LN: Námět na film Anthropoidjste jste prý nosil v hlavě patnáct let.
V roce 2001 jsem o těch událostech viděl dokument a doslova mě ohromil. A připadalo mi to jako dokonalý námět pro hraný film. Začal jsem si hledal víc informací k tomuto tématu, vyrazil jsem do Prahy, navštívil kostel, kde parašutisté bojovali, a pak jsem zjistil, že existuje výborný český film Atentát z roku 1965 a asi 15 nebo 25 knížek na to téma – přečetl jsem je všechny.
LN: Měnila se v průběhu těch let vaše představa, jak by ten film měl vypadat?
První verze scénáře měla asi 600 stran. Začínala evakuací Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka z Francie a došla až k poválečným popravám K. H. Franka a Karla Čurdy.
Takový materiál by vystačil na několikadílný televizní seriál. A vlastně by to bylo skvělé, ale my jsme pracovali na celovečerním filmu. Celou dobu jsem si byl jistý, že to bude o Janovi a Jozefovi. Jak se asi cítili, když stáli před tím autem a chtěli zabít vysoce postaveného nacistického představitele.
Pohoda podvacáté. Největší slovenský festival prozáří PJ Harvey i Prodigy |
LN: Inspirovaly vás nějaké válečné filmy, které jste viděl?
To rozhodně, třeba Armádu stínů od Jeana Pierra Melvilla z roku 1969 jsem viděl mnohokrát, to byl asi můj největší zdroj inspirace. A také televizní seriál ze 70. let Secret Army, ten je o odboji v Belgii a je velmi temný. Mám rád ten žánr filmů o odboji. Takové už se moc netočí, proto jsem si řekl, že je načase znovu vyprávět velký příběh o odboji. A tohle je jeden z těch největších.
LN: Ve vašem předchozím snímku, Metro Manila z roku 2013, je znát důraz na autenticitu. Točil jste jej na Filipínách a dokonce i v místním jazyce. Jaké to je, režírovat v řeči, kterou sám nemluvíte?
Vlastně to bylo docela jednoduché. Samozřejmě věříte hercům, že říkají to, co mají. A jako režisér se soustředíte na to, co se ve scéně sděluje neverbálně – intonací i gesty. Mohu hercům předehrát jejich repliku v angličtině, s pauzami, které tam chci, s důrazem na některou část a oni to pak provedou ve své mateřštině – šlo to naprosto hladce. Říká se, že většina komunikace se vždy odehrává v neverbální rovině. Můžete si sednout do kavárny kdekoliv na světě, dívat se na dvojici vedle vás a v zásadě poznáte, jaký mají vztah a o čem se baví – jestli se právě potkali, jestli jsou zamilovaní, nebo je jeden na druhého třeba naštvaný. To všechno se dá vyčíst z řeči těla.
LN: Neuvažoval jste o tom, že i Anthropoid byste natočil v češtině?
Vedli jsme o tom debatu. Zvítězil názor, že o tom, co se tady stalo, se potřebuje dozvědět především svět. A proto je lepší, když se bude ve filmu mluvit anglicky. Kdyby to bylo v češtině, byl by to další český film. A ten už existuje.
  |
LN: Vedle scenáristy, režiséra a koproducenta jste zastal i profesi kameramana. Nebylo toho na jednoho člověka moc?
Pro mě je to přirozené. Moje kořeny jsou ve fotografii, takže je logické, že si ošetřím tuhle stránku věci. U svých prvních dvou filmů jsem měl kameramana, ale necítil jsem se do natáčení dost zapojený. Teď jsem se na každý záběr víc soustředil a také to rychleji odsýpalo. Anthropoid jsme točili 38 dní, to bych myslím při diskusích s kameramanem prostě nestihl.
Vary: Jean Reno převzal od Bartošky cenu. Smím s ní do letadla? žertoval |
LN: Poznal jste historii českého národa a při natáčení v Česku i jeho současnou tvář. Je podle vás dnešní český národ poznamenaný tehdejšími událostmi?
Myslím, že ano. Protektorát Čechy nepochybně poznamenal. Sebral jim hrdost. Velmi se to promítá do českého humoru i sebedůvěry. Spousta Čechů se domnívá, že je zbytek světa stále považuje jen za takové loutky, a cítí se tím ponížení. Proto se tomu brání sebeshazujícím a občas i trochu hloupým humorem. Je to takové šaškování, aby se člověk ochránil před bolestnou pravdou. Na druhé straně většina Čechů tehdy neměla jinou volbu, než se podrobit. Stáli proti Německu opuštění všemi spojenci.
LN: Váš film se zjevně snaží Čechům tu ukradenou hrdost navrátit.
Doufám, že by mohl. Když po premiérové projekci ve velkém sále na festivalu zazněl dlouhý potlesk, říkal jsem si, že proto jsem ten film točil. Je o jedné z nejstatečnějších věcí, které jsme kdy viděl, a Češi by na to měli být sakra hrdí. A chci, aby svět viděl, jak stateční Češi a Slováci byli.
