Kdyby se volby konaly loni na podzim, nikdo by se jí nezabýval. Ale dnes strana Věci veřejné sestavuje vládu. Co od kombinace občanských aktivistů, bezpečnostní agentury a televizní tváře čekat?
V neděli jsem se rozhodl stát se „véčkařem“. Díky tomu mám právo hlasovat ve vnitrostranických referendech nové parlamentní (a podle všeho i vládní) strany Věci veřejné, ovlivňovat její rozhodování a výběr kandidátů.
Registrace už není tak snadná, jako bývala před volbami. Jeden kód přijde mobilem, druhý o dva dny později poštou do schránky, teprve kombinace obojího odemyká vstup do sekce Exkluzivně pro véčkaře. A objeví se úvodní pozdrav, zakončený heslem: „Véčkař - názor povolen!“
Svým internetovým stoupencům momentálně Věci veřejné předkládají pouze dvě starší referenda z května. Už se neptají na radarovou základnu (73 % je pro) nebo na své bezpečnostní hlídky v ulicích (64 % bylo pro jejich ukončení). Nyní otázka zní Jste pro úplný zákaz kouření v restauracích? Protože v možnostech chybí tlačítko „Nejdřív zjistěme, proč se nevymáhají všechny dosavadní zákazy kouření“, píšu NE. Stejně jako třeba nový poslanec Viktor Paggio, zatímco kandidát na ministra zdravotnictví Martin Jan Stránský říká ANO. Jste pro adopci dětí homosexuálními páry? Píšu NE, protože tu není tlačítko „Ptejte se na něco smysluplnějšího“. A pak je v sekci Exkluzivně pro véčkaře už jen ke stažení stará fotka čtyř mladých žen - dnes čtyř poslankyň - v plavkách.
Tady i véčkaři dochází, že to důležité se ve „straně přímé demokracie“ patrně neodehrává v hlasování 18 tisíc internetových příznivců, které udivuje ostatní strany vznikající koalice.
Mně se strašně líbí obrácení lotři Šéf poslanců Věcí veřejných Josef Dobeš se usmívá neustále, jako by se k tomu rozhodl. Na schůzku přichází se zpožděním a omluvou: právě skončil koaliční jednání o školství (výsledek: zavedou školné a zvýší se suma na platy učitelů), za chvíli pokračuje do televize. „Kdyby tam nebyl volný stůl, tak já mám tu průkazku poslance,“ volá v restauraci žertem na procházejícího známého. A hned dodává: „Člověk si z toho musí dělat legraci, mít od vlastní důležitosti odstup.“
Šestačtyřicetiletý psycholog patří do nejužšího vedení Věcí veřejných. Od loňského léta vybudoval stranický aparát v regionech a je na to patřičně hrdý. Neformální vůdce strany, spolumajitel bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta, ho označuje za svého důvěrníka. V deníku Aktuálně se svěřil, že před jednáním s politiky si od Dobeše nechal udělat psychologický profil. „Řídí se svou hlavou, ví, že něco dokázal, takoví lidé mívají silné ego,“ říká nyní o Bártovi jeho psycholog. „A Josef Dobeš je ten, kdo se mu nebojí dávat zpětnou vazbu a cítí, že on ji bere.“ Dobeš pochází z jihomoravské lidovecké rodiny („babička stranu se Šrámkem zakládala“) a k Věcem veřejným vstoupil už v roce jejich vzniku - 2002. Tehdy to bylo lokální hnutí Prahy 1, o čtyři roky později zde vyhrálo volby a on se stal jedním z devíti zastupitelů: „Když jsme s maminkami bojovali o zahradu v centru Prahy nebo prosazovali mateřské centrum Kampa - ty hmatatelné výsledky jsou na místní politice úžasné.“ Patřil k menšině, jež nechtěla spěchat do celostátní politiky, „jenže jsem cítil, že tu kouli nezastavím“.
