Většinu stanic Českého rozhlasu poslouchají hlavně starší lidé či lidé v důchodovém věku, nemýlím se?
Když to vezmete celkově pro celou instituci, je to tak. Má to několik příčin. Český rozhlas dlouhodobě neměl stanici pro mladé, což se změnilo zhruba před dvěma lety, spuštěním Rádia Wave, ale ta není celoplošná. Rozhlas musí ze zákona plnit určité programové cíle, a ty obecně na jednotlivých stanicích zvyšují podíl mluveného slova. Stanice Českého rozhlasu jsou na něm v podstatě založené, a z preferenčních průzkumů vyplývá, že s růstem věků posluchačů je takový obsah zajímá víc. Ve své většině tedy Český rozhlas oslovuje populaci nad padesát let. Ale to neznamená, že neoslovuje i mladší.
Pro nás ale údaje o poslechovosti nejsou zásadní, pouze orientační. Nemůžeme program přizpůsobovat jenom tomu, koho chceme oslovit, ale musíme plnit zákonné zadání. A kupříkladu i Radiožurnál má spíš starší publikum nad čtyřicet let, ale priroritou není oslovit dvacetileté, i když bychom se tomu nebránili, ale zaujmout všechny posluchače, kteří se o publicistiku a zpravodajství zajímají bez rozdílu věku.
Ale koncesionářský poplatek platí i mladší lidé. Jak jim chcete přinést veřejnou službu? Třeba s vědomím toho, že Rádio Wave vysílá jen pro Prahu, přinejlepším dosáhne do středních Čech.
To je dlouhodobý problém, narážíte na téma, které se tady probírá už několik let. Na různých stanicích jsou pořady pro mládež určené, třeba na Vltavě. Nemyslím, že každá věková skupina by měla mít svůj celoplošný okruh, ani to není technicky možné. A Rádio Wave berme jako základnu pro případný rozvoj v rámci širších koncepčních změn. Ale tím tyto změny nepředpovídám, Wave je sice stanicí pro mládež, ale ne většinová stanice pro mládež, byla založena na základě alternativního pohledu na mládež. V rámci veřejné služby se snaží postihnout věci, které komerční sektor nepostihne. Ale v tuto chvíli nemáme kapacitu ani šanci, zřídit celoplošnou stanici pro mládež, a nemáme to ani v úmyslu.
Wave ale vysílá převážně v Praze, kde je pro mladé kulturních možností řada, stanice pro mladé by ale měla nabídnout alternativu spíš v regionech, kde vysílají lokální komerční stanice a i jiných kulturních možností je méně než v metropoli. Neuvažujete, že byste i programy regionálních stanic přiblížili i mladším?
Existuje pět alternativ do budoucna, a jedna z nich byla i jakési rozprostření typového programu na jednotlivé regionální stanice. Ovšem zase: i regionální stanice ze své podstaty oslovují hlavně starší publikum, to ale neznamená, že by nemohl být specializovaný program pro mládež napříč regiony, který by tuto problematiku řešil. Připomínám ale, že vývoj Wave nedokážu předpovědět ani zásadně ovlivnit, a toto byla jen jedna z pěti variant, a neříkám, že se určitě uskuteční.
Připomínáte, že část rozhlasových radních zpochybňuje legálnost vysílání Radia Wave v analogovém éteru. Utlumuje tento měsíce trvající spor části radních s vedením rozhlasu vývoj Rádia Wave?
Chováme se navenek stejně, jako kdyby žádný problém nebyl. Utlumený rozvoj není, rozpočtově Wave netrpí tím, v jaké situaci se nachází, spíš je problém, že trpí imidžově, posluchače tato problematika zajímá či se jich dotkne, šíří se fámy a jistěže to stanici neprospívá. Ale že bychom uvnitř jakkoli omezovali rozvoj, včetně propagace, to není pravda. Na příští rok rozpočet Wave zásadně snižován nebude, nedochází k žádnému omezení, ani u jiných stanic Českého rozhlasu.
