Její příběh není podle odborníků na trh práce rozhodně ojedinělý. Každý rok se v Česku narodí okolo stovky tisíc dětí. Jejich matky zůstávají na mateřské, později rodičovské dovolené dva, tři nebo i čtyři roky. A pouze 13 procent z nich se poté vrací na stejnou pozici k témuž zaměstnavateli, přestože obecně to zákoník práce garantuje.
„Tento podíl potvrzuje složitou situaci maminek malých dětí, které se vracejí po rodičovské dovolené do práce,“ shrnuje Jana Skalková z platformy Byznys pro společnost nedávný průzkum, jehož se zúčastnilo několik set matek.
Dalších 13 procent rodiček se ocitlo na nižší pracovní pozici u původního nebo nového zaměstnavatele. Povýšilo osm procent žen, drtivá většina z nich ale u nového zaměstnavatele. Lehce nadpoloviční většina matek sdělila, že ještě zůstává doma s dětmi. Například proto, že se jim mezitím narodilo další. Co je dobré pro potomky, nemusí být ale dobré pro ženu; čím delší je její pracovní pauza, tím pravděpodobněji po návratu přejde na hůře placené místo.
Podle Jitky Rychtaříkové z katedry demografie Univerzity Karlovy „patří Česko v tomto ohledu ke státům, kde ženy s malými dětmi jsou nejméně zaměstnané a nemají možnost volby“.
Důvodů, proč se rodičky nevracejí na stejné pracovní místo, je několik. Příklad paní Ivety ukazuje na ten zásadní. Místo je z „organizačních důvodů“ zrušeno. Jindy zase zaměstnavatel nechce nebo nemůže vyhovět požadavku na zkrácení pracovní doby.
„Administrativně ženy odcházejí dobrovolně, ale reálně tomu tak není,“ říká Skalková. Přitom možnost flexibility je pro tuto skupinu podle ekonomky Kláry Kalíškové z vědecké instituce CERGE EI zásadní. Osm z deseti matek považuje za hlavní překážku návratu do práce nemožnost domluvit se na pracovní době. „Málokterá žena se může vrátit na osm hodin pět dní v týdnu,“ uvádí Kalíšková.
