Z Máje se stal My. Byla rekonstrukce legální?

Podle architekta Zdeňka Lukeše, který se zařazením celé budovy mezi památky nesouhlasil, je rekonstrukce na hraně zákona. "Tím, že byla Máji udělena památková ochrana jsme se vlastně dostali do absurdní situace, kdy je i současná přestavba a rekonstukce interiéru de facto nezákonná," domnívá se Lukeš.

Velká obálka Budova je podle Lukeše postavena na principu velké obálky nad prodejními patry s nemaskovanými podhledy. Nejcennější na Máji je podle architekta kontrast uzavřené fasády směrem do Národní třídy a naopak té otevřené, prosklené směrem ke stanici metra. Tento kontrast však už zanedlouho zanikne kvůli stavbě sousední budovy, které prosklenou fasádu zakryje.

Největším problémem podle něj je, že česká legislativa zná jenom kompletní ochranu celé objektu a ne pouze jeho cenných částí. "Proto jsem navrhoval, aby se vytvořily nové kategorie ochrany a chránil se tak pouze plášť a fasády, které jsou podle mého názoru nejcennější."

S jeho názorem však nesouhlasí Rostislav Švácha z Ústavu dějin umění akademie věd, který zapsání Máje na seznam chráněných památek inicioval. Z provedených úprav má velkou radost. "Rekonstrukci Máje beru jako důkaz toho, že vyhlášením památkové ochrany se budova neumrtví," řekl Lidovkám.cz

S Lukešovým názorem, že budova byla upravena de facto nelegálně, rozhodně nesouhlasí. "Máj byl už ve své době projektován jako jakýsi kontejner s důrazem na vnitřní flexibilitu. V interiéru moc prvků na památkovou ochranu nebylo, ale i ty byly investorem zachovány." Navíc dodává, že architekt Lukeš prý podporoval demolici budovy a jeho názory tak nebere jako kompetentní.

České centrum Pompidou
V názoru na nutnost stavebních úprav interiétu se však oba architekti shodnou. "Je nutné si uvědomit, že je to obchodní dům a ne kostel. Dnes se prodává jinak než v 70. či 80. letech. Budova potřebovala rekonstrukci i kvůli současným přísnějším normám, kterým poddimenzovaná požární schodiště a či kapacita výtahů či eskalátorů už prostě nemohly vyhovovat," říká Lukeš.

Pařížské Centrum Pompidou

Šváchu osobně nejvíce dojala úprava stropů v prvním patře, která odkrývá "střeva budovy" se vzduchotechnikou, takže z Máje dělá jakousi českou verzi pařížského centra Pompidou.

Podle Šváchy je velkým úspěchem také to, že projektanti spolupracovali s původními architekty Johnem Eislerem, Miroslavem Masákem a Martinem Rajnišem. Jejich odvážné plány, kterými chtěli vyřešit některé problémy původního projektu, sice investor odmítnul, protože by byly příliš nákladné, avšak citlivější varianta úprav byla akceptována. Celou rekonstrukci pak podle Šváchy projektanti s původními architekty konzultovali.

Původní název O2 byl pro komunisty nepřijatelný Podle Zdeňka Lukeše se málo ví, že se původně Máj měl jmenovat jinak. Když byl dům dostavěn, do fasády byl zakomponován obrovský, čtyři patra vysoký nápis O2, který odkazoval k tomu, je to po Kotvě teprve druhý moderní obchodní dům v Československu. Podle Lukeše šlo o nádherný architektonický prvek a domnívá se, že na název "dvojka" by si lidé rychle zvykli. Komunističtí úředníci se ale zalekli "americké megalomanie", kterou v nich nápis vzbuzoval, a proto prosadili politicky oblíbený název Máj. Nápis O2 tedy nechali jen pár měsíců po otevření zamalovat, proti čemuž architekti neúspěšně protestovali.