Černý kvartet má sice pořád valivou energii rytmického proudu, ale hip hop pro něj není sociální venti. Slovo je pro něj víc hra, sen, mystika. S novým albem Fluorescent Black to Anti-Pop nemá snadné: když před 10 lety drtil divné zvuky pod raperský trojhlas, byla to pionýrská záležitost. Ale impulzy odvážných dnes čím dál rychleji přebírá mainstream. V koncertní palbě beatů Antipopového konsorcia to ovšem nikdy nepřestalo být napínavé.
Pravda, chuť omráčit zvukem vede někdy k předávkování speciálními efekty. Ale nadsázka patří k „černým“ žánrům, do kterých mnohdy nahlížíme jako cizinci. Mechanický žánrový přístup si nezaslouží ani dnešní hosté v Arše, kteří v zápalu boje za pravdu a surrealismus mění, co si zamanou – od pravidel žánru po barvu svých hlasů. Newyorští avant-hiphopeři prostě umějí to, v čem je česká scéna vratká: nejdřív vyhmátnout vlastní styl a pak dřít, dokud nemá živá verze lehkost a plný zásah – jako útok kobry.
O autorovi| PAVEL KLUSÁK, Pavel Klusák hudební publicista
