Právovárečné měšťanstvo v Plzni chce zpět „české rodinné stříbro“ – pivovar Plzeňský Prazdroj. V 19. století jej vybudovali a stát ho v roce 1945 znárodnil. Majitelé plzeňských domů, které měly po staletí garantované právo sladovat, vařit a prodávat pivo – takzvané právo várečné –, však znárodnění neuznávají a nyní se jej pokusí zpochybnit před soudem.
JAK TO CELÉ BYLO
|
„Výměr, kterým byl v prosinci roku 1948 určen rozsah znárodnění, nepodepsal příslušný ministr, jak vyžadoval zákon, ale subalterní úředník. Jedná se tedy o zcela nicotný akt. De iure tudíž ke znárodnění nikdy nedošlo,“ tvrdí Karel Svoboda, předseda správní rady právovárečníků.
Jejich snahy o navrácení pivovaru trvají už přes deset let, nyní ale mají silnější pozici než dříve. Nejvyšší soud totiž v roce 2013 uznal právní subjektivitu Právovárečného měšťanstva v Plzni a loni pak bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Historická entita tedy opět právně existuje – a chystá se získat pivovar nazpět.
V červenci se navíc na jeho stranu postavil Martin Zrzavecký (ČSSD), primátor Plzně. Město vlastní několik právovárečných domů, a je tak důležitým členem měšťanstva.
To vše se děje v době, kdy má pivovar změnit majitele. Ten současný, koncern SABMiller, totiž přejde do rukou světové pivovarnické jedničky Anheuser Busch InBev. A aby nový majitel vyhověl antimonopolním pravidlům Evropské unie, musí část nově získaných aktiv prodat. Kromě jiných také Plzeňský Prazdroj.
Stát získal pivovar násilím
Právovárečníci se při zpochybňování znárodňovacího procesu opírají o právní názor uznávaného profesora Karla Eliáše, hlavního autora nového občanského zákoníku.
„Zestátňovací proces nelze mít za ukončený, právní účinky zestátnění tohoto podnikunastat nemohly, a tudíž ani vlastnické právo k zestátňovanému podniku nemohlo na Československý stát přejít,“ uvádí Eliáš.
Architekt Karel Svoboda je předsedou správní rady plzeňských právovárečníků. U tohoto stolu sedával jeho dědeček (na černobílé fotografii), poslední člověk v této funkci před znárodněním pivovaru v roce 1945.
Klíčový závěr posudku pak zní: „Zmocnil-li se stát přesto Měšťanského pivovaru v Plzni, aniž přitom respektoval a naplnil své vlastní zákony, zmocnil se jej násilím a neoprávněně, takže nemohl vlastnické právo k tomuto podniku nabýt ani vydržením.“ podle Eliášova názoru tedy pivovar stále patří právovárečníkům.
Ti proti sobě ale mají velmi silného protivníka. „Se vznesenými nároky a tvrzeními této skupiny nesouhlasíme a obhajujeme důsledně svou pozici v probíhajících soudních sporech. Všechny nároky byly v minulosti uspokojeny a charakter této aktivity je pouze spekulativní,“ uvádí Jitka Němečková, tisková mluvčí Plzeňského Prazdroje.
Gambrinus táhne do boje proti podmírákům a zvětralému pivu |
Uspokojení nároků však odmítá Karel Svoboda: „Za protiprávně odňatý majetek nebyla ani poskytnuta náhrada, jak požadovala tehdejší ústava i příslušný dekret prezidenta republiky.“ Po revoluci byl potomkům právovárečníků nabídnut odkup 12 procent akcií Plzeňského Prazdroje. „Nepovažujeme za adekvátní, že okradení dostanou možnost si část lupu odkoupit nazpět. Nebylo to žádné odškodnění,“ dodává Svoboda.
Takto to přitom vidí i více než tři stovky dalších právovárečníků, kteří požadují buď navrácení pivovaru, nebo alespoň adekvátní peněžní náhradu. „O peníze nám ale primárně nejde. Hlavně chceme, aby Prazdroj zůstal v českých rukou a nevyráběl pivo v obskurních zemích na základě licencí,“ dodává vrchní právovárečník.
