Toto není Plzeň, tady jsme na Masarykově univerzitě,“ prohlásil nedávno v brněnském studentském časopise tamní prorektor Antonín Slaný. Tato univerzita skutečně bere boj proti plagiátům vážně: vyvinula software na jejich odhalování „Jako vejce vejci“. Jako první začala zveřejňovat kompletní závěrečné práce ze všech fakult včetně oponentských posudků. A co je nejdůležitější - odhalené případy trestá (viz rámeček Bez slitování. Tedy kromě práv).
Takto přísný standard ale neplatí pro Právnickou fakultu MU. V jejích třech dosud nepublikovaných případech je přímo zapojen tamní vedoucí katedry občanského práva profesor Josef Fiala (jinak uznávaný odborník na právní vztahy k nemovitostem). Jeden z nich dokonce - z podnětu kontrolního odboru univerzity - vyšetřuje policie.
11 stránek stačí, drahoušku Případ studentky Terezy Rybárové se mohl stát ukázkou, jak kontrolní mechanismy v Brně fungují.
Loni v květnu si oponentka její diplomové práce Střet vlastnických práv na sousedních pozemcích různého druhu všimla, že text je zčásti opsaný. „Prvních 11 stran práce považuji za plagiátorství,“ napsala oponentka Markéta Selucká. Stránky byly totiž téměř doslova převzaty z článku Vlastnictví pozemku a stavby v časopise Právní rádce z května 2006 (lze ho snadno vyhledat v Googlu). „Diplomantka sice uvádí výše uvedený pramen jako zdroj, není však možné akceptovat doslovné převzetí 11 stran, navíc bez patřičného označení v textu.“ Navíc oponentka označila celou práci za slabou a navrhla ji vrátit.
Studentka Rybárová však měla neuvěřitelnou troufalost i štěstí. Na obhajobu přišla - zrovna v době, kdy v komisi nebyla přítomna oponentka, ale vedoucí její diplomky Josef Fiala a dva další profesoři. Co se dělo pak, o tom je ochoten mluvit jen jeden ze zúčastněných, expert na autorské právo Ivo Telec: „Studentka vystupovala dosti bojovně. Na plagiát jsem se jí ptal, tohle téma ale profesor Fiala uťal.“ Hlasování komise skončilo 2:1, Rybárová práva úspěšně absolvovala.
V informačním systému univerzity se u této diplomky následně objevily dva neobvyklé dokumenty. V prvním předseda komise Jan Hurdík vysvětluje svou mírnost: Rybárová jen „nedůsledně označila“ citace, převzatý článek není v 84stránkové práci podstatný, obstála by i bez něj. A ve druhém profesor Telec trvá na odlišném názoru: Práce se měla vrátit, je nepoctivá.
Ivo Telec oznámil věc děkance a kontrolnímu odboru univerzity. Od kontrolorů pak putoval podnět policii - pro podezření z trestného činu porušení autorských práv. Jenže k tomu se musí prokázat úmysl, nikoli pouhá nedbalost („nedůsledné označení citací“). Takže vyšetřovatelka vyslechla Rybárovou i profesory a věc odložila. Po protestu univerzity ještě šetření pokračuje. Quod scripsi, scripsi Josef Fiala i jeho diplomantka se k věci odmítají i na třikrát opakovanou žádost vyjádřit. Předseda Hurdík i oponentka Selucká pouze odkazují na to, co už napsali.
Děkanka brněnské právnické fakulty Naděžda Rozehnalová čeká na policejní závěr (ten však bude podle všeho stejný - trestný čin nelze prokázat). Sama říká: „Kdybych seděla v komisi za takové situace, osobně bych se přiklonila k oponentce a hlasovala pro vrácení práce s tím, že je to plagiát.“ Zároveň přiznává, že zatím váhá s dalším postupem: možná tento „velmi nešťastný“ případ předloží etické komisi. Zda by šlo lidem jako Tereza Rybárová zpětně odnímat tituly, o tom podle děkanky „na fakultě nyní probíhá diskuse“.