Teď se Věci veřejné vzpamatovávají z příjemného překvapení, že přeskočily krajský mezistupeň a z Prahy 1 jsou přímo ve sněmovně. „Někteří jsou v nové situaci jako ryba ve vodě. Třeba Kristýna Kočí je star, vždycky ten potenciál měla, a já ji sleduju a říkám si - nezamotá se ti z toho hlava?“ říká o 25leté vyjednávačce strany. „A pak jsou tu lidi, kteří mají v nové situaci psychický blok, a je třeba jim pomoci to překonat, dávat jim zpětnou vazbu.“
Na otcovsky shovívavý nadhled vůči dvacetiletým kolegům má - nutno říct - po svém dosavadním životě jisté právo. Pracoval v 90. letech ve vazební věznici v Praze na Pankráci: „Mně se strašně líbí obrácení lotři. Mají potenciál být silnými pozitivními osobnostmi.“ Prošel dvouletou hlubokou rozvodovou krizí, z níž se však impozantně odrazil. Nastoupil jako personalista do Bártovy ABL, zbohatl, dnes má byt v centru Prahy a s novou ženou - členkou Věcí veřejných - koupili selskou usedlost. Kromě svých dvou synů vychovává i čtrnáctiletého chlapce v pěstounské péči.
Dnes z něj může být ministr školství, což experty na vzdělávání dvakrát nenadchlo. Vdubnu se totiž Josef Dobeš účastnil kulatého stolu SKAV (sdružení předních vzdělávacích spolků) a ze všech politiků zanechal nejhorší dojem. „Razantní chování zřejmě okoukal od Radka Johna, působil suverénně, ale když mu publikum oponovalo - například tím, že žádná politická strana nemůže vysokým školám přímo nařídit, aby přijímaly studenty na základě výsledků státní maturity, protože vysoké školy jsou v tomto směru nezávislé -, vypadal, jako že něco takového slyší poprvé,“ popsal to na svém blogu moderátor debaty, novinář zaměřený na školství Tomáš Feřtek.
Šéf klubu zatím spíš než na vládu myslí na podzimní obecní volby: „Říkal jsem svým lidem - nezblázníme se z úspěchu, teď s vámi bude Josef Dobeš jezdit jako poslanec a podporovat na oplátku vaši kampaň.“ Otázka, proč o sobě mluví ve třetí osobě, psychologa zarazí. „Mohla by to být známka odstupu,“ zamyslí se. „Což může být i pozitivní.“ Co je to za lidi? Nespokojení nestraníci V letošních volbách uspěly Věci veřejné coby protestní strana. Dokládá to analýza agentury SC&C pro Českou televizi na vzorku 20 tisíc lidí vycházejících z volebních místností. Třetina voličů Věcí veřejných hodila před čtyřmi lety hlas Topolánkově ODS, skoro čtvrtina Paroubkově ČSSD a - pozor - téměř pětina (19 %) tehdy vůbec nešla volit. V přilákání někdejších nevoličů byly Věci veřejné vůbec nejúspěšnější ze všech.
V těchto kořenech úspěchu však současně vězí potíž. Jsou to voliči velmi nestálí, 51 % z nich se podle svých slov pro stranu rozhodlo až v posledních čtrnácti dnech kampaně. A čtyři pětiny dotazovaných měly maximálně středoškolské vzdělání (nižší počet vysokoškoláků už měly jen ČSSD, KSČM a strana Jany Bobošíkové Suverenita).
To nemusí platit o dvou tisících jejich řádných členů. Pro ně je příznačné především to, že předtím nebyli v žádné straně. „Takových je podle mě 98 %,“ říká místopředseda a „personalista“ strany Josef Dobeš. Jeho odhad potvrzuje například za Karlovarský kraj tamní stranická tajemnice, 22letá Markéta Havlová (Věci veřejné mají v celém kraji pouhých 40 členů, ale už získaly vlastní poslankyni, mladou advokátku Janu Suchou), anebo 21letý tajemník Plzeňského kraje Lukáš Černík (ze 70 členů byla předtím ve straně sotva desetina, hlavně v ODS).
