Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Čech v Bosně. Pařík a jeho paláce, školy, divadla i mešity

Pohled Zdeňka Lukeše

  7:00
Jeho portrét najdeme i na známce. Tak si váží Bosna a Hercegovina českého architekta Karla Paříka, který kdysi přišel do bosenské metropole Sarajeva z Vídně, kde absolvoval studia u slavného Theophila von Hansena na Akademii výtvarných umění. Nyní vychází knížka, která nás s jeho osudy a dílem seznamuje.

Jednou z posledních Paříkových prací pro Sarajevo je kostel sv. Josefa, jenž dnes stojí na náměstí nesoucím architektovo jméno foto: Jan Boněk

Architekt Karel Pařík (1857–1942), rodák z Veliše u Jičína, stojí za více než 150 realizovanými stavbami v Bosně a Hercegovině. Projektoval paláce, muzea, školy, divadla, vily, katolické i evangelické chrámy, ale i synagogy nebo mešity. Sarajevo je jeho pracemi doslova poseté.

Nebyl přitom jediným Čechem, který v této mnohonárodnostní jihoslovanské zemi působil. Zejména poté, co byla osmanská říše v roce 1878 donucena území Bosny a Hercegoviny svěřit do správy RakouskaUherska (v roce 1908 se pak země stala součástí monarchie), odcházely na Balkán stovky Čechů nejrůznějších profesí.

Vedle inspirace středověkem nebo neorenesancí najdeme i budovy s motivy maurské architektury, jako je Šerijatská škola

Z umělců tam pobýval například malíř Jaroslav Čermák, malíř a etnograf Ludvík Kuba, spisovatel Josef Holeček, fotografové František Topič a Rudolf Bruner-Dvořák a také architekti. Vedle Paříka též František Blažek, Karel Pánek, Josef Pospíšil a svou stopu tam zanechal i zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra, jehož modernistická budova banky Slavie stojí v Sarajevu dodnes.

Čech rodem, Sarajevan osudem

Karel Pařík se během vídeňských studií seznámil s mladším kolegou Josipem Vancašem a oba začínající architekti pak odcházejí pracovat do Bosny. Získali totiž významnou zakázku v Sarajevu – projekt katedrály Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou v neogotickém stylu dokončili v roce 1887. Úspěch této realizace pak logicky oběma mladíkům otevřel cestu k prestižním zakázkám. Český architekt se v Sarajevu usadil a oženil. Jeho první samostatnou zakázkou byla stavba komplexu budov Penzijního fondu. Samozřejmě ve stylu tehdy dominující neorenesance, zjevně inspirovaném pracemi jeho vídeňského učitele Hansena. Vliv tohoto architekta je patrný i na následujících dílech, jako byla Šerijatská škola a sarajevská radnice, obě s tehdy rovněž oblíbenými maurskými motivy na průčelí. Stavba Společenského domu zase svým pojetím připomíná Zítkovu a Schulzovu budovu pražského Rudolfina.

Pařík na sklonku 19. století také cestoval. Navštívil španělskou Alhambru, Itálii, Řecko i Egypt, kde studoval své oblíbené arabské motivy. Zkušenosti ze svých cest pak uplatnil u řady dalších staveb, např. evangelického komplexu na břehu řeky Miljacky (dnes bosenská Akademie výtvarných umění). V roce 1899 získal od císaře Františka Josefa I. za své dílo rytířský řád.

Český architekt na známce – v tomto případě Bosny a Hercegoviny.

Na prahu 20. století následuje řada dalších monumentálních staveb bosenské metropole. Synagoga v oblíbeném pseudomaurském stylu byla třetí největší svého druhu v Evropě. Na budově kasáren se objevuje v jeho tvorbě nezvyklý náznak secese ve stylu vídeňského Otto Wagnera. Další dominantou města se stal komplex budov Národního muzea, kde autor opět těží z tradic neorenesanční hansenovské architektury. V letech 1909–1912 Pařík přestavuje Císařskou mešitu a v pozdním věku navrhuje neorománský kostel sv. Josefa.

Pravděpodobně žádný český architekt neměl nikde ve světě takové příležitosti jako Pařík. Dnes má kromě své poštovní známky v Sarajevu své náměstí, byl obnoven také architektův hrob, který nese epitaf: Karel Pařík – Čech rodem, Sarajevan osudem.

Vyčerpávající publikace

Jeho architektonickému dílu se věnovala badatelka Branka Dimitrijevićová a také český historik a diplomat Jiří Kuděla, který se pokusil z kusých informací sestavit jeho životní pouť. Společně s dokumentaristou Janem Boňkem vytvořili důstojnou životopisnou publikaci Karel Pařík, architekt evropského Sarajeva, jež je doplněna i o stať Zdeňka Uherka věnovanou českým krajanům v Bosně nebo text historika fotografie Pavla Scheuflera, jenž zaměřil svou pozornost na fotografy Topiče a Brunera-Dvořáka.

Finální kapitolu napsal architekt David Vávra, jenž Paříkovo dílo poznal během natáčení dokumentu České televize z cyklu Šumné stopy režiséra Radovana Lipuse. Nechybí desítky barevných i černobílých dobových a současných fotografií, reprodukcí plánů, map a dokumentů ani soupis staveb.

Autoři:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...