Blíží se předčasné volby a většina Čechů je zmatená. Někteří pod tíhou znechucení rezignovali, jiní se chystají na tradiční cestu volby nejmenšího zla a další zvažují volbu „na protest“ – nejlépe nějaký subjekt, který vyznívá dostatečně excentricky nebo rovnou parodicky. Nějak se nám to s tou demokracií nedaří. Zkusme se zamyslet, v čem by mohla být potíž. Že by v lidech? Nemožné! Chyba musí být v systému. V našem případě ve volebním systému.
Prvním signálem z relativně nedávné minulosti jsou preferenční hlasy, neboli kroužkování, kterým mohou voliči pořadí na kandidátce ovlivnit. Zpočátku to moc nefungovalo. Komu by se také podařilo získat tolik kladných preferencí, aby přeskočil kandidáty, kteří sbírají hlasy zadarmo. Troufám si tvrdit, že tento prvek volebního systému musel být zamýšlen víceméně alibisticky, aby se neřeklo, pro pár výjimečných případů. Snad pro sportovní hvězdy nebo celebrity z oblasti šoubyznysu, které s politikou nemají nic společného. Ale i takovéto volavky musejí být na kandidátkách umísťovány na viditelných místech, aby mohly odvést svou žoldáckou práci.
Ale pak jsme na to přišli. Preferenční hlasy se dají při troše úsilí používat antipreferenčně. Nejde o to, koho zvolit, ale koho nezvolit! Použijeme-li ten nejpřirozenější mechanismus zaškrtávání odzadu, tedy proti preferencím dané strany, má to nezřídka úspěch. A já se ptám: Proč si pokrytecky hrát na nějaké pozitivní preference? Změňme systém a udělujme rovnou negativní body, vždyť nám o nic jiného nejde.Reflektujme v systému to, co je mu i tak vlastní a přirozené. Udělujme záporné hlasy. Najednou si voliči nebudou schopni vybrat, kolik budou mít vhodných kandidátů.
Změňme systém na negativní
A proč zůstávat jen u preferenčních hlasů na kandidátkách? Jak bylo předesláno hned na začátku, stejně lidí, kteří volí to, co chtějí a čemu věří, je minimum. Většina se rozhoduje negativně. Tak jim dejme šanci. Volme negativně. Reflektujme v systému to, co je mu i tak vlastní a přirozené. Udělujme záporné hlasy. Najednou si voliči nebudou schopni vybrat, kolik budou mít vhodných kandidátů. Současnou bezradnost vystřídá nadšení. Vyjděme voličům vstříc a nechme je udělovat hlasů několik, ať po volbách můžeme usínat s pocitem dobře odvedené práce.
Na chování politických stran to přitom nemusí mít zásadní vliv. Vše je připravené. Strany už dávno pochopily, že oslovovat někoho pozitivními hesly je nudné a neefektivní. Zbytečné plýtvání peněz v době hospodářské krize. Tato oblast je vyčerpaná. Obzvlášť uvědomíme-li si, že nejsilnější pozitivní reklamní složka – sex – je v politice stále ještě omezená a ani takovým průkopníkům, jako byla třeba Dolly Buster, se to nepodařilo zlomit.
Politické strany tedy zcela přirozeně soutěží formou reklamy negativní. Srovnejte, jaký vtip a šťávu mají zpravidla negativní billboardy oproti těm nudným naškrobeným tvářím hlásajícím slogany vesměs stokrát ohrané ze všech stran. Proč musí být taková negativní reklamní kampaň maskována? Na co si to hrajeme? Jsme v Česku. Budeme snad po anglicku odpovídat na otázku – jak se máme – dobře, výborně, skvěle? Takový chlubílek by si sympatie nezískal. U nás je otázkou slušnosti odpovědět alespoň: „No však víš, nestojí to za nic.“
Celý systém předělejme na negativní, když je nám to vlastní. Strany nebudeme volit, ale vylučovat. Že by potom uspěly nějaké malé šedé myši? Proti tomu se lze také pojistit a u negativního systému můžeme zůstat. Kdo nedostane alespoň 5 procent negativních hlasů, nemůže být v parlamentu. Koneckonců, kdo nemá žádné nepřátele, ať se necpe do politiky a jde dělat třeba Mikuláše.
