Češi už ví, že se zde musí chovat slušně, říká český policista v Chorvatsku

Lidovky.cz: V některých chorvatských městech mohou turisté dostat pokutu až patnáct tisíc korun za chození do centra města pouze v plavkách. Setkal jste se s tím?
Jde o rušení veřejného pořádku. Není povolené chodit do obchodů a na úřady pouze v plavkách. Řešil jsem jeden český pár, který za to byl popotahovaný. Byl jsem jen u té fáze, kdy jsem jim překládal co se stalo, takže nevím jak to s nimi dopadlo. Co se týká zákazu vstupu do centra, tak si takové věci řeší každé město individuálně. Taková místa jsou vyznačená značkami. Ty jsou většinou o symbolech, což znamená, že by měl každý turista poznat jestli je někde zákaz chození v plavkách nebo ne.

Lidovky.cz: Proč si myslíte, že byl tento zákaz v některých městech zaveden?Pravděpodobně jim došla trpělivost s tím, že se turisté začali ve městech chovat moc „jako doma“. Nebrali v potaz nějaké zákony a autority. To se však týká všech turistů bez rozdílu, kdyby byl problém pouze s Čechy, tak by se místo symbolů objevovaly české nápisy.

Lidovky.cz: Jak Chorvaté vnímají Čechy?
Situace se změnila. Už nás dávno neberou tak, že jezdíme do Chorvatska krást a vezeme si sebou řízky a paštiky. Naopak nás hodnotí velmi kladně a rozumí, že zde turisté utrácí svoje peníze. Z toho také vychází přívětivý vztah českých turistů k Chorvatům. Hůř se v Chorvatsku staví k Polákům, protože vědí, že jsou problematičtější a do Chorvatska se jedou hlavně napít a dělat nepořádek. A zase lépe než nás hodnotí německé turisty, kteří utratí více peněz.

Lidovky.cz: Jak se chovají Češi z vašeho pohledu?
Češi ví, že se zde mají chovat slušně. Sem tam se objeví nějaké nedorozumění, ale to často vychází z odlišností v zákonech, které Češi neznají. Může tedy vzniknout nějaký konflikt, ale je jich minimum.

Lidovky.cz: Nakolik jsou chorvatské zákony odlišné od českých?
Moc velké rozdíly nejsou, spíše takové nuance. Když se například stane nějaká menší dopravní nehoda bez zranění, tak se musí vozidla okamžitě uklidit stranou, aby byl volný silniční provoz. Následně přijede policie a ta situaci dořeší.

Lidovky.cz: Čeho ze Češi v Chorvatsku nejvíce bojí?
Je to stejné jako u nás. Každý se bojí o svůj majetek. Někteří lidé se řídí pokyny a dávají si peníze s doklady hotelových sejfů, někdo je zase lehkovážný. Více zlodějů nebo nějaké specifičtější hrozby se však nebojí.

Lidovky.cz: Nehrozí tedy turistům větší nebezpečí okradení?
Tady určitě ne, policie zde pracuje dobře. Mají i policisty v civilu, kteří takové zloděje rychle dopadnou. Když se tu zloději objeví, tak to většinou nejsou Chorvaté, ale najíždí sem gangy z Rumunska, Albánie a tak podobně.

Lidovky.cz: Je to potřetí, co jste na službě v Chorvatsku. Změnilo se od prvního výjezdu něco?
Situace je tady stále stejná. Jediná změna je nárůst polských turistů.

Lidovky.cz: Jaké problémy řešíte nejčastěji?
Nejčastější bývá ztráta nebo krádež dokladů. To je pro nás to nejmenší, člověka odkážeme na konzulát ve Splitu, kde mu asi za 113 kun (zhruba 400 korun) a dvě fotografie vystaví náhradní cestovní doklad, se kterým se mohou dostat zpět do Česka. Druhý nejčastější problém bývají dopravní nehody. Nabádám tedy řidiče, aby jezdili odpočatí a nejezdili s horkou hlavou, protože chorvati horké hlavy jsou a neradno se s nimi dostat do konfliktu. Hlavně jsme tady ale kvůli překladu, tím se zabýváme nejčastěji.

Lidovky.cz: Kolika Čechům průměrně pomůžete?
Překladů je nepočítaně. Lidé využívají nejen náš služební telefon, ale také nás zastavují na ulici, když například hledají bankomat a podobně. Dopravních nehod také není málo a nejvíce je ztrát dokladů. Přesné číslo nevím, ale je to určitě v řádech desítek.

