Koncem minulého týdne se v Praze odehrála další dramatická debata o budoucnosti copyrightu. V Americkém centru se při příležitosti Světového dne ochrany duševního vlastnictví sešli u jednoho stolu Petr Kadlec z Wikimedia Commons, novinář a filmový kritik Ondřej Štindl, ředitel společnosti Seznam.cz Michal Feix, předseda pirátské strany Ivan Bartoš a ředitelka České protipirátské unie Markéta Prchalová. Očekávání organizátorů byla ambiciózní. Během dvou hodin se měl například vyřešit hypotetický spor mezi Benjaminem Franklinem a Prokopem Divišem o práva na využití hromosvodu po celém světě. Nakonec se nevyřešilo vůbec nic.
Kritik Štindl se s tématem zajisté nesetkal poprvé, nicméně během debaty, ať už měl důvod jakýkoli, se tak choval. Michala Feixe se spor zatím zase až tolik netýká, a proto mohl s klidem říct, že je proti vládním zásahům do internetu a zároveň být zastáncem současného stavu autorského zákona, a přitom nevysvětlit, jak si takové soužití představuje. Petr Kadlec jakožto správce české Wikipedie se diskuse zúčastnil jako jedna z tichých obětí copyrightu. Právě ochrana duševního vlastnictví totiž brání tomu, aby mnohojazyčná webová encyklopedie, na jejíž tvorbě dobrovolně spolupracují přispěvatelé z celého světa, byla například plná obrázků a videí.
Stařec na jedovaté kapačce
Diskuse se tedy ujali především Bartoš a Prchalová. A jak už je zvykem, když se v Česku sejdou u jednoho stolu piráti a lovci pirátů, debata se svižně transformovala v nekonstruktivní slovní přestřelku. Prchalová dvě hodiny obviňovala pirátskou stranu, že podporuje krádeže filmů, přičemž si neodpustila ani časem poněkud otřelé přirovnání ke komunistům. Bartoš se bránil, že má doma 300 originálních DVD a poslední dva díly Harryho Pottera viděl v kině.
Bohužel ani jednou nepadlo, co paní Prchalová z logiky své funkce nikdy nepřizná (a tudíž je otázkou, zda má vůbec cenu ji na takové akce zvát), že pan Copyright umírá. Informační společnost ho připojila na infúzní pumpu, jejíž obsah dědečka narozeného v roce 1709 pomalu ale jistě zabíjí. Tekutiny, které proudí přímo do pacientových žil, nesou jména jako digitalizace, okamžité kopírování, uživateli generovaný obsah a podobně. Přestože se stařec urputně brání, že jako by mimochodem udělal z celé generace mladých lidí zločince, že vlády ve spolupráci s nahrávacím průmyslem na jeho ochranu vyslaly do bitvy cenzorsko-špionážní armády SOPA, PIPA, CISPA, ACTA a spol., džina jménem internet zpět do láhve už nedostanou.
Copyright versus soukromí
Neexistuje způsob, jak rozeznat osobní informace od autorskoprávně chráněného materiálu, aniž tu zprávu otevřete a prozkoumáte její obsah
Jak konstatuje zakladatel celosvětového hnutí pirátských stran Rick Falkwinge ve své aktuální knize The Case for Copyright Reform: „Sdílení souborů nastává v momentě, kdy si dva jednotlivci mezi sebou posílají jedničky a nuly. Chtěli-li bychom se pokusit sdílení souborů omezit, znamenalo by to zavést monitorování veškeré soukromé korespondence. Neexistuje způsob, jak rozeznat osobní informace od autorskoprávně chráněného materiálu, aniž tu zprávu otevřete a prozkoumáte její obsah. Ty tam jsou poštovní tajemství, právo prostřednictvím internetu soukromně komunikovat s právníkem, flirtem na webu anebo novinářem, kterému chcete předat citlivé informace.“
Musíme se sami sebe zeptat, zda jsme připraveni vzdát se kvůli copyrightu základních práv a jsou-li zisky velkých mediálních společností důležitější než právo na soukromí. Pokud odpověď na tyto otázky bude znít ne (věřím, že tomu tak bude), má autorské právo dvě možnosti: reformu, anebo zánik.
