Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Budoucnost konferencí a veletrhů: Návrat k normálu s online prvky

  12:43
Města a výstaviště v reálném světě zejí prázdnotou, zato na obrazovkách nebo monitorech to žije. Největší veletrhy spotřební elektroniky se v uplynulém roce přesunuly na sítě. Vrátí se k normálu, nebo na internetu alespoň částečně zůstanou?

EXp Realty. foto: eXp Realty

Příznivci moderních technologií zažívají jeden ze svých svátků hned na začátku roku – v lednu. V pouťových kulisách rozzářeného Las Vegas se koná CES, největší veletrh spotřební elektroniky na světě. Velké i malé firmy na něm představují novinky pro aktuální sezonu a návštěvníci si je mohou vyzkoušet. I novináři se na něj připravují týdny dopředu, letos však „město hříchu“ zelo prázdnotou, CES se poprvé v historii fyzicky nekonal – kompletně se přesunul do online podoby a následoval stovky dalších akcí za uplynulý rok.

„Máloco je lepším důkazem, že žijeme skutečně v nenormálních časech,“ posteskl si jeden z mluvčích veletrhu při jeho slavnostním (dá-li se to tak nazvat) zahájení. Místo velké slávy vládly celý týden na technologických serverech velké rozpaky. Je totiž velký rozdíl, když člověk sleduje novinky jen na monitoru a nemůže si je vyzkoušet vlastníma rukama.

Přesná předpověď

„Informace, které jsem si v reálném prostředí vždy dokázal vyběhat a zajistit, najednou nemám – někdy jsem kvůli tomu i zahodil rozpracovaný článek, protože nemám rád, když čtenář v textu najde více nezodpovězených otázek než odpovědí,“ popisuje obecnou zkušenost jeden z našich nejzkušenějších technických novinářů, Václav Nývlt ze serveru Technet.cz.

„CES byl bezesporu po technické stránce připravený skvěle, ale člověk si s vystavovateli nemohl povídat, nemohl si produkty osahat a nechat předvést nebo si na obrovské ploše výstaviště vyzobat zajímavosti a pobavit se o nich s novináři z jiných zemí. To z akce, podobně jako z jiných online veletrhů, udělalo pouhý stín toho, čím jsou v reálném světě.“ Jenomže pandemie už rok trvá a stále nikdo neví, kdy se konference a veletrhy vrátí k normálu.

Příběh filmu Futurologický kongres o prolínání a (ne)kompatibilitě reálného a virtuálního světa před osmi lety vypadal jako zajímavá hříčka, dnes však při jeho sledování divákovi zamrazí – tvůrcům se povedlo až překvapivě přesně předpovědět, jakou podobu na sebe některé skutečné, nikoli futurologické kongresy a další akce vezmou.

Podobně velká akce Mobile World Congress v Barceloně zatím ohlásila přesun z února na konec června ve snaze zachovat si fyzickou podobu. Jestli se to podaří, je ve hvězdách. Nicméně nucený přesun na internet organizátoři pojímají různě – někdo volí konzervativnější (a levnější) přístup, třeba formou jednoduchých videoprezentací jako na CES nebo konferencemi přes aplikace, jako je Teams či Zoom. Pro jiné je však online podoba příležitostí představit veřejnosti i technologie, které zatím působí spíše jako sci-fi.

Pamatujete si na pozoruhodný film Futurologický kongres izraelského režiséra Ariho Folmana z roku 2013? Ve snímku podle povídky polského spisovatele Stanislawa Lema (1921–2006) hrály podle titulků slavné hollywoodské hvězdy, jako je Robin Wrightová, Harvey Keitel nebo Paul Giamatti, ale ve skutečnosti mnoho nenahrály – na plátně jsme většinu času viděli jen jejich digitální avatary.

Příběh o prolínání a (ne)kompatibilitě reálného a virtuálního světa před osmi lety vypadal jako zajímavá hříčka, dnes však při jeho sledování divákovi zamrazí – tvůrcům se povedlo až překvapivě přesně předpovědět, jakou podobu na sebe některé skutečné, nikoli futurologické kongresy a další akce vezmou.

