V kulturní příloze Lidových novin Orientace (LN 10. 4.) se diskutovalo o financování literárních časopisů. Alexander Tomský se kriticky vyjádřil o literárním časopisu Tvar, na což reaguje zástupkyně šéfredaktora tohoto listu.
Literatura není hobby. Identita českého národa není postavena ani na pečení housek, ani na volném trhu, nýbrž na českém jazyce a na literatuře. Bez snah několika desítek jednotlivců v 19. století bychom dnes mluvili německy a čeština by byla jen milou vzpomínkou. Úvahy, zda by to tak nakonec nebylo lepší, přenechám jiným – podstatné je, že český jazyk existuje, a literatura navzdory bagatelizačním snahám také. K literatuře, vývojové laboratoři myšlení a jazyka každé společnosti, literární časopisy patří – umožňují komunikaci uvnitř literatury a předkládají informace přemýšlivější části národa. Díky časopisům se literatura tříbí a třídí, je to prostor pro kritiku, střety názorů a pohyb literárního života. Řeči o sektách, se kterými vyrukoval Jáchym Topol (Tak nám zařízli iLiteraturu, LN, 31. 3. 2010), ve snaze pomoci jednomu časopisu (typicky českým způsobem – pomlouváním ostatních) jsou nesmyslné – stačí nahlédnout do obsahu ročníků Tvaru či Hosta.
Ani Petr Kamberský (Knížky pro cvoky, nebo pro lidi?, LN, 10. 4. 2010) nepředvedl pěknou práci: Diskusi o hrozícím zániku internetové iLiteratury přetavil v jednoznačně vyznívající tažení proti literárním časopisům. Z pozice neoliberálního křupana mu přizvukoval Alexander Tomský – ten také dostal nejvíce prostoru, a Jovanka Šotolová z iLiteratury v rozrušení zřejmě nepostřehla, že napadá všechny své „papírové“ kolegy ve jménu pokroku, aniž by si připustila, že internetové médium má kromě výhod i své nevýhody. Odpovědi Miroslava Balaštíka z Hosta do druhé části diskuse nebyly zařazeny vůbec, a tak celý ten cirkus zachraňoval hlavně literární publicista Pavel Mandys. Jak Topol, tak Kamberský si neodpustili populistický chvat, apelující na závist: pěkně vyjmenovat, kolik kdo dostal. To úplně stačí, nikdo se už nebude obtěžovat zjistit, na co, jakou odvádí práci a kolik za ni bere...
Útočit tímto způsobem je efektní, a navíc bezpečné: časopisy jsou bezbranné a na straně útočníků stojí mocní spojenci – lenost, přirozená zášť ke všemu, co „vobyčejného“ člověka přesahuje, a také špatné svědomí těch, kteří se nezajímají, ač tuší, že by i z profesních důvodů měli. Kolikrát už jsme slyšeli, že kultura, jež si na sebe nevydělá, nemá nárok na existenci. S dovolením tuto tezi poopravím: Vážení Čechové, pokud nehodláte svou literaturu podporovat ze svých daní strašlivou sumou, za niž by se mohlo postavit např. celých 25 metrů dálnice D8, nemá váš jazyk a kultura nárok na existenci.
O autorovi| Božena Správcová, zástupkyně šéfredaktora Tvaru