Lidovky.cz: Využívají turisté spíše váš služební telefon, nebo si vás najdou osobně na ulici?
Většinu věcí dokážeme vyřešit telefonicky. Je to spíš tak, že nám zavolají chorvatští policisté, že se nemohou s turistou domluvit a mají pocit, že je to Čech nebo Slovák. Může se stát, že nás naloží do auta a odvezou k nějakému závažnějšímu zákroku, kde je potřeba nějaká pomoc s překladem. Čeští turisté ale většinou nepoznají, že jsem Čech. Mám sice českou uniformu a na rameni mám přišitou českou vlaječku, přesto na mě mluví anglicky. Málokdo v Česku ví, že zde sloužíme jako pomoc pro turisty.

Lidovky.cz: Máte tedy stejnou uniformu jako v Česku?
Ano, to je jedna z podmínek spolupráce. V Praze tedy sloužím v trošku jiných oděvních součástkách, než v Chorvatsku. Česká policie nemá šortky, jako například policie chorvatská nebo polská. My tedy musíme mít dlouhé kalhoty a tričko.

Lidovky.cz: Jaké máte v Chorvatsku pravomoci?
V Chorvatsku nemáme žádné pravomoci, jsme tu hlavně kvůli tlumočení a pomoci českým turistům. Nemáme ani zbraně, ani jiné donucovací prostředky. Samozřejmě můžeme použít nutnou obranu nebo krajní nouzi, jako všude jinde.

Lidovky.cz: Utkvěla vám nějaká událost z práce v Chorvatsku v paměti?
Takových je víc. Například nás před dvěma roky zavolali policisté ve Splitu, že chytili českého žebráka. Bylo mu asi 65 let, přičemž pět let už nežil v Česku. Místo toho objížděl jižní státy, koupal se a užíval si sluníčka. Museli jsme mu vysvětlit, že v Chorvatsku je zakázáno žebrat a může se zde živit akorát sbíráním plechovek a plastových obalů od pití, jelikož jsou zde zálohované. Pak mu jeden chorvatský policista nabídl, že může dělat u něj na poli, kde pěstuje různé ovoce a zeleninu. Nabízel mu zhruba 250 kun denně (necelých 900 korun). Žebrák ohrnul nos s tím, že se raději bude koupat. V Chorvatsku je specialita, že mají přestupkové soudy. Při závažnějším přestupky jde člověk ještě ten den k přestupkovému soudu a soudce rozhodne o rozsudku. Tento žebrák dostal na tři měsíce zákaz vstupu do Splitu a okolí třiceti kilometrů.

Lidovky.cz: Co říkáte na ohlasy, že vás akorát vysílají na placenou dovolenou?
Každému takovému člověku bych přál, aby si na týden vyzkoušel tuhle práci. Nebo ať se zkusí zeptat Čechů, kteří přijeli na dovolenou do Chorvatska a my jim pomohli s nějakým problémem. Když mám volno, tak se samozřejmě můžu jít koupat do moře. Avšak přesto, že se můžu jít vykoupat, tak mám neustále telefon v ruce a čekám, že zavolá nějaký turista s prosbou o pomoc. Přemýšlím, jestli to bude něco závažného, abych správně poradil a podobně. Pro mě je to neustálé psychické vypětí,.

Lidovky: Jak se k takové práci policista dostane?
Přihlásí se do výběrového řízení. Základní podmínkou je samozřejmě znalost chorvatštiny. Dále musí vědět jaké jsou právní předpisy v Česku na ulici a v dopravě, aby si uměl poradit v každé situaci. K tomu by se měl orientovat v v chorvatských zákonech, aby uměl turistům poradit.

Lidovky.cz: Jak se liší vaše pracovní doba v Chorvatsku od té v Česku?
Sloužíme zde stejně jako v Česku. Děláme osmihodinové směny, do měsíce jich vyjde zhruba 22 až 23. Sloužíme na ulici s chorvatskými kolegy. Oni si řeší svojí práci typu špatné parkování, ztráty dokladů, výtržnosti a podobně. A my máme 24 hodin denně služební telefon a jsme připraveni na to, kdyby volal nějaký český turista v nesnázích, ať by potřeboval něco přeložit nebo se třeba dostal do nějakého konfliktu.