Příliš velké sousto

Mezi průkopníky této „sci-fi“ podoby akcí se krátce po vypuknutí pandemie zařadila například tchajwanská firma HTC. Na první pohled to působí logicky – patří k největším světovým výrobcům zařízení pro virtuální realitu, třeba brýle Vive jsou v současnosti populární i u nás. Zmíněný novinář Václav Nývlt absolvoval rozhovor s jejím ředitelem, který byl možná zajímavější než ve skutečnosti: „Nejprve z Londýna dorazily VR brýle, poté si naše avatary povídaly v krásném prostředí s výhledem na San Francisco.“

I jiné firmy si při organizaci akcí pomohly virtuální realitou, a to podstatně velkolepěji – nejen jako individuální rozhovory, ale jako regulérní konference s desítkami účastníků. Již loni v květnu si tak v technologickém světě získali velkou publicitu například organizátoři konference We Are Summit, kterým ani nic jiného nezbývalo – tématem byla virtuální realita. Autoři se rozhodli předvést to nejlepší v oboru, a výsledek až neuvěřitelně připomínal vzpomínaný Folmanův film.

Autoři systému si ukousli příliš velké sousto – je možné, že v jejich laboratořích vše šlapalo, nejspíš mají dostatečně robustní výbavu, jenže ve skutečném světě technika nestačila (zejména v domácích podmínkách). Celou konferenci We Are Summit od začátku doprovázely obrovské technické potíže a nakonec se ji nepovedlo dokončit – sofistikovanou virtuální nádheru nahradily videopříspěvky hostů na YouTube, což působilo smutně.

Vše se odehrávalo ve virtuální místnosti připomínající prostředí moderních videoher, účastníci vypadali jako normální živí lidé, a pokud do systému uložili svou fotografii, měli dokonce vlastní (vcelku věrné) obličeje. Vypadali podobě jako Robin Wrightová ve Futurologickém kongresu. Komunikace probíhala přes mikrofon a sluchátka, což je běžné při každém setkání přes Teams, ale toto byla úplně jiná úroveň – místnost měla prostorové i akustické vlastnosti skutečného konferenčního centra.

Když chtěl člověk poslouchat, co se děje na podiu, stačilo se k němu popojít. Pokud se pár metrů od vás tiše bavila skupinka jiných lidí, slyšeli jste z toho směru jen neurčitý šum, ale jakmile jste se k nim virtuálně přiblížili, začali jste jim normálně rozumět – přesně jako ve skutečnosti. A když jste si chtěli popovídat s někým individuálně, stačilo si ho – opět přesně jako ve skutečnosti – vzít na chvilku stranou. Prakticky dokonalá iluze reality.

To by platilo, kdyby vše fungovalo bez problémů. A to se bohužel nestalo. Autoři systému si ukousli příliš velké sousto – je možné, že v jejich laboratořích vše šlapalo, nejspíš mají dostatečně robustní výbavu, jenže ve skutečném světě technika nestačila (zejména v domácích podmínkách). Celou konferenci We Are Summit od začátku doprovázely obrovské technické potíže a nakonec se ji nepovedlo dokončit – sofistikovanou virtuální nádheru nahradily videopříspěvky hostů na YouTube, což působilo smutně.

Střední cesta

Nezdar konference We Are Summit nezůstal v technologickém světě bez odezvy, mnohé organizátory to od příliš ambiciózních hrátek s nejmodernějšími vynálezy odradilo – každý řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek, a tímto článkem je kvalita připojení u účastníků, kterou organizátoři nemohou znát dopředu. Proto se mnoho z nich rozhodlo, že je lepší držet se při zdi.

Kolem poloviny loňského roku proto odehrával spíš opačný extrém – jednoduché videoprezentace se používaly i tam, kde by to nějakou kreativnější podobu chtělo. Velkým zklamáním byla například online verze jinak skvělé akce Showstoppers, jež za normálních okolností patří k nejoblíbenějším doprovodným programům velkých veletrhů typu CES nebo MWC. Na malé ploše jedné haly tam vystavují desítky startupů i známých jmen.

Nejlepší se ukázala střední cesta mezi oběma extrémy, kterou před časem zvolila třeba firma Rockwell při organizaci konference Virtual Connect zaměřené na průmysl 4.0. Podobně jako na We Are Summitu se vše odehrávalo ve virtuálním konferenčním centru, ale členěném do více místností – po vstupu čekala recepce a informační kiosek, na jedné straně byly dveře do přednáškových sálů, na druhé řada kiosků vystavujících firem. Reálný obrázek, který každý návštěvník konferencí zná.

