* Biopotravinou roku se stal švestkový džem. Jde jen o chuť, nebo o něco víc?
- Výjimečný je právě v chuti. V naší porotě nezasedají jen odborníci na ekologické zemědělství, ale i šéfkuchaři. Hodnotí se také marketing, design obalu, ale i to, jak výrobce spolupracuje s dodavatelem.
* Jak se dnes vyvíjí v Česku biotrend, znamená vítězství džemu, že trh už je nasycený základními potravinami?
- Trend spočívá hlavně v tom, že Češi chtějí od biopotravin víc, přidanou hodnotu. Chtějí ty české, ideálně přímo z jejich regionu, a chtějí znát farmáře, který potravinu dodává.
* Trend biopotravin po strmém nástupu v souvislosti s krizí stagnuje. Není to ale také tím, že přešla jedna módní vlna?
- V Česku tvoří 80 % těch, kdo kupují biopotraviny, lidé, kteří jsou o hodnotách biopotravin a ekozemědělství natolik přesvědčení, že pro ně změna ekonomické situace nehraje roli. U těch zbývajících je pravděpodobné, že v době určité nejistoty znovu sáhnou po běžných potravinách.
* Biotrend dnes patří i do supermarketů. Pomohlo to biopotravinám, nebo naopak velcí prodejci zválcovali ty malé?
- Biopotraviny dnes patří k mainstremu, najdete je v supermarketech, drogeriích, diskontech, můžete je ochutnat i v restauracích. A za to vděčí i supermarketům, protože u nás není tradice malých specializovaných prodejen, jako byly od 70. let třeba v Německu. Role malých prodejců je ale nezastupitelná. Takže pokud jsou „speciálky“ kreativní, šikovné a flexibilní, fungují nadále úspěšně.
* Důvěřují ale Češi značce BIO po různých skandálech s falešnými nálepkami?
- Biopotravina se pozná snadno, pokud má českou zelenou pruhovanou biozebru, pak si mohou být jistí, že jde o biopotravinu. Problémy s falešnými nálepkami BIO, jaké měli v zahraničí, se v Česku neobjevují. Pokud se ale obchodník snaží upozornit na svůj výrobek tím, že použije nějakou obměněnou zkratku, třeba „ProBio“, tak to už je na hraně.
* Co se dnes nejčastěji kupuje v biokvalitě?
- Výrazně se rozšířila nabídka domácích biouzenin. Problém má ale třeba biopečivo, jeho výrobci ho neumí dostatečně odlišit od běžné produkce. Úspěch mají malé regionální pekárny, průmysloví výrobci to zatím neumějí dostatečně komunikovat.
* Problémem českých biospotřebitelů dlouho bylo třeba kuřecí maso, které bylo neúnosně drahé.
- To je už spíš mýtus. Většina maloobchodních řetězců nabízí kuřecí biomaso z českých farem za dostupnou cenu. Mnohonásobně nižší, než když se před rokem dvěma dováželo ze zahraničí. Běžně k dostání je i hovězí z českých farem.
* Co na českém trhu v porovnání se zahraničím chybí?
- Rozmanitost. Na českém trhu je asi čtyři až pět tisíc biovýrobků. V Německu jich je až 60 000. Tady si nemůžeme vybírat kvalitativní rozdíly. Když chci šunku, v Německu si vyberete, jestli chcete tu z Bavorska, Vestfálska, nebo italskou, tady máte k dispozici „jednu“ šunku. A chybí nám kultura jídla a možnost nakupovat přímo z farmy. Začíná se tu ale rozmáhat tzv. bedýnkový systém – od farmáře na váš stůl.
* Co to znamená?
- Farmář jednou za týden posbírá zeleninu, ovoce, případně se spojí i s kolegy z regionu, kteří dodají pečivo, mléko či maso. Všechno zabalí do bedýnek a rozveze buď až domů, nebo do místní školy či na poštu, kde si je zákazníci mohou vyzvednout.
* S jakou nejbizarnější biopotravinou jste se setkal?
- Bio dnes může být cokoli. Biohamburgery i mražená biopizza jsou dnes v USA standardem. K dostání je ale třeba i biovodka, alkohol všeobecně. ?