Pokračování na straně 22
Černý kůň, zlatý John
Dokončení ze strany 21
Sociolog Jan Spousta minulou sobotu v rozhovoru pro Orientaci LN odhadl, že demografická struktura 18 tisíc internetových „véčkařů“ se podobá struktuře autorů Wikipedie nebo blogů, tedy že převažují nadprůměrně vzdělaní mladí muži. „Internet samozřejmě využívají spíše lidé mladší, bohatší a z měst,“ přikyvuje vedoucí internetových projektů Věcí veřejných -a nyní poslanec - Viktor Paggio. „Ale starší véčkaři s námi zase komunikují přes bezplatnou zelenou linku. Nejcharakterističtější se mi zdá, že to jsou přemýšliví lidé. I mě občas překvapuje úroveň odpovědí, nebo že hlasují pro utahování opasků, třeba pro zdanění zaměstnaneckých výhod. To jde proti teoriím, že když necháte lidi rozhodovat v referendech, budou ve finančních otázkách zásadně žádat víc peněz pro sebe.“
Samotný program Věcí veřejných mírně zamotal hlavu politologům z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kteří před volbami analyzovali stranické plány. Věci veřejné jim vyšly nepatrně vlevo od středu (konkrétně 1,24 bodu vlevo na stobodové škále, kde ODS stojí 15 bodů vpravo, kdežto KSČM 22 bodů vlevo a ČSSD s lidovci a zelenými uprostřed). Po upřesňujícím dotazu našli výzkumníci chybu a Věci veřejné posouvají nepatrně vpravo od ČSSD. „Skóre je u nich ovlivněno častým výskytem zmínek o sociálním státu a jeho službách, o podpoře vzdělávání a o přímé demokracii,“ objasňuje spoluautor výzkumu - založeného na zkoumání klíčových slov v programech - Otto Eibl z brněnské katedry politologie. „Z pravicových hodnot jde naopak o pobídky k podnikání, zmínky o právním řádu, omezování některých služeb sociálního státu a o právo na informace.“
Tento programový mix by sám o sobě nestačil. Rozhodujícím momentem, od nějž se Věci veřejné staly z „malostranského hnutí“ celostátně známou stranou, byl příchod bývalého novináře a později hlavní moderátorské tváře pořadu Na vlastní oči Radka Johna. Ten stojí za zvláštní kapitolu - strana by totiž tohoto muže rychlých soudů a siláckých výroků ráda viděla na ministerstvu vnitra.
Mladé tady skosí heroin. Bojte se!
Dnes pětapadesátiletý John vstoupil do veřejného života na přelomu 70. a 80. let jako novinář Mladého světa. Jeho knihy (Džínový svět) a scénáře (Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři) vyjadřovaly v tolerovaných mezích střet dospívajících s tehdejší realitou. Proslavil se románem Memento o drogové závislosti, který do roku 1989 vyšel v neuvěřitelném nákladu 270 tisíc výtisků a byl přeložen do téměř všech východoevropských jazyků.
