ČERNÝ: Pohlavní orgány neslouží jen k plození potomků

Právník Jakub Kříž se ve svém článku Jak unést manželství muže a ženy zabývá problematikou snahy o zrovnoprávnění svazků homosexuálních partnerů s manželstvím dvou osob opačného pohlaví. Jsem velmi rád, že jeho článek vyšel, třebaže s Křížem nesouhlasím.

Žijeme v názorově pluralitní společnosti a jednou ze ctností společného života by měla být ochota naslouchat druhým, zejména když zastávají postoje v rozporu s našimi. Tato cnost se však může uskutečnit, pouze když nezakazujeme a nepostihujeme jiné názory, byť se nám mohou bytostně příčit, a namísto aktivistického odmítání diskuse a útoků na zastánce odlišných názorů se pokoušíme jejich názory pochopit a podrobit klidné, objektivní a férové kritice.

Širší kontext

Kříž představuje argumenty, jež mají prokázat výlučnost manželského svazku osob různého pohlaví. Třebaže o této problematice hovoří v kontextu současné snahy o rozšíření definice manželství, aby zahrnovala i homosexuální svazky, je zřejmé, že vychází z širšího morálního kontextu.

Je to právě morální rozdíl mezi vztahem heterosexuálním a homosexuálním, implicitně zahrnutý v představě, že heterosexuální manželský styk je morálně přípustný a správný, zatímco homosexuální takový není, a ani nebude, pokud získají právní možnost vstupovat do manželství, jenž Křížovi slouží jako východisko k argumentaci, že heterosexuální manželství je přirozeně morálně nadřazenou formou sdílení společného života dvou lidí.

Ve své odpovědi se proto zaměřím pouze na morální stránku této problematiky a nechám stranou diskusi o vhodnosti či nevhodnosti zrovnoprávnění homosexuálních svazků. Mělo by ale být poměrně zřejmé, že pokud z morálního hlediska neexistuje zásadní rozdíl mezi sexuálním životem heterosexuálů a homosexuálů, poskytuje to silný důvod k následnému legislativnímu kroku.

Funkce pohlavních orgánů

Proč by tedy sexuální život partnerů stejného pohlaví měl být nemorální či nepřirozený? Často se setkáváme s argumentem založeným na přirozené funkci pohlavních orgánů. Můžeme mu dát třeba následující podobu:

• Přirozenou funkcí lidských genitálií je plození potomků a v této funkci se mužské a ženské pohlavní orgány dokonalým způsobem doplňují (jsou navzájem komplementární).
• Orgány téhož pohlaví nejsou vzájemně komplementární.
• Homosexuálové mají pohlavní orgány téhož typu.
• Při homosexuálním pohlavním styku nemůže být naplněna komplementarita ženských a mužských pohlavních orgánů.
• Homosexuální pohlavní styk je nepřirozený.
• Homosexuální pohlavní styk je nemorální.

Tento závěr potom odpůrcům homosexuálních manželství umožňuje dovodit, že partnerský sexuální život homosexuálů není stejně hodnotný (je-li vůbec) jako (dobrý a správný) sexuální život heterosexuálů. Jde však o závěr chybný, neboť vychází z chybných předpokladů.

Lepší pocit

Pohlavní orgány slouží k plození potomků, není to však jejich jediná funkce. Stimulace penisu a vaginy přináší intenzivní pocity slasti a vede k orgasmu, při kterém se vylučují důležité hormony, a má blahodárné účinky na celý lidský organismus. To vše posiluje pocity vzájemnosti, lásky, respektu, důvěry, a tím svazek obou partnerů. Řečeno přímočaře, díky penisu a vagině se rozmnožujeme, ale také se více milujeme, posilujeme vzájemné vztahy, jsme zdravější a uvolněnější a celkově se na světě cítíme lépe.

Odpůrci homosexuálního sexuálního života (Kříž by pravděpodobně tvrdil, že homosexualita jako taková je morálně neutrální, nemorální je „pouze“ sex mezi lidmi téhož pohlaví) by možná odvětili, že přirozenou funkcí pohlavních orgánů je rozmnožování, a že pokud nepoužíváme nějaký orgán ve shodě s jeho přirozenou funkcí, jednáme nemorálně.