Zánik by zajisté potěšil skalní kritiky copyrightu, kteří věří, že jediné, k čemu duševní monopol slouží, je zabránit svobodnému šíření informací a podpořit nespravedlivé obohacování nahrávacích a filmových studií. A potěšil by samozřejmě také všechny, kteří kritiku používají spíš jako výmluvu pro masové pirátství na internetu.
Piráti mají úkol
Autorské právo dalo nespočtu umělců a tvůrců do ruky nástroj k prodávání a zpeněžení jejich díla, díky němuž se především v USA a Evropě zrodil živý trh s nápady
Copyrightu by však byla škoda. Koneckonců nám autorské právo dlouhou dobu dobře sloužilo. Dalo nespočtu umělců a tvůrců do ruky výlučné obchodovatelné právo na prodávání a zpeněžení jejich díla, díky němuž se především v USA a Evropě zrodil živý trh s nápady. A navzdory nenávisti, kterou velká část internetové komunity vůči „velkému obsahu“ pociťuje, je dobré si uvědomit, že copyright zmocnil řadu z počátku bezejmenných spisovatelů, hudebníků, filmařů a programátorů a dal jim do ruky nástroj, který jim umožnil vyjednávat s mocnými koncerny anebo vyrazit po vlastní ose. Bez copyrightu o tuto relativně dobrou vyjednávací pozici okamžitě přijdou. Navzdory všem Kickstarterům, Fondomatům, Flattrům, což jsou zajisté skvělé způsoby, jak si v dnešní době v kyberprostoru vydělat peníze, vůbec není jisté, zda by se internet dokázal postarat o tvůrce veškerého obsahu, který jsme dnes denně zvyklí konzumovat.
Troufám si říct, a ostatně to vyplývá i z již zmíněné knihy Ricka Falkvinga, že v tomto jsme s pirátskými stranami (nikoli piráty en bloc) na jedné lodi. Ani oni nepodporují kšeftování s kradenými filmy, plagiátorství či ilegální obchodování s hudbou. Ale nejsou tady ani proto, aby našly odpověď na otázku, jak umělci vydělají peníze na internetu. Funkční byznysmodel si každý podnikatel musí najít sám, ať už píše písničky, vyrábí kola anebo těží uhlí.
Pirátské strany by se však měly jasně vyjádřit k problému, jak v době, kdy
- autorskoprávní legislativa naráží na technologický vývoj,
- nástroje na hromadnou tvorbu kopií už dávno nejsou pouze doménou vydavatelů, ale máme je na stole před sebou všichni,
- nekomerční užití děl přímo explodovalo,
naložit s copyrightem, aniž ohrozíme fungování nejfantastičtější věci od dob tiskařského lisu.
Poučení ze sci-fi
Jeden z možných návodů lze nalézt v budoucnosti, konkrétně v antiutopické knize autora science fiction a bojovníka za liberalizaci zákonů týkajících se autorských práv Coryho Doctorowa Malý Bratr. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti v románu využije teroristický útok na San Francisco k tomu, aby z města udělalo policejní stát po vzoru Orwellova 1984. Pomocí moderních technologií špehuje občany a s každým zachází jako s potenciálním teroristou. Hlavní hrdina, 17letý hacker Marcus Yallow, si takové zacházení nechce nechat líbit, a proto hledá způsoby, jak všudypřítomné kontrole uniknout. V jedné z kapitol k bezpečné komunikaci s přáteli využívá síť Pigspleen Net.
„Pigspleen Net se vyšvihl mezi nejúspěšnější nezávislé poskytovatele internetových připojení na světě. Když před lety začaly hlavní hudební labely žalovat své fanoušky za to, že si stahují jejich hudbu, mraky nezávislých labelů a jejich muzikantů nevěřily vlastním očím. Vy chcete vydělávat prachy žalováním vlastních zákazníků?