Aktuální analýza negativních preferencí
Zkusme se zamyslet, jak by si v takovém negativním systému vedly naše známé politické strany před nadcházejícími volbami. Kdo si jak stojí ohledně negativních emocí u veřejnosti? Uvidíme, že to vůbec není špatné!Budeme-li sledovat trend, úbytek negativních preferencí komunistů je jednoznačně nejstrmější a nejstabilnější
Za dlouhodobou stálici můžeme považovat komunisty. Stojí za nimi tolik let systematické práce, že i po dvaceti letech zahálení z ní stále mohou těžit. Na druhou stranu, budeme-li sledovat trend, úbytek jejich negativních preferencí je jednoznačně nejstrmější a nejstabilnější. Na opačném konci stojí TOP 09. Jejich činnost v posledním volebním období byla tak razantní, že bych si je aktuálně troufnul pasovat na největšího favorita na negativní vítězství. Tato strana má v tomto ohledu opravdu silné lídry. Jak Miroslav Kalousek, tak Karel Schwarzenberg mají srovnatelnou konkurenci snad jen v takových supernegativních osobnostech, jakými jsou náš bývalý a současný prezident.
Tradičně silné strany s velkým množstvím odpůrců, ODS a ČSSD, v síle negativních ohlasů v poslední době spíše oslabují. V případě ČSSD je to dlouhodobější záležitost omluvitelná jednak zhoršenými možnostmi se negativně prezentovat z pozice hlavní opoziční strany a v neposlední řadě také ztrátou extrémně zdatného negativního hráče, kterým byl jejich bývalý předseda Jiří Paroubek. Jen v malé míře se to části straníků daří kompenzovat vnitřními rozbroji a snahou o spolupráci s již zmíněným mistrem nad mistry, Milošem Zemanem.
Naproti tomu ODS se povedl zvláštní kousek. Vnitřními spory, potopením vlády na základě trapného skandálu svého premiéra a kooperací s externími přeborníky na negativní reakce (takzvanými kmotry) se této straně podařilo získat negativní preference dokonce i v řadách svých ještě nedávných sympatizantů. Úctyhodné! Současně se tím však zdiskreditovala natolik, že v opozičních táborech přestala být vnímána jako přiměřený soupeř a její negativní pozice tak byla celkově oslabena. Část své negativní slávy skutečně džentlmensky přenechala jiným.
Objevili se ale noví hráči. Tomio Okamura měl v naší skrytě rasistické společnosti určité vrozené předpoklady, ale antijaponské nálady se zde ještě nestačily dostatečně vyprofilovat. Přeci jenom není Rom, Vietnamec nebo alespoň Ukrajinec. Musel proto vsadit na dobrého partnera. A sáhl po opravdu silném kalibru. Vít Bárta dokázal povýšit proces budování antipatií do netušených rovin. Obvykle se strany omezují na vytváření předpokladů a příznivých podmínek a samotnou práci nechávají na svých konkurentech. Bárta dokázal vybudovat stranu, jejíž členové vzali na svá bedra i to házení špíny po sobě navzájem. Smeknout je málo.SPOZ si může dovolit dokonce tak velkorysé gesto, že váhá s využitím služeb jedné z negativních superstar – Miroslava Šloufa
A pak je tu hnutí ANO 2011. Určité předpoklady na „negativní úspěch“ má v osobě Andreje Babiše, vždyť být bohatým a úspěšným je už samo o sobě celkem slušně negativní. Kromě toho tato strana může parazitovat na negativním dojmu, který po sobě zanechaly Věci veřejné. Ale přiznejme si, v krátkém období své existence si ANO ještě nedokázalo vybudovat dostatečně silné negativní podhoubí. Veřejnost je vesměs plná očekávání, že by se jim to mohlo podařit v nadcházejícím volebním období.
Naopak v tom, jak se dá i krátké období využít k intenzivní propagaci až eskalaci negativních postojů k sobě samým, je ukázkovým příkladem Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ). Zaštítili se skvělým lídrem, byť neoficiálním, a samotný tým je složen z osvědčených a zkušených hráčů. SPOZ si proto může dovolit dokonce tak velkorysé gesto, že váhá s využitím služeb jedné z negativních superstar – Miroslava Šloufa. To si nelze vysvětlit jinak než tím, že se snaží nenarušit určitou sportovní rovnováhu a chtějí dát soupeřům v negativním souboji alespoň nějakou šanci.
Hodil by se nějaký pěkný negativní závěr. Co třeba: Lidé, netěšte se! Negativní volební systém stejně nikdy nikdo nezavede.