Podle představ vašeho předchůdce, bývalého šéfa programu Jaromíra Ostrého by Český rozhlas měl v budoucnu mít tři stěžejní stanice: Rádio Wave by mělo přitáhnout mládež, která až dospěje, přejde na zpravodajsko-publicistický Radiožurnál, a pak ve zralém věku na rodinné vysílání Prahy. Souhlasíte s touto koncepcí, bude to tak i do budoucna?
Současná koncepce je trochu jiná. Zaměřujeme se na vývoj a restrukturalizaci stávajících celoplošných stanic a na mladého posluchače při tom nezapomínáme.
Jaromír Ostrý také zahájil personální audit napříč všemi stanicemi. Už má Český rozhlas výsledky?
Nemá, pokud vím, personální audit byl dokončen jen na Praze. V tom personálním auditu se v současné době nepokračuje, jak probíhal, řeší se to jinak. Spíš je snaha podporovat řídící funkce jednotlivých ředitelů a šéfredaktorů. Jsem ve funkci od února, a nezasazuji se o to, aby se onen audit nějak vzkřísil.
Proč?
Protože věřím manažerům. A tlačím je k tomu, aby se chovali jako manažeři, aby se neopírali o nějaké personální audity, které více nebo méně exaktně popisují pracovní náplně jednotlivých lidí. Od toho jsou vedoucí pracovníci, aby věděli, co lidi pod nimi dělají, jestli chodí do práce a jakou mají produktivitu. A součástí práce manažera je také redukovat počet svých lidí nebo se se svými podřízenými nějak domluvit. Pokud manažer neví, co dělá jeho podřízený, personální audit to stejně nevyřeší.
Vy jste zároveň dál ředitelem pražské Reginy, od února jste programovým ředitelem celého Českého rozhlasu, dají se dvě tak časově náročné funkce zvládat dobře?
V Regině jsem byl dva roky předtím, vybudoval jsem si tam systém, bez personálního auditu, manažersky fungující, a řízením Reginy jsem nyní pověřený. Samozřejmě se věnuji práci programového ředitele, a Reginu zpozvdálí koriguji, protože jinak to ani časově nejde. Ale práce na Regině se vzdát nechci, považuji to tak trochu za svoje dítě a dokud to půjde, aniž bych z toho měl související výhody, Reginu řídit budu a určovat její směr.
Je šťastné Reginu jen „zpovzdálí korigovat“, uvážíme-li, že je to stanice pro Prahu, tedy pro významnou oblast?
Ono „zpozvdálí“ myslím, když to porovnávám s prací programového ředitele. Ale manažerský způsob, tu pyramidu, jsem tam vybudoval tak, že funguje, jinak bych se toho vzdal, někomu to předal. Ale tím, že jsem tam vytvořil systém porad, že tam třikrát týdně přijedu, všichni vědí přesně, čím se budeme zabývat, co se bude kontrolovat, řešit, jde to. A když tam nejsem já, je tam vždy šéfredaktor stanice, který mě zastupuje.
Pokud vím, nedávno jste právě na šéfredaktorské místo na Regině vypsali konkurz, jak dopadl?
Kupodivu se přihlásilo asi třicet lidí, nicméně z rozhovorů nevzešel nikdo, komu bych to měl dát. Současný šéfredaktor se rozhodoval, zda odejde, ale nenašel jsem nikoho lepšího. Domluvil jsem se tedy s ním, že tam zůstane. Ale musím říct, že z konkurzu vzešlo několik lidí, kteří se hodí na jinou práci či externí spolupráci v rozhlase, v tomto smyslu to bylo užitečné.
Jako programový ředitel máte pod sebou více než dvě desítky stanic Českého rozhlasu. Je taková extenze žádoucí? Není rozhlas příliš rozrostlý, co do počtu pracovišť, jejichž produkty se někdy duplikují?
