130 let
Syrští uprchlíci se vyloďují u břehu ostrova Lesbos.

Syrští uprchlíci se vyloďují u břehu ostrova Lesbos. | foto: ČTK

Bez převaděčů a „bankéřů“ by se uprchlíci do EU nedostali

Evropa
  •   18:27
Cesta migrantů ze Sýrie do Turecka není jednoduchá. Ani její pokračování například z města Izmir, Las Vegas tureckých převaděčů, na řecké ostrovy. Hlavní proud uprchlíků už nepřevážejí pašeráci lidí na svých lodích. Nenamáhají se na otevřené moře, ale posílají uprchlíky v gumových člunech, které nechtějí vrátit.

Maďarský novinář András Földes zveřejnil na serveru index.hu sérii reportáží, jak se uprchlíci dostávají z Turecka na nedaleké řecké ostrovy. V tureckém Izmiru se už etablovalo ekonomické odvětví „cestovní kancelář pro uprchlíky“ a nabylo rozměrů, kdy lze stěží hovořit jen o pašeráctví.

Od tureckého pobřeží jsou řecké ostrovy vzdálené jen několik kilometrů a ve srovnání s plavbou na otevřeném moři z Libye do Itálie mnohem dostupnější. Celý proces se také v uplynulých měsících velmi zefektivnil.

Dříve převáželi pašeráci uprchlíky na pevných lodích, které se vracely a musely mít posádku, přičemž za cestu uprchlík zaplatil čtyři až pět tisíc dolarů. Dnes jim dají obyčejný nafukovací gumový člun s laciným motorem, do kterého jich posadí 35 až 40 a pošlou bez doprovodu na moře, za což musejí zaplatit „jen“ 1200 dolarů. Jde-li vše dobře, odešlou pašeráci za den až tři tisíce uprchlíků.

Žádné skrývání

V izmirské čtvrti „Malá Sýrie“, kterou skoro celou obývají syrští migranti, je zbytečné cokoli skrývat. I běžné obchody se otevřeně přizpůsobily poptávce. V obchodu s obuví se prodávají záchranné vesty, trafika nabízí vodovzdorná pouzdra a v autoškole se učí i základy navigace ve člunech.

V izmirské čtvrti „Malá Sýrie“, kterou skoro celou obývají syrští migranti, je zbytečné cokoli skrývat. I běžné obchody se otevřeně přizpůsobily poptávce.

Cesta ze Sýrie do Turecka není jednoduchá – turečtí vojáci hranici hlídají a uprchlíky, které přistihnou, vracejí do Sýrie. Pokud se jim podaří dostat do Izmiru, musejí navázat kontakt s převaděčem. Za osobu zaplatí okolo 1200 dolarů, jež však nedávají přímo převaděčům, ale „bankéři“, který dostává pětiprocentní provizi. Když se převoz na řecký ostrov Chios podaří, pošlou uprchlíci kódovanou SMS bankéři, který následně zaplatí převaděčům.

Tento systém však funguje jen částečně – když uprchlíky zadrží turecká hlídka a jsou vráceni, o své peníze nepřijdou, ale když se u bankéře do dvou tří dnů neohlásí, předpokládá se, že se cesta podařila, ať už se s jejich člunem stalo cokoli.

Podplacený policista

Důležitým článkem pašerácké sítě je člověk s kontaktem na místní policii, v níž má podplaceného příslušníka pobřežní stráže. Nastoupí-li tento policista do služby a zároveň fouká příznivý vítr, odehraje se bleskurychlá akce.

Důležitým článkem pašerácké sítě je člověk s kontaktem na místní policii, v níž má podplaceného příslušníka pobřežní stráže. Nastoupí-li tento policista do služby a zároveň fouká příznivý vítr, odehraje se bleskurychlá akce.

Čtvrť „Malá Sýrie“ je ve dne v noci plná lidí, kteří jen posedávají nebo bloumají, ale mají spoustu zavazadel, někteří i viditelné záchranné vesty. Tito lidé čekají i několik týdnů, než jim pašeráci pošlou zprávu, kam mají přijít. Pak ale nastane obrovský shon, protože se všechno musí odehrát velmi rychle. Ráno v šest hodin nebo v noci ve dvě náhle začnou bouchat dveře, ozve se dupot na schodech a hloučky lidí se vydávají na domluvené místo.

Tam je naloží do auta a odvezou na pobřeží, kde je připraven gumový člun. Ten si nejdříve musejí sami malou nožní pumpou nafouknout a pak se do něj vtěsnají. Tyto čluny bývají až čtyřnásobně přeplněné, aby se převaděčům jejich obchod co nejvíce vyplatil. Podstatné ale je, že se převaděči plavby neúčastní. Vyberou jednoho uprchlíka, kterému před plavbou ukážou, jak se obsluhuje motor, a pak člun odtlačí na moře.

Navigace na moři není složitá, protože řecký ostrov je na dohled, ale určitou zručnost musí lodivod mít, jinak se může člun ve vlnách převrhnout. To se stalo v případě utopení syrského chlapce Aljana, kterého našli na tureckém pobřeží. Jeho otec sice člun řídil, ale sám nebyl převaděč, jak některá média tvrdila, jen si ho k tomu převaděči vybrali. Po této tragédii se obchod trochu zkomplikoval, protože převaděči začali vypouštět čluny jen za příznivého počasí, a proto uprchlíci musejí déle čekat.