Kolegové z předlistopadové éry na něj vzpomínají jako na slušného a pracovitého novináře. „Dával si pozor, aby se moc nenamočil,“ říká tehdejší redaktor Mladého světa Josef Chuchma. „Nebyl třeba ve straně.“ Přesto se Radek John těšil výsadám, o kterých se normálním smrtelníkům mohlo leda zdát - ještě před listopadem 1989 například odjel na dlouhý pobyt do Ameriky. Jeho výroky v prvních letech po revoluci dělají dojem, jako by ho vývoj zaskočil a on cítil potřebu se obhájit. „Stojím si za každou větou z mých knížek i ze scénářů, na nichž jsem se podílel. Nemusím z ,politických důvodů‘ měnit ani slovíčko,“ řekl například v červenci 1992 Rudému právu. „Nejvíc ty, kdo závidí, štve, že si mě právě na základě výsledků a ohlasu mé práce vybrali na půlroční stipendium do USA.“ Sliboval tehdy, že zůstane „reportérem ulice“, který vidí život tak jako většina čtenářů: „Na teplé místečko nahoře jsem se nikdy netlačil a tlačit se nebudu. Ani za bývalého režimu, ani dnes. Jako reportér, který se nebojí být tam, kam se někteří jiní bojí, jsem určitě mnohem užitečnější.“
Jenže jeho život změnil vznik televize Nova. Stal se moderátorem jejího pořadu Na vlastní oči, v němž s nepřirozenou intonací a silnými výrazy uváděl investigativní reportáže. („Stylizoval se do role kněze, který tepe zlořády,“ poznamenává Josef Chuchma.) Stále se těšil pověsti experta na drogy, takže úspěšně objížděl republiku s programem besed a ohromoval posluchačstvo strašidelnými prognózami. „V nejbližších měsících nastane v České republice heroinový boom, který za sebou zanechá tisíce obětí. Je to droga, která skosí současnou mladou generaci,“ citovaly ho v listopadu 1995 Zemské noviny.
V témž roce nicméně překvapil i samotného ředitele Novy Železného - dnes už pozapomenutým případem sázkařského sdružení Euro light. Sdružení hromadně sázelo sportku, reálně však fungovalo na principu pyramidové hry a většina peněz mizela v zahraničí. Zpravodajství Novy před Euro lightem varovalo, Radek John naopak ve „svém“ pořadu natočil reportáž ve prospěch sdružení a vehementně ho obhajoval; dokonce novácké zpravodajství obvinil otevřeným dopisem z „idiotských a žalovatelných nesmyslů“. O tři roky později rakouská policie při celoevropském zátahu organizátory Euro lightu pozatýkala. Někteří kolegové z Novy už pak na Johna nepřestali hledět s pochybami. „Mám silné podezření, že publicistiku používal k prosazování svých obchodních zájmů,“ říká například bývalý šéf zpravodajství -a jeho protivník ve vnitrofiremních přích -Jan Vávra. „Má hodně zbytnělé ego. A nyní se jeho voličům asi líbilo, že mu je hned jasné, co je černé a co bílé.“
Loni Radek John z Novy odešel, oficiálně z vlastního rozhodnutí. Nova se distancovala od jeho souběžného působení ve vydavatelské společnosti Ora Print vlivného pražského podnikatele Romana Janouška (firma získávala nápadně předražené zakázky, například od státních Lesů ČR na kuchařku Zvěřinové hody Evy Pilarové). Skrytým důvodem pro nespokojenost s Johnem bylo jeho zlenivění: reportáže točil už jen zcela výjimečně, zato zůstával tváří pořadu, chodil na večírky a dostával obdivné dopisy diváků - ačkoli už na pátrání dávno neměl zásluhy.
Loni v dubnu Věci veřejné finančně podpořil darem 50 tisíc. „Věděl o nás dávno, sledoval na Praze 1 ty naše donkichotské boje,“ říká místopředseda strany Josef Dobeš. „Přišel k nám po pádu Topolánkovy vlády. Zpočátku v roli podporovatele na mítincích, ale lidé se ho čím dál častěji ptali - tak jak to tedy máš?“ Před rokem členové a véčkaři zvolili Johna předsedou, podle oficiální tiskové zprávy 5500 hlasy, a stal se tváří kampaně. A teď možná ministrem - i když především TOP 09 dávala zpočátku najevo, že Johna považuje pouze za ozdobného zlatého maskota (Miroslav Kalousek upozornil, že předseda nemá za Věci veřejné podpisová práva) a jako skutečného šéfa bere Víta Bártu.
Přímá demokracie... nebo řízená?
Stranu Věci veřejné dnes anglická Wikipedie uvádí jako světový unikát. Pokusů o „strany přímé demokracie“ už se po světě objevilo několik, vesměs to však byly projekty lokální, okrajové nebo parodické.