Zakladatelka Pigspleenu našla odpověď: nabídla spolupráci každému, kdo chtěl se svými fanoušky spolupracovat, ne bojovat. Dejte Pigspleenu svolení, aby vaši muziku redistribuoval mezi své zákazníky, a dostanete podíl na poplatcích za připojení podle toho, jak se jim vaše hudba bude zamlouvat.
Zabralo to. Pigspleen se upsaly stovky nezávislých umělců a labelů a čím víc hudby měl k dispozici, tím víc fanoušků si od něj nechávalo zřídit připojení k netu a tím víc na tom muzikanti vydělali. Za necelý rok získal poskytovatel sto tisíc nových zákazníků a teď už jich měl milion – víc než polovinu vysokorychlostního připojení ve městě.“
Osvobodí uživatele hromadné licence?
Cory Doctorow ale není jediným zastáncem těchto hromadných licencí, které uzavírají dnes úplně běžně rádia, televize, restaurace, bary a podobně. Takzvané „blanket licence“, tedy smlouvy, které by v našem případě s majiteli práv uzavřeli poskytovatelé internetových služeb jako v případě fiktivního ISP Pigspleen, často uvádí jako možné řešení hudebního pirátství i americký profesor právní vědy na Harvard Law School Lawrence Lessig. Renomovaný ústavní právník a specialista na autorské právo je energickým kritikem omezujícího copyrightu v oblasti nehmotného vlastnictví. Jeho knihy se týkají především svobodného obsahu ve spojení se společenským vývojem.
V té nejnovější (Remix: Making Art and Commerce Thrive in the Hybrid Economy) přišel s myšlenkou, že by zavedení těchto licencí, jejichž prostřednictvím by si uživatelé za malou částku koupili právo volně sdílet soubory, dekriminalizovalo internet.
Samozřejmě Lessigova idea skýtá mnoho výzev. Jak by se stanovovalo či dohadovalo, kdo bude kolik za co platit a kdo za co kolik dostane? Zejména řešení druhé poloviny otázky, tedy kdo za co kolik dostane, bude problematické. Lessig říká, že existuje řada způsobů, jak v dnešní době na webu monitorovat užívání obsahu chráněného autorským zákonem. Jenže kdyby fungovaly tak dobře, jak píše, diskuse kolem copyrightu by pravděpodobně byla zbytečná.
Hromadné licence by mohly pro běžné uživatele znamenat volnost v chování na internetu
Navíc hromadné licence nerozlišují mezi uživateli. Nemyslí na babičky, které by najednou musely platit za hip hop a teenagery, kteří zrovna nefandí opeře. Takové řešení rovněž nebere v úvahu tvůrce, kteří se nechtějí nastavenými pravidly a sazbami řídit. A když už budeme mít hromadné licence pro hudbu, proč ne také pro filmy, videohry, televizní obsah, knihy a všechno ostatní? Současně by však takové licence mohly znamenat, jak ostatně podotkl i Doctorow v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ, pro běžné uživatele volnost v chování na internetu, a proto je nutné o nich alespoň diskutovat.
V otázce copyrightu nelze najít jedno jednoduché řešení, které uspokojí všechny zúčastněné. Poslouchat Bartoše s Prchalovou, jak probírají možnosti hromadných licencí, by však bylo rozhodně příjemnější a prospěšnější, než přihlížet další hádce, zda a jak naše fungování v kyberprostoru škodí mladému kouzelníkovi Harrymu Potterovi. Třeba se takové diskuze dočkáme již příští středu, kdy u jednoho stolu v divadle NoD usednou například producent a legenda českého hip hopu Vladimír 518, šéf Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním Roman Strejček a předseda pirátské strany Ivan Bartoš.
Tématem autorských práv jsme se zabývali například v článcích:
