Člověk v moderním světě. To je časté téma knih již mnoho desetiletí. Už Egon Hostovský psal o „mrákotném putování“, o Domu bez pána a zároveň o Cizinci, který hledá byt, a to zdaleka nebyl jediný ani první.
Tato přeludnost, přízračnost moderního života je vidět i za bílého dne na tak všedním místě, jakým je refýž. Onehdy jsem tak čekal na tramvaj, a najednou vidím, jak z tramvaje, kterou jsem jet nechtěl, na mě pokynula blonďatá žena, dokonce si elegantním způsobem posunula sluneční brýle, aby se ujistila, že ji vidím. Já zaskočeně ukázal, že nejedu.
Pak mi ale samozřejmě vrtalo hlavou, kdo to mohl být a jestli jsem udělal dobře, že jsem nepřistoupil, nebo jestli jsem jet měl, i když tam, kam jsem vůbec nemířil... Anebo stál na tom širokém chodníku ještě někdo jiný za mnou a nepatřilo to mně? Úplná detektivka, lidičky. Nabízel jsem dokonce svůj nevšední příběh do přílohy Relax, ale zcyničtělé redaktorky pasoucí po háelpéčkách (tak říkají hlubokým lidským příběhům) se mé jinošské dušičce vysmály.
Jindy zas stojím na jiné refýži a přichází ke mně jakýsi růžolící mladík. Myslel jsem si, že se třeba těší na večerní schůzku s Magdou, nebo že sehnal dobrou šunku od kosti, tak jsem mu nevěnoval pozornost. On si však stoupnul přede mě a s jistotou v hlase řekl: „Rotný Kropas, Hodonín 97.“ Ujistil jsem ho, že se plete. Otočil se a s dobrou náladou naskočil do devítky.
S moderním světem, kde je všechno povědomé, vše se zdá podobné, ale málokdy tomu tak je, souvisí i dnešní mánie vysvětlování. Už i vláda mluví o tom, že musí lidem své kroky více vysvětlovat. Srozumitelnost je tak zaměňována za vysvětlování.
Tímto přístupem by pak náš svět mohl skončit jako planeta plná Bedřichů Krausů von Zillergut. To je ten, jemuž v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války Blahník ukradne psa, který pak na krátkou dobu díky Švejkovu prostřednictví připadne nadporučíku Lukášovi.
O Krausovi Hašek píše: „Byl tak nehorázně blbý, že se mu důstojníci zdaleka vyhýbali, aby nemuseli od něho slyšet, že chodník rozděluje ulici na jízdní dráhu a že je to vyvýšený dlážděný pruh kolem průčelí domu. A průčelí domu že je ona část, kterou vidíme z ulice nebo z chodníku. Zadní část domu z chodníku vidět nemůžeme, o čemž se okamžitě můžeme přesvědčit, jestli vstoupíme do jízdní dráhy. Byl ochoten tu zajímavost ihned demonstrovat. Naštěstí však ho přejeli. Od té doby zpitoměl ještě víc.“
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
