MINSK/PRAHA Pozvalo české předsednictví na summit Východního partnerství do Prahy jen Bělorusko jako zemi, nebo přímo jejího vůdce Alexandra Lukašenka? Kolem této otázky se včera točily veškeré zprávy z Minsku, který navštívil šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg.
Ministr zahraničí v demisi odcestoval do Běloruska již včera večer a měl na programu schůzky jak s oficiálními představiteli země, tak s běloruskou opozicí. Během setkání s běloruským prezidentem mu předal pozvánku na květnový summit Východního partnerství – iniciativy EU, která má k sobě připoutat šestici zemí na východ od jejích hranic. Zatímco zahraniční agentury referovaly, že byl takto pozván přímo Lukašenko, kterého například Američané označují za posledního diktátora Evropy, české ministerstvo zahraničí takovou interpretaci odmítá.
Schwarzenberg jako listonoš „Pan ministr předal Alexandru Lukašenkovi jako nejvyššímu ústavnímu činiteli formální pozvánku od premiéra. Kdo bude zemi na summitu reprezentovat, rozhodne běloruská strana,“ uvedla pro LN mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová. Jak dodala, Schwarzenberg sám o sobě uvedl, že je vlastně jen takový listonoš a ta pozvánka je určena pro Bělorusko jako zemi.
Běloruský vůdce je údajně konceptu Východního partnerství nakloněn, zda se ale summitu, který se bude konat 7. května v Praze, osobně zúčastní, během schůzky se Schwarzenbergem neuvedl. Jak šéf české diplomacie připomněl, je na každé zemi Východního partnerství, aby v rámci tohoto projektu navrhla konkrétní oblasti, ve kterých bude spolupráce s Evropskou unií nejpřínosnější. „V této souvislosti mluvili běloruští představitelé zejména o transportu energetických surovin,“ uvedla Opletalová.
Jak s Lukašenkem, tak se svým protějškem Sergejem Martynovem Schwarzenberg mluvil nejen o Východním partnerství, ale i o ekonomické a finanční krizi a o lidských právech. Právě kvůli jejich nedodržování v této zemi se vedly dlouhé týdny debaty o tom, zda Bělorusko vůbec do Východního partnerství začlenit.
Česká strana během včerejší návštěvy Minsku vytýkala zejména problémy s registrací některých nevládních organizací. Podle Martynova se to Bělorusové snaží řešit, ale „společnost nelze změnit ze dne na den“.
Schwarzenberg měl možnost promluvit si i s představiteli běloruské opozice – byli mezi nimi i bývalí prezidentští kandidáti Aljaksandr Milinkevič a Aljaksandr Kozulin. Podle nich se sice situace v zemi poslední dobou mění k lepšímu, ale určitě nejde o změny systémové. I lidskoprávní organizace, které v zemi působí, tyto změny označují jen za kosmetického rázu a snadno odvolatelné. Například ve čtvrtek večer, v den příjezdu Karla Schwarzenberga do Minsku, běloruská policie opět rozehnala demonstraci opozičníků, kteří žádali demokratické reformy v zemi.