Musíme respektovat dosavadní přirozený vývoj. V několika minulých letech byl hlavním tématem – nejen v rozhlase – nástup digitálního vysílání a rozhlas určitě nemohl tento nástup minout, naopak snažil se stát jakousi vlajkovou lodí digitalizace, i když přechod z analogového vysílání bude v rozhlasovém éteru trvat déle a půjde pomaleji, než u televize. Extenzivní rozvoj ustal a další rozvoj digitálních stanic se v tuto chvíli neplánuje, čeká se, jak se bude trh vyvíjet.
Ale nemyslím, že by byl teď rozhlas příliš rozkročen do šířky, i když nevylučuju, že by nekdy v budoucnu – a to mluvím o letech, ne o měsících – nebylo dobré dojít k racionalizaci některých postupů a některých podobně zaměřených stanic, či k jejich větší koordinaci, případně rozšíření.
Příští rok jsme se rozhodli, že – byť na dlouhé vlně – ustanovíme tzv. stanici mluveného slova, což je zrovna krok tímto směrem. Bude se na ní podílet Radiožurnál, Český rozhlas 6, Rádio Česko a ČRo Leonardo. Půjde o čtyřidvacetihodinové vysílání all talk, zpravodajsko-publicistického charakteru. Stanice možná není to přesné slovo, spíše to bude kompilát pořadů jednotlivých zmíněných stanic.
Tím uposlechnete rozhlasovou radu, která vám to navrhovala?
To určitě bylo jejich usnesení, ovšem neřekl bych, že v tomto poslucháme radu. Když jsem nastoupil do funkce, jako jednu ze svých priorit jsem navrhoval a prosazoval právě vznik takového stanice.
Co přinese dobrého?
Je to rozšíření služby v oblasti zpravodajství a publicistiky, výhodou je, že posluchač, který si dlouhou vlnu naladí – je to výběrový posluchač, samozřejmě –, bude mít všechny informace a pořady zpravodajsko-publicistického zaměření za sebou na jedné frekvenci, bude to bez hudby. Jsou také posluchači, kteří píší, ať je to jakákoliv muzika, že písničky nechtějí, vyžadují jen informace v kompirmované podobě. Takovým lidem chceme vyjít vstříc.
Kam vysílání bude schopné dosáhnout a kolik lidí ho bude moci naladit?
Po České republice a v zahraničí, propočty se pohybují rámcově v desetitisících, dosah je i za hranice. Třeba pro řidiče kamionů…
Kteří vyžadují to mluvené slovo nejvíce…
Ano, aby neusnuli.
Kdy stanice začne vysílat?
Během prvního pololetí příštího roku. Programové schéma se teprve vytváří, vznikne právě ze stanic, které jsem jmenoval, logicky se tedy z toho dá odvodit.
Nebude zrovna dlouhou vlnu obtížné naladit, není zastaralá?
Nemáme v současné době jiné podmínky pro spuštění takové stanice. A nějak se začít musí. A jde-li o naladění dlouhé vlny - obtížné to určitě není. Umí to všechna moderní rádia, stejně jako rádia, která se dnes montují do aut. A jen doplňuji, že se prodlužuje doba poslechu v autech.
Mluvil jste o větší koordinaci stanic, myslel jste tím i slučování některých?
Spíš se budou rozšiřovat vysílání regionálních stanic, ne všechny regiony dosud vysílají čtyřiadvacet hodin denně, ale všechny už mají své vysílání. Ale budoucnost je v regionech, z mého pohledu jsou regionální stanice dostihovým koněm v zákrytu, který před cílovou čárou vyrazí a o půl hlavy vyhraje. V regionálních stanicích je budoucnost.
Regionální stanice Českého rozhlasu přejímají část programu z celoplošných, ale ne všechny z jedné…
To už není pravda, od minulého roku existuje projekt regionální noci, kromě Reginy, která má své noční vysílání, je společné na všech stanicích.