Podle děkanky si brněnská práva dávají větší pozor: „Od té doby jsme objevili dva plagiáty - u seminární práce a u diplomové. V jednom případě to skončilo podmíněným vyloučením z fakulty, v druhém vyloučením.“ Jenže zrovna teď přistál rektorovi na stole obdobný případ - a znovu v něm figuruje profesor Fiala.
V únoru obhájila Nina Rydlová rigorózní práci Nemovitosti jako předmět právních vztahů v českém a italském právu (jde o tzv. malý doktorát s titulem JUDr.). Oponentkou byla shodou okolností opět Markéta Selucká - tuto práci pochválila - a kontroloval ji profesor Fiala, specialista na právní otázky tohoto druhu. A opět jsou v ní některé stránky (209-212) téměř doslova převzaté z článku v časopise Právní rádce, tentokrát č. 6/2008.
Přišel na to přímo autor článku, pražský právník Lukáš Vymazal: „Byl jsem tím velmi nepříjemně překvapen. Cizí text byl doslovně a bez uvedení pramene použit v písemné práci, která měla prokázat právě schopnost samostatné tvůrčí činnosti autorky. Podal jsem rektorovi podnět k provedení šetření.“
Nina Rydlová, která mezitím nastoupila do italské právní kanceláře Studio Legale de Capoa e Associati, to vysvětluje přehlédnutím: „O tom článku vím, v pracovní verzi jsem ho měla v seznamu použité literatury. Je možné, že jsem ho do konečné verze opomněla nakonec uvést. Ale jak to mám napravit? Mám ho připsat do seznamu literatury a zaslat sekretariátu Masarykovy univerzity?“
Děkanka Rozehnalová sděluje, že pokud plagiát potvrdí i její vlastní šetření, bude možné Nině Rydlové titul JUDr. odebrat: „Osobně se domnívám, že u rigorózního řízení je situace jednodušší než u řízení o odnětí titulu magistr či bakalář.“
Jenže k dovršení všeho je tu případ samotného profesora Fialy.
S novináři se nemluví Na jeho podivnou praxi narazila studentka plzeňských práv, která chtěla citovat Fialův starší článek -a zjistila, že existuje ve dvou prakticky totožných verzích.
Jednou vyšel v Právníku č. 11/1990 jako Příspěvek k vymezení systému občanského práva a podepsáni jsou Josef Fiala a Jan Hurdík. A podruhé v Právníku č. 12/2003 jako Několik úvah o systému občanského práva - autorem už je zde pouze Fiala.
Jan Hurdík na žádost o vysvětlení odpovídá písemně jedinou, nic neříkají větou: „Dlouhodobě a bez jakýchkoli problémů spolupracujeme na společných tématech.“ Fiala píše, že se o věci nebude vůbec bavit: „Vězte, že svoje názory na podobné záležitosti nesděluji e-mailem. A novinářům ani v jiné formě.“ Nejde o maličkost: i kdyby se oba vědci dohodli, že příště bude článek pod svým jménem uvádět jen jeden, Fiala si recyklací staršího textu vylepšil počet publikací, za něž jsou akademici hodnoceni.
Děkanka slibuje, že se jich na věc přeptá: „Podle výsledku sdělení se zamyslím nad případným předložením věci etické komisi.“ Tolerance by byla devastující Současný rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala se k případům svého jmenovce vyjádřit nemohl, byl celý týden v zahraničí.
Jeho předchůdce Jiří Zlatuška, nynější děkan Fakulty informatiky MU, je po seznámení s dokumenty pobouřen především třetím případem: „Tolerancí takového chování učitelů - a dokonce vedoucích kateder! - by se dal studentům devastující příklad: projít může s trochou štěstí vše a drzost se vyplácí.“