Nejnebezpečnější část cesty

Před nástupem do člunu musejí uprchlíci převaděčům odevzdat mobily, aby je pobřežní hlídky nemohly zaměřit. Na řecké straně proto kvete obchod s mobily a SIM-kartami, protože mobil je pro uprchlíky nepostradatelný.

Pokud se uprchlíkům podaří vyhnout řecké pobřežní stráži a přistát na břehu ostrova, mají nejnebezpečnější část cesty za sebou

Řecká pobřežní stráž se s uprchlíky také nemazlí. Podle jednoho Syřana jejich člun zastavila, vzala jim motor a sdělila, že nesmějí pokračovat do Řecka a že zavolá tureckou pobřežní stráž. Ta se však nedostavila a uprchlíci strávili devět hodin na moři, přičemž z jejich člunu postupně unikal vzduch a nakonec je zachránila nákladní loď. Většina z nich přitom neuměla plavat. Turecká stráž zase občas před čluny střílí, aby se obrátily, ale pokračují-li v plavbě, nic se nestane.

Pokud se uprchlíkům podaří vyhnout řecké pobřežní stráži a přistát na břehu ostrova, mají nejnebezpečnější část cesty za sebou. Vše nepotřebné, především člun a záchranné vesty, nechají na břehu a vydají se do vnitrozemí registrovat, což může trvat i déle než týden. Mezi tím musejí spát na zemi buď ve stanu, nebo venku, někdy dostanou jídlo, jindy nikoli. A čekají, až pro ně přijedou autobusy a odvezou do přístavu, kam občas připluje velká turistická loď a převeze je do Atén.

Malý pokles

Evropští politici spoléhají na to, že s příchodem zimy se příchod uprchlíků zastaví nebo aspoň zpomalí, což předpovídá studie evropské agentury Frontex, která střeží hranice Evropské unie. Upozorňuje však i na to, že počet uprchlíků neustále roste, takže jejich pokles v zimě nemusí být příliš vysoký, navíc uprchlíci, nebo spíše převaděči, mohou najít jiné cesty, protože jen stěží budou chtít přerušit svůj mnohamilionový obchod.

Podle evropské agentury Frontex počet uprchlíků neustále roste, takže jejich pokles v zimě nemusí být příliš vysoký, navíc uprchlíci, nebo spíše převaděči, mohou najít jiné cesty

Sami uprchlíci říkají, že pokud už se vydají na cestu, akceptují její riziko a nic je od ní neodradí, protože nemají co ztratit. Podle jachtařských serverů je od září do listopadu počet bezvětrných dnů nejvyšší za celý rok, takže počet uprchlíků, pokud vůbec, klesne nejdříve v prosinci a potrvá jen dva měsíce.

Řecký ministr pro imigrační politiku Janis Muzalas se nedávno nechal slyšet, že jeho vláda uvažuje o vybudování plotu u řeky Evros na hranici s Tureckem. Tato cesta by byla pro uprchlíky bezpečná i v zimě, a proto má Řecko velkou páku na EU a určitě se bude s její pomocí snažit vyjednat lepší podmínky pro zacházení s uprchlíky – a možná i pro svou platební krizi.

Horší než povodeň

Bez převaděčů by se uprchlická krize zřejmě vůbec nemohla odehrát, málokdo by se sám dostal na území EU.Velmi málo se však zatím ví o tom, kdo a jak ovlivňuje uprchlíky na jejich další cestě Evropou. Oficiálně si je státy podávají od hranice k hranici, jen Maďarsko se je snaží usměrnit, ale zatím se mu to podařilo pouze na srbské hranici, na níž se stala podivná událost.

Uprchlická krize je horší než povodeň. Ta jednou skončí, ale uprchlíci budou chodit tak dlouho, dokud je budou pašeráci lidí posílat a my přijímat.

Po střetu uprchlíků s policií v Röszke byl jeden z jeho hlavních účastníků, Syřan Ahmed H., zadržen v Győru a policie u něho našla devět pasů i s platným schengenským vízem a pracovním povolením na Kypru, kde prý vlastní rybářskou loď a několik aut a právě staví dům. O tom, co dělal mezi uprchlíky, a proč se dožadoval vstupu na uzavřené hranici, se lze jen dohadovat. Není ani běžné, aby si uprchlíci na cestu gumovým člunem s sebou brali megafony.

Maďarské úřady nedávno oznámily, že několik uprchlíků několikrát přešlo přes hranici jejich země, přičemž se o nich domnívají, že něco pašují, nebo že jde o převaděče doprovázející uprchlíky. To značně relativizuje výroky různých expertů, že uprchlíci nepředstavují žádné bezpečnostní riziko.

Německý Červený kříž oznámil, že současná uprchlická krize je větší výzvou než povodeň v roce 2013. K tomuto poznání mu lze pogratulovat, i když, pravda, snad každý soudný člověk – s výjimkou „Mutti“ Merkelové – přijde na to, že povodeň jednou skončí, zatímco uprchlíci budou chodit tak dlouho, dokud je převaděči budou odesílat a my přijímat. Bohužel německá kancléřka tuto krizi stále řeší, jako by šlo o povodeň.

Autor: Vladimír Meier
  • Vybrali jsme pro Vás