To mluvíte o noci. Nestálo by za to udělat něco podobného i přes den, jako společné vysílání pro všechny regiony s okny pro lokální program?
To by byl opačný postup, než jakým se stanice rozvíjely. Že bychom vytvořili jednu celoplošnou zasíťovanou stanici s okny pro jednotlivé regiony, to určitě není v plánu. V některých regionech konkrétní pořady nestačí, někde by to asi šlo, ale vezměte třeba jižní Čechy, Moravu, Brno. Tam by to velmi uškodilo, mají jiné kulturní podhoubí, tradice, jiný rytmus dne. Rádia tam musejí znít jinak, nedá se použít obecný klíč.
Zopakoval jste, co jste řekl při svém nástupu do funkce letos v únoru, že priroritou jsou regiony, jakým věcem se chcete hlavně věnovat co v dalším roce?
Priroritou bude revitalizace Radiožurnálu. Rozhodně to nebude vývoj skokem, ale postupný proces, který na základě jasně daných pravidel, hlavně že se nejen zachová, ale i posílí zpravodajsko-publicistický charakter stanice. Přišla doba, kdy změny jsou opravdu k nakousnutí, doba je už tak rychlá, že posílení flexibility ve zpravodajství a publicistice a řekněme probuzení k životu nebude od věci.
Druhé téma už pro příští rok bude Evropská unie a informování o ní, kvůli českému předsednictví v prvním pololetí 2009. Už jsem byl v Bruselu zjišťovat podmínky pro vysílání, informační zdroje.
A jako mezistaniční a celorozhlasovou záležitost chci podporovat tradiční rozhlasové žánry. Zjistil jsem, že některé z nich jsou lehce na úbytě, některé fungují, ale jakýmsi samospádem. Bude to podpora reportáže a všech navazujících žánrů, tedy dokumentu, nebo na druhé straně dramatické rozhlasové tvorby, které nikdo jiný nedělá.
Máte dost autorů?
Od autorů se to samozřejmě odvíjí, ale podporou rozumím také investice. Je určitý okruh autorů, který se rozhlasovou tvorbou zabývá, píše hry, ale je poměrně uzavřený. Možná je to i proto, že se do toho neinvestovalo a když se to změní, bylo by dobré oslovit i takové autory, na které jsme dosud neměli finanční prostředky.
Můžete být konkrétnější?
Tak třeba Zdeněk Svěrák psával pro rozhlas, dnes nevím, jestli by měl chuť nebo ne, ale rozhodně když půjdeme za takovými autory, musíme jim také nabídnout odpovídající podmínky. Investovali jsme třeba do režisérů, ti známí filmoví pro nás dělali poezii. Abyste Jana Hřebejka motivoval, byla by ostuda nemít na to peníze. Zkrátka chci investovat do toho, aby i známé osobnosti se s Českým rozhlasem identifikovali, ale ne v masové podobě, ale v kulturní rovině.
Jak má vypadat zmíněné vysílání o Evropě?
Rozhodně bude muset mít Český rozhlas víc lidí na místě, v Bruselu, než jen jednoho redaktora jako nyní. Bude muset být vytvořeno – a to vznikne při Radiožurnálu – zázemí, které se bude věnovat jen souvislostem a informačním zdrojům EU, bude vytvářet podklady pro lidi, kteří tam budou. Chci to pojmout jako systémové řešení.
Souvisí to s další prioritou pro příští rok, a tou je koordinace zpravodajství. Teď to v Českém rozhlase funguje tak, že každá stanice je de facto samostatná, každá si zprávy obhospodařuje sama. Hlavním smyslem změn na Radiožurnálu bude posílení jeho zpravodajské role, bude centrem, které bude průběžně určovat zpravodajské priority, jež budou mít hodnotu pro ostatní stanice. Bude vytvářet podhoubí, které budou moci všechny stanice, ovšem dle vlastního zájmu, využívat.
