Byl to strašný měsíc. Obyvatelé ruského města Udomle v Tverské oblasti nevěděli, kde a kdy na ně někdo vystřelí. V jejich doposud poklidném městečku řádil odstřelovač. Zatím byl "shovívavý": nezabíjel, pouze zraňoval. Zato bolestivě a cílil na nepříjemné místo.
"Udomlevský střelec" si vybíral přednostně ženy. A na nich pak bedra, spíše tedy hýždě. Používal pušku a řádit s ní začal v provinčním městečku Udomle 25. září 2010. Do 2. října se na policii obrátilo čtrnáct lidí, respektive příbuzných těch, kteří byli postřeleni v okolí ulice Popova. Odstřelovač se pravděpodobně vždy chtěl strefit do ženy, ale ze čtrnácti pokusů mu čtyři nevyšly úplně na sto procent – zasáhl muže. Všichni postřelení jsou naživu a lékaři jim dávají šance na úplné uzdravení.
Například osmadvacetiletá Jevgenije Soboljová má ale kulku stále ve stehně. Přitom byla zraněna už 25. září v jedenáct dopoledne, když procházela centrem města spolu se svým devítiletým synem. "Vůbec jsem neslyšela žádný výstřel. Jen jsem najednou ucítila ostrou bolest v noze. Pak mi začala přes kalhoty prosakovat krev," popisuje svůj nejdramatičtější den v životě mladá žena. Kulka se ale provrtala až ke kosti a lékaři se bojí, že při zákroku zasáhnou nerv.
Jevgenije byla první obětí. Ty další už byly varovány, ale marně. Kdosi napsal na začátek ulice: "Pozor! Tahle strana ulice je ostřelována a je hodně nebezpečná." Podobné nápisy se objevovaly na fasádách domů v Leningradu během německé blokády za druhé světové války. Tento týden ale Tverská informační agentura uvedla, že podezřelý muž, který by mohl být nebezpečným "odstřelovačem", byl dopaden. Je jím jedenašedesátiletý invalidní důchodce.
Člověk vážený, s pohnutým osudem. Žil v šestém patře domu č. 23 v ulici Popova. Byl v oddílech, které sovětské vedení poslalo v roce 1986 likvidovat následky exploze atomové elektrárny v ukrajinském Černobylu. Dodnes se těmto lidem říká "likvidátoři" a podle psychologů trpí podobnými problémy jako váleční veteráni. "Posttraumatický syndrom se u těchto lidí projevuje agresí, permanentním strachem, trpí nemotivovanou zvýšenou pozorností a říká se o nich, že spí, obrazně, s pistolí pod polštářem," uvádí Natálie Tarabrinová, ruská psycholožka specializující se na podobné poruchy. Podle ní pak stačí další, byť malý stres, a veterán se vrhá po zbrani, zabíjí, křičí, exploduje. Syndrom milionů Rusů Zadržený "odstřelovač" je podle svého okolí mužem spořádaným a hrdým na svou příslušnost ke kozákům. Od návratu z Černobylu je uzavřený, žena ho opustila a děti se s ním nestýkají. Co bezprostředně vyvolalo u invalidy takovou nenávist, se zatím neví. Lidé si ho pamatují i proto, že rád nosil svou kozáckou uniformu, kterou si vyzdobil velkým počtem nejrůznějších odznaků, vyznamenání a medailí. V bytě našli kriminalisté jak náboje, tak pušku. Jinak vše dýchalo samotou a beznadějí.
Případ odstřelovače v Tverské oblasti není v Rusku ojedinělý. Podle odhadů psychologů až 75 procent účastníků ozbrojených konfliktů, především afghánské a čečenské války, trpí posttraumatickým syndromem.
Ve srovnání s vojáky USA, kteří prošli Vietnamem, je to čtyřikrát více. Kromě toho se v Rusku a bývalém SSSR syndrom týká mnohonásobně většího počtu lidí než v USA.