Homosexuálové mohou zažívat společnou slast posilující jejich svazek, používají však své pohlavní orgány způsobem, který je v rozporu s jejich přirozenou funkcí. Upřímně řečeno, tento argument je velmi slabý a zaráží, že se s ním dodnes tak často setkáváme.

Odlišné morální hodnocení

Uvažme, že přirozenou funkcí žaludku je trávit potravu, a pokud držíme hladovku, používáme jej v neshodě s jeho přirozenou funkcí a jednáme nemorálně. Přirozenou funkcí úst je přijímat vzduch, potravu, vydávat artikulované zvuky. Když se líbáme, používáme ústa v rozporu s jejich přirozenou funkcí a jednáme nemorálně.

Někdo by mohl namítnout, že přirozenou funkcí úst je nejen přijímat vzduch, ale i líbat druhého člověka. V tom případě bychom mohli říct, že když se líbáme, nepřijímáme potravu (funkce úst), když máme pohlavní styk s partnerem stejného pohlaví, zažíváme rozkoš, třebaže se nemnožíme. Proč by tedy líbání (jednu z funkcí úst nevyužíváme) a homosexuální sex (jednu z funkcí genitálií nevyužíváme) měly být morálně hodnoceny jinak?

Nejsem si jistý, zda by Kříž uvedené (byť populární a často užívané) námitky proti morální ekvivalenci mezi heterosexuálním a homosexuálním pohlavním stykem přijal za vlastní. Kromě toho, že se nabízí řada vyvrácení protipříklady, jsou velmi podezřelé tím, že se z toho, co je (funkce pohlavních orgánů), snaží odvozovat, co by mělo být (normativní hodnotové soudy).

Žaludek tráví potravu (faktuální konstatace), z toho ale nevyplývá, že je špatné, když ji netráví, ani to, že jednání bránící žaludku trávit potravu (třeba půst) je z morálního hlediska nesprávné (normativní soudy).

Teorie přirozeného práva

Kříž dobře zná takzvanou neoklasickou teorii přirozeného práva, jejímž ideovým zakladatelem je britský filozof a teoretik práva na Oxfordské univerzitě John M. Finnis, a která si našla řadu často velmi schopných následovníků, například vlivného filozofa Roberta P. George, z jehož (spoluautorského) článku Co je to manželství (Harvard Journal of Law and Public Policy, 2010) Kříž vychází.

V rámci této teorie se nezaměřujeme na funkce orgánů, ale na dobro manželství jako takového. Zde musím učinit poznámku. Kříž ve svém článku hovoří o manželství, neboť je přesvědčený, že i heterosexuální nemanželský pohlavní život je nemorální. Vzhledem k tomu, že tento postoj nesdílím, budu tento argument chápat jako obecnější, tedy aplikovatelný i na nesezdané heterosexuální páry.

Kříž ve svém článku píše: „Úplné jednoty na tělesné úrovni lze dosáhnout pouze díky sexuální komplementaritě muže a ženy. Milostný akt je v takovém vztahu vzájemným obdarováním láskou, ale současně i život dávajícím úkonem. Těla muže a ženy v něm úzce spolupracují – jako by byly jediným organismem – k početí. Tento vztah je tedy vnitřně zaměřen k dětem. Nemusí přijít – stejně jako fotbalový tým nemusí vyhrávat, navzdory tomu je zaměřen k výhře.“

Sex neplodných párů

Jak tomu ale bude u neplodných párů? Metafora s fotbalem naznačuje, že by Kříž asi řekl, že sex těchto párů je správným typem sexu, který zahrnuje penis, vaginu a možnost oplození vajíčka, třebaže tato možnost není a nemůže být v případě neplodných párů nikdy uskutečněna.

Nejsem si jistý, že by mu to příliš pomohlo, jeho argumentace totiž předpokládá, že heterosexuální pohlavní styk reálně a aktuálně umožňuje vznik jednoty mezi mužem a ženou tady a teď, není proto jasné, jak by tato jednota mohla vzniknout díky tomu, že sex neplodných párