Vítězný film s podtitulem Příběhy o zavržení a návratu vznikl časosběrnou metodou. Od začátku 90. let Škrdlant provázel s kamerou několik dětí, dnes už dospělých lidí, které rodiče opustili už v porodnici. Stát se o ně postaral: z hlediska hmotného jim téměř nic nechybělo, jenom žily v jiném světě. Zvláště za komunistického režimu byly totiž odlišné děti odstraněny z dohledu a izolovány od obyčejného života. Všem se podařilo vrátit do skutečnosti. Bydlí samostatně, pracují, žení se i rozvádějí – nic z toho se však zpočátku nezdálo možné. Dobrý život se zlou sudbou „Ten film je o dobrém životě i se špatnou sudbou. O návratu zpět mezi lidi, do lidského světa se všemi jeho nedokonalostmi, ale živým, a proto překvapivým, veselým i smutným životem,“ říká o snímku Škrdlant. Sestříhal ho ze 70 hodin materiálu a zmapoval příběhy těch, kteří byli vyvrženi z rodiny i společnosti a odsouzeni k položivotu v instituci.
V rámci včerejšího ceremoniálu měli přítomní možnost zhlédnout kromě oceněného dokumentu i část z připravované čtyřdílné televizní série Občan Havel. Je rozšířením stejnojmenného dokumentu, televize Nova ho odvysílá na podzim. I seriálovou verzi dokončil Miroslav Janek.
Do soutěže nesoucí jméno tragicky zesnulého českého dokumentaristy bylo z 90 snímků nominováno sedm titulů. Byly jimi také Česká RAPublika Pavla Abraháma, František Kupka – symfonik barev a malíř kosmu Daniely Gébové, dokument Gyumri režisérky Jany Ševčíkové, René Heleny Třeštíkové, Sedm světel Olgy Sommerové a Zapomenuté transporty do Polska Lukáše Přibyla.
