Tanky se k čečenským hranicím blížily ze tří směrů – ze severu, východu a západu. Z Kremlu jim k útoku zavelel sám ruský prezident Boris Jelcin – 11. prosince 1994 podepsal památný výnos číslo 2169 „O opatřeních vedoucích k zajištění zákonnosti, pořádku a bezpečnosti občanů na území Čečenské republiky“. Podle ruských historiků začala válka, jaká na území Ruska nebyla od dob Velké vlastenecké. O jejím významu svědčí i fakt, že První čečenská válka se píše v ruštině s velkým „P“.
Stopy vedou na Ukrajinu
Oficiální název pro rusko-čečenský konflikt se nikdy nevžil. Možná i proto, že více absurdní označení masového zabíjení vlastních obyvatel lze jen stěží vymyslet: Obnova ústavního pořádku v Čečenské republice. Ve skutečnosti se Moskva rozhodla přinutit hrubou silou nepokojné Čečensko, aby zůstalo součástí Ruské federace. Nebyla to jen jedna z mnoha lokálních válek, kterých se od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz, účastnila ruská armáda. Byla výjimečně krvavá, výjimečně návodná a výjimečně mediálně zpracovaná. Rusko ani Čečensko se z ní dodnes nevzpamatovaly.
Stopy čečenské válečné kampaně lze najít ve všech pozdějších válkách na postsovětském prostranství, včetně války o východní Ukrajinu. Zatím se – naštěstí – žádný konflikt na postsovětském prostranství První čečenské nevyrovnal ani co do obětí na životech, ani co do likvidace materiálních statků. I když ukrajinská válka má k tomu slušně nakročeno.
Od roku 1994 až do uzavření mírové dohody, která vešla do historie jako Chasavjurtovská smlouva, zahynulo v Čečensku 50 tisíc civilistů. Ztráty ruské armády, která v prvních týdnech mrazivé zimy 1994/5 poslala na přední bojovou linii vojáky základní vojenské služby v plátěnkách, se odhadují na šest tisíc, čečenští rebelové (z hlediska dnešní východoukrajinské terminologie bychom je mohli nazývat protiruskými separatisty) přišli o 2700 mužů. To vše za rok a 9 měsíců, které otřásly Ruskem.
Co přinesly války
Následovala čečenská euforie a oslavy vítězství nad mnohonásobně silnějším nepřítelem. Vzápětí přišly tragické pokusy o vybudování samostatného severokavkazského státečku, provázené veřejnými popravami, soubojem klanů, únosy nevěst, explozí terorismu a prodejem funkcí i vysokoškolských diplomů. Ale i škodolibou ruskou blokádou, která srazila zničené čečenské hospodářství na kolena dřív než zhoubná korupce a poválečná kriminalita.
Začala druhá válečná čečenská kampaň, která zlomila vaz prezidentu Jelcinovi a otevřela cestu k vrcholu bývalému agentovi KGB, dnes prezidentovi Ruska Vladimiru Putinovi. Putin na čečenské válce vyrostl. A také ji ukončil. Že by ale na severním Kavkaze obnovil ústavní pořádek? Nikoliv. Dosadil do křesla místního vladyky primitivního zločince, pomstychtivého egoistu Ramzana Kadyrova.
Ramzan Kadyrov.
Možná že toto je přesně ten osud, který čeká nikým neuznané lidové republiky Doněckou a Luhanskou. I v jejich čelech stojí muži, kteří by se za jakýchkoliv jiných okolností nestali ani vedoucími cechu. Podpora Putina ale dokáže na funkce nejvyšší vynést prakticky kohokoliv. Stačí, plní-li roli, kterou jim v Kremlu přidělili.
K tématu |
Právě Ramzan je vedle ruského prezidenta Vladimira Putina hlavním plodem rusko-čečenského konfliktu. Svému „příteli“ Vladimiru Vladimiroviči zajišťuje, že separatisté se už nepokusí oddělit severní Kavkaz od Ruské federace (stejně jako donbaští lídři zajistí Kremlu permanentně nestabilní Ukrajinu), a uzákonil v Čečensku kriminálně-diktátorský režim s prvky středověkého chanátu: popravami bez soudu, krevní mstou, nadřazeným postavením mužů, orientálním přepychem. Ti, kdo mu nejsou loajální, žijí na okraji společnosti. Nebo nežijí vůbec.
|
To se podle obránců lidských práv potvrdilo v těchto dnech. 4. prosince napadla skupina rebelů Groznyj. Byli zabiti Kadyrovovými jednotkami. Domy příbuzných islamistů byly vypáleny. „Je to kolektivní vina, kolektivní trest,“ kritizovala postup Světlana Gannuškinová z organizace „Memorial“. Kadyrov ji přes média odpověděl: „Přišel konec doby, kdy se říkalo, že rodiče neodpovídají za činy svých synů a dcer. Jestliže otec vidí, že syn se vydal cestou terorismu a vahhábismu, musí ho udat. Odteď, pokud někdo v Čečensku zabije policistu, rodina zločince bude ihned vystěhována za hranice.“
Neúcta k právu a lidskému životu je jen jedním z vážných důsledků nepromyšlené válečné kampaně Ruska na severním Kavkaze. Čečenská inteligence se rozptýlila v emigraci, nevzdělaná generace válečných dětí dnes bojuje ve válkách po celém světě. V Sýrii patří dokonce ke špičkám na straně islamistů. Objevili se i na východní Ukrajině, kde nebojují ovšem v barvách islámu, ale za ruskou trikoloru. Dvacet let od zahájení boje za nezávislost na Rusku.