Účastníkům jsou k ruce nikoli neinformované hostesky, ale majitelé či manažeři firem, kteří vystavované novinky znají dopodrobna. V zásadě jde o tříhodinový odborný seminář na témata, která si člověk vybírá sám, vždy s názornými ukázkami. Jenže právě tento interaktivní přístup se na internet přenést nepovedlo – organizátoři zřejmě z obavy z technických problémů pojali akci jen jako sérii videí přes Zoom, navíc v pevném pořadí, takže celek působil jako každá jiná prezentace, a bylo po kouzle.

Nejlepší se ukázala střední cesta mezi oběma extrémy, kterou před časem zvolila třeba firma Rockwell při organizaci konference Virtual Connect zaměřené na průmysl 4.0. Podobně jako na We Are Summitu se vše odehrávalo ve virtuálním konferenčním centru, ale členěném do více místností – po vstupu čekala recepce a informační kiosek, na jedné straně byly dveře do přednáškových sálů, na druhé řada kiosků vystavujících firem. Reálný obrázek, který každý návštěvník konferencí zná. A pak bylo na vás, jaký program zvolíte.

Přednášky probíhaly formou přednatočených videí, což je technicky nenáročné, během přednášek bylo možné posílat dotazy písemně podobně jako v systému Slido. V prostoru stánků se dalo rovněž písemně chatovat se zástupci firem, případně si stahovat dokumenty, které firmy nabízely. Chatovat šlo i s pracovníky infostánku, měli rychlou a správnou odpověď na všemožné organizační otázky.

Zajímavější možnosti

Ač to tak u nás možná momentálně nevypadá, vakcinace znamená světlo na konci covidového tunelu. Je docela možné, že za pár měsíců už nebudou online konference nutné. Vrátí se ale jejich organizátoři k normálu, nebo na internetu aspoň částečně zůstanou?

„Doufám v návrat – živá skutečnost je nezastupitelná, už kvůli tomu, že vás na místě třeba napadne otázka, na kterou nejlépe odpoví nějaký technik, který se při online prezentaci vůbec nedostane ke slovu. A vy díky tomu získáte informaci, kterou nikdo jiný mít nebude,“ odpovídá Jan Kužník, jenž zná situaci velmi dobře z obou stran – jako novinář dlouhá léta šéfoval Technetu, dnes organizuje veletrh kutilů a vynálezců Maker Faire.

Loňská změna neznamenala konec vztahů, leda snad těch formalizovaných – management na širokoúhlém pódiu s bombastickou velkoplošnou obrazovkou, spektakulární doprovodné programy, opulentní bankety. Ovšem digitální svět mnohdy nabízí i zajímavější možnosti.

„Občas je ale online podoba skvělá, zejména u exkluzivních akcí. Typickým příkladem jsou třeba starty vesmírných raket v USA. Bylo zajímavé se jich zúčastnit osobně, ale člověk vždycky riskoval, že si koupí letenku, pak nevyjde počasí a start se odloží. Takže je výborné, že NASA i soukromé firmy začaly promítat všechny starty online.“ Na online podobě akcí vidí leccos pozitivního i Martina Kemrová, dlouholetá tisková mluvčí T-Mobile, od letošního roku na stejné pozici ve Středočeském kraji.

„Loňská změna neznamenala konec vztahů, leda snad těch formalizovaných – management na širokoúhlém pódiu s bombastickou velkoplošnou obrazovkou, spektakulární doprovodné programy, opulentní bankety. Ovšem digitální svět mnohdy nabízí i zajímavější možnosti. V T-Mobile jsme v létě dělali kampaň na podporu tuzemského turismu, kdy jeden z řečníků seděl v kajaku na Vltavě, druhý zdolával zříceninu u Sázavy, třetí ukazoval kouzla Znojma a okolí a jiný navštívil unikátní muzeum – a účastníci měli všechno z první ruky.

Samozřejmě bychom si přáli setkávat se s novináři živě, ale koneckonců, pokud netrváte na posezení v kavárně, můžeme se spolu projít s čajem či kávou v kelímku, to je také řešení.“ Lze předpokládat, že konference a veletrhy čeká podobná budoucnost jako školní vyučování – návrat k normálu, který ale zůstane obohacený novými online prvky. Organizátorům se otevře pár nových cest, jak účastníky oslovit, a nebudeme muset pokaždé za zajímavými informacemi cestovat na druhý konec světa. A to je výhodné.

Autor:

Pylová sezóna: Jak poznat alergii u svých dětí?
Pylová sezóna: Jak poznat alergii u svých dětí?

Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na běžné, obecně neškodné látky v okolním prostředí. Taková látka, která vyvolává alergickou...