovat“ do hospody. Ale pak je dobré začít fungovat. Alkohol není řešením z dlouhodobého hlediska.
Hodně lidí se takzvaně stáhne do sebe a stydí se, aby nic nemuseli svým blízkým vysvětlovat. To ale představuje ještě větší stres. Když o problému mluvíme, zbavujeme se napětí. Naopak když si ho necháváme pro sebe, dáváme prostor fantazii, kde si většinou vymýšlíme scénáře, které jsou mnohem horší než realita.
Krize postihne hlavně sektor služeb. Je třeba rychle reagovat, shodli se ekonomové |
Lidovky.cz: Kdybyste to měl shrnout - podle čeho se řídit, abychom se udrželi „na nohou“?
Jak jsem říkal - zachovat si denní režim, pravidelně se věnovat koníčkům, být v kontaktu s lidmi, případně se nebát vyhledat profesionální pomoc. Pokud to není finančně úplně na hraně, měli bychom si dovolit i radosti. Dále bychom se měli snažit nerezignovat, neopíjet se, neuzavírat se do sebe, směřovat k aktivitě a konstruktivně situaci řešit. Vhodné je nastavit si menší cíle a těch se držet, po malých krůčcích jich dosahovat. Každý krůček je výhra a pokud vyhrajeme, vyjdeme z celé situace posílení. Nesmíme si dovolit zakrnět.
Co by nás mohlo uklidnit je fakt, že jsme na určitou dávku stresu a zátěže konstruováni. Není to sice jednoduché, ale naše psychika něco vydrží. Je to zkušenost, která nás posílí.
