Hned z několika důvodů je to dobře. Za prvé proto, že tento zákon může dát občanům větší šanci v boji proti podvodným firmám, vybaveným armádou právníků, jejichž cílem není dodržovat zákon, ale najít způsob, jak zákon obejít.
Za druhé z toho důvodu, že je to právě Česko, kde podobné firmy dosud působí, přestože země západní Evropy (Itálie, Rakousko, Belgie, Španělsko) už jejich praktiky zakázaly.
Připomeňme si tedy, o co tady jde. Podvodné katalogové firmy útočí na podnikatele i veřejné instituce hned několika cestami. Za prvé je oslovují reklamními nabídkami na zařazení do katalogů, budícími jednoznačný dojem, že zařazení je zdarma. Zmínka o tom, že ve skutečnosti stojí třeba desítky a stovky tisíc, bývá umístěna tak, že ji oslovený nemá šanci nalézt. Autoři takových nabídek pak velmi důrazně vymáhají peníze.
Je dobré si připomenout, že ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová při projednávání novely pronesla, že tyto nekalé praktiky už jsou v Česku stíhány. Není to pravda. Ano, na podvodné firmy byly podány stovky trestních oznámení, ale čeští policisté na rozdíl od svých západních kolegů trestní stíhání paušálně odkládají. Nejde o vraždu, tak proč to řešit?
Pravdu nemá ani poslanec Daniel Petruška, podle nějž si poškození mohou za svůj osud sami, když si nepřečetli, co podepisují. Pan poslanec nepochopil, o co tady jde. Postižení nemají žádnou šanci zjistit, že podepisují smlouvu, některé formuláře podvodných firem se tváří i jako povinné statistické dotazníky.
Novela není samospasitelná, ale tím, že zařazuje podobné reklamní nabídky mezi nekalou soutěž, zvyšuje šanci obětí bránit se u soudů. Zaslouží si šanci.
