Nejvíce jich je v Praze, Ostravě a Středočeském kraji. Sušický vlčák, Strážci Lounska, Vozová hradba, ale také Tři veteráni, Švejkovi Plzeňáci a Vepři boubelatí, to všechno jsou názvy jednotek působících po České republice. „Skupina se zaměřuje na střelecký výcvik, taktické přesuny v terénu, hlídkovou činnost, prospěšnou práci v obcích a pořádání veřejných akcí pro děti,“ charakterizuje se tanvaldský Štít severu.
‚Bukvice‘ nás neochrání, založíme domobrany? ptá se poslanec za KSČM |
Impulzem pro vznik bojůvek je strach z údajného masivního přílivu islámských imigrantů do Česka. „Budou jich statisíce, věřte tomu,“ straší na videu Národní domobrany jeden z jejích vůdců František Krejča. Bezpečnostní experti ale před vytvářením podobných paravojenských jednotek varují. „Je to naprosto nebezpečný trend. Není možné, aby tady chlapi, kteří nejsou v armádě, poletovali po lesích v uniformách a hráli si na vojáky. Zvlášť když jsme od některých z nich už slyšeli slova o střílení politiků,“ míní bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor.
Návod na vyzbrojení
Že se jednotky vyzbrojují, je jasné už z metodické příručky, kterou sepisuje vysokoškolský pedagog a předseda jedné z pražských poboček krajně pravicové strany Národní demokracie David Buchtela. Jednotlivé kapitoly doporučují členům skupinek, jak a čím se mají ozbrojit. Popisují vlastnosti palných, řezných i sečných zbraní nebo radí, jaké věci nemají opomenout ve svých kápézetkách. Autor v ní ale zároveň apeluje na to, aby domobranci byli schopni pomáhat třeba při živelních pohromách.