Australský projekt Senator On-Line například ve volbách roku 2007 nabízel, že zvolení delegáti budou hlasovat přesně podle pokynů internetových hlasování (získal však jen 0,06 procenta hlasů). Totéž slíbil švédský DemoEx, komunální strana na předměstí Stockholmu, v zastupitelstvu ho pak po dvě volební období reprezentovala devatenáctiletá studentka. V nově založeném Celoevropském hnutí za přímou demokracii (Direct Democracy - Euro Vision) jsou zástupci Itálie, Řecka, Francie a -díky Věcem veřejným - České republiky. Jen posledně jmenovaní se však mohou pochlubit tak ohromujícím úspěchem, že by jednali o vládě a že by jejich pětadvacetiletou programovou ředitelku Kočí před měsícem přijal na rozhovor o spolupráci šéf německé liberální FDP Guido Westerwelle, nynější ministr zahraničí...
Jenže Věci veřejné jsou sice „strana přímé demokracie“, ale v některých momentech se chovají spíš jako „strana řízené demokracie“. (Hospodářské noviny v březnu upozornily, že když si „véčkaři“ pro Plzeňský kraj vybrali za lídra kandidátky známého aktivistu hlásajícího práva malých akcionářů Aleše Hodinu místo doporučeného místopředsedy Jaroslava Škárky, vedení strany referendum neuznalo pro „malý počet účastníků“ - ačkoli třeba pro výběr jihočeského lídra stačilo poloviční množství hlasů - a Hodinu už do referenda nepustilo.) V čele má „novináře bojujícího proti korupci“, který se už dávno novinařině nevěnoval a sám se naopak zapletl do pumpování státních peněz. Bojuje proti neprůhledným politickým praktikám, ale přitom je ze všech stran nejpodezřelejší, že je sama nástrojem jedné byznysové party.
Na základ její kampaně se složili členové Klubu angažovaných podnikatelů: daňový poradce Michal Babák dal 3,5 milionu, dnes už je poslancem; hlavní mecenáš Vít Bárta rovněž; spolumajitel firmy Phar Service Kamil Jankovský celkem pět milionů, dnes je hlavním vyjednavačem o ekonomickém programu vlády; Lukáš Semerák dal 3,5 milionu. („Kdybych na Vítka tlačil, tak bych si asi vyřval nějaké teplé místo,“ vysvětlil Hospodářským novinám. „Ale to by bylo proti všemu, co jsem podpořil. Strašně nerad bych kázal vodu, a pil víno.“) Věci veřejné, černého koně letošních voleb, však nejde ani úplně jednoduše vyřídit jako Bártovy loutky. I v poslaneckém klubu jsou dnes původní občanské aktivistky, které těšilo budovat mateřská centra - třeba 34letá právnička Karolína Peake. Jsou v něm lidé kolem Bártovy agentury ABL -kromě samotného šéfa například zaměstnanec ostrahy David Kádner. A jsou v něm i zkušení politici, kteří naskočili do vlaku v poslední chvíli - jako dlouholetý senátor a starosta Bystřice nad Pernštejnem Josef Novotný, někdejší liberecký hejtman Petr Skokan nebo bývalý litvínovský starosta za ODS Milan Šťovíček.
Zbývá se tedy podívat na neformálního vůdce strany.
Agent provokatér v mlze Nakřáplý, jakoby mutující hlas je nápadný a rychle rozeznatelný. Ale do povolebních debat znal hlas i jeho majitele málokdo.
Vít Bárta se dlouhá léta držel v pozadí Věcí veřejných, ze zákrytu vystoupil až pár týdnů před volbami, kdy začal ochotně rozdávat rozhovory. Konkrétní historii vztahu své rodiny ke straně (ve Věcech veřejných je jeho matka i družka Kateřina Klasnová) dodnes ponechává nejasnou: „Pro nás jsou ty počátky tak trochu zahalené v mlze.“ Ostentativně dával najevo, že nemá na Věci veřejné takový vliv. „Sám nevím, zda mne předseda John jmenuje do vyjednávacího týmu,“ říkal s vážnou tváří v LN čtrnáct dní před volbami.
Šestatřicetiletý podnikatel z lékařské rodiny nedostudoval k zármutku slavnějších předků (pradědeček zakládal nemocnici na pražských Vinohradech, rodiče zde učí na 3. lékařské fakultě) medicínu. Ještě na studiích začal dělat pořadatele ve Státní opeře. Pracovní sílu měl zdarma: učil spolustudenty sebeobranu, oni na oplátku dělali zdarma uvaděče a posléze ochranku.
Dnes je ABL podle vlastních údajů největší českou bezpečnostní službou. Má obrat kolem miliardy korun (sám Bárta odhaduje, že asi sedm procent z toho jsou příjmy z veřejných rozpočtů), 1500 lidí a hlídá 60 procent obchodních center v České republice. Její šéf nakonec doktorát získal na policejní akademii v Bratislavě. Mluví, jako by potřeboval sobě, světu i rodině stále cosi dokazovat. „Pro mě byl velmi důležitý imatrikulační slib na policejní akademii, kde to zachraňování lidských životů a užitečnost byly taky. Přiznávám, že pro mou duši to byla důležitá terapie,“ svěřil se LN.
Politika ho podle jeho slov lákala odjakživa, na fakultě býval ve studentském hnutí. „V těch letech byl pro mne Václav Klaus ikonou. Dodneška ho považuji za nejchytřejšího politika, jakého jsem kdy potkal. Vždy dokázal dvěma otázkami rozbít naše připravené argumenty...“ vzpomíná nyní v levně, jakoby narychlo zařízené hlavní kanceláři Věcí veřejných na pražském Smíchově. (Nábytek v předpokoji je každý pes jiná ves: židle, dvě kožená křesla, skříňka z obchoďáku IKEA. Kdo hledá důkaz, že muži v čele strany jsou bez vkusu, má ho před očima. Kdo hledá důkaz, že Věci veřejné umějí šetřit, má ho před očima také.)
Bárta říká, že vše kolem jeho podnikání je „naprosto transparentní“, ale od podrobnějších otázek - třeba kolik lidí pracuje pro ABL v zaměstnaneckém poměru a kolik na „švarcsystém“ - uhýbá. V rozhovoru o podnikání (vyjde příští týden) řekl, že „sám byl mnohokrát agentem provokatérem“. Prosím? Nabízel úplatky? Nebo je viděl předávat? Proč to neoznámil na policii? „V komerční sféře to funguje jinak, a věřte mi, žádný předpis jsem neporušil,“ říká a další otázky odráží odkazem na „obchodní tajemství“.
Rozhovor s Vítem Bártou pro LN ve čtvrtek večer byl domluven na 45 minut. Když mu ale po půlhodině přišla textová zpráva, změnil plán a rozhovor ukončil: „Je to už 45 minut.“ Reportéři ukazují digitální diktafon, na kterém svítí 34 minut a pár vteřin. „Věřte mi, je to 45 minut. Na shledanou.“
***
„Ví, že něco dokázal, takoví lidé mívají silné ego,“ říká o Bártovi psycholog Josef Dobeš. „A Josef Dobeš je ten, kdo se mu nebojí dávat zpětnou vazbu.“ I mě občas véčkaři překvapují. Hlasují pro utahování opasků. To jde proti teoriím, že když necháte lidi rozhodovat v referendech, budou žádat víc peněz pro sebe. Viktor Paggio
„V nejbližších měsících nastane v České republice heroinový boom, který za sebou zanechá tisíce obětí,“ citovaly Radka Johna v listopadu 1995 Zemské noviny
Václav Klaus byl pro mě ikonou. Dodneška ho považuji za nejchytřejšího politika, jakého jsem potkal. Naše připravené argumenty rozbil dvěma otázkami. Vít Bárta
O autorovi| TOMÁŠ NĚMEČEK, Na textu spolupracovali Petr Zídek a Petr Kamberský