Poskytovat ostatním stanicím bude Radiožurnál i informace o Evropské unii. Chtěl bych, aby tento zásah byl širší než zpravodajský či publicistický. Byli jsme třeba v Českém domě, v Pražském domě. Přemýšlíme o zřízení mobilního studia. Možná by také nebylo od věci vysílat na stanici Praha vysílat jednou týdně odpoledne z Bruselu – vezměte si, že tam pracuje tisíc Čechů.
Ačkoli se říká, že zprávy z Evropy a ze světa posluchače nezajímají, nesmíme na to dát. Jednou jsme součástí Evropy a informovanost a kultivace našich posluchačů je pro nás podstatná.
Odkdy od vás o Evropě lidé uslyší víc?
První změny na Radiožurnálu budou od prvního ledna. Proces bude trvat šest měsíců, bude postupný. Zvyšování počtu příspěvků a informací o Evropské unii a Evropě vůbec nastane od pololetí příštího roku.
A jak se změní Radiožurnál? Jeho nová ředitelka Barbora Tachecí ve středu 4. prosince přednesla na programové radě návrhy změn.
Příští týden nás ještě čeká slyšení před rozhlasovou radou, a to není bez důležitosti, ale rámcově půjde o rozvolnění programového schématu, princip tady a teď. Abychom informace předávali posluchačům rychleji. To znamená budou zrušené některé blokové pořady, které jsou buď předtáčené, nebo se do nich nedá vstoupit. Hlavní posílení principu je v tom, kdykoli vstoupit do vysílání s jakoukoli aktuální zprávou či věcí, která se děje. To je vlastně princip rozhlasu obecně, ale je trochu zapomínán.
Zrušen bude třeba Motožurnál, ale neznamená to, že by odtamtud zmizela témata v něm probíraná – v tom čase budou jednotlivé příspěvky podobného ladění vsunuty do proudového vysílání, ale kdykoli bude chvíle a možnost do toho vstoupit, přijde třeba redaktor z tiskové konference, sedne si do studia a ihned bude informovat, než to zpracuje pro další vysílání. To je princip, který se mi líbí a který je životaschopný.
Co má tato velká změna Radiožurnálu přinést? Nárůst počtu posluchačů, zastavení jeho poklesu?
Hlavně bych chtěl říci, že cílem není, abychom získali další posluchače. Když se to stane, samozřejmě se nebudeme zlobit, dokonce si ovšem myslím, že každá změna je z tohoto pohledu vždycky nejdříve k horšímu. Myslím, že to v první fázi přinese pokles počtu posluchačů a teprve pak jiné výsledky. Nemůžeme bojovat prostředky jako Frekvence 1 či Rádio Impuls, nemůžeme dělat zábavní vysílání a zabývat se tématy, který jdou lidem až příliš vstříc. Důvod změn je hlavně udělat moderní zpravodajskou stanici, a to „moderní“ je klíčové slovo, protože Radiožurnál možná zaspal dobu.
Co bude podle vás znamenat pro rozhlas digitalizace vysílání, jak tuto nadcházející éru nazíráte?
Pro rozhlas to nebude tak zásadní změna, jako pro televizi. Rozhlasový trh je v tomto směru dál než televizní – je naplněný. Proto nepřepodkládám, že by vzniklo nekonečné množství rozhlasových stanic, protože – a teď nemluvím o Českém rozhlase – trh je prostě už neuživí. Dokonce si myslím, že počet rozhlasových stanic vůči možnostem tohoto trhu je v rovnovážné poloze.
Veřejnoprávnímu rozhlasu digitalizace umožní vznik tématických stanic, určitě nám to umožní přehodnotit jednotlivé okruhy a zvážit jejich větší spolupráci, sloučení nebo naopak rozšíření jejich vysílacího času, protože technické možnosti budou takřka neomezené. Ale to nemluvím o trhu, mluvím o poslání, pro Český rozhlas to bude přínosné a možnosti se zvětší, ale že by vznikla revoluce na rozhlasovém trhu, to si nemyslím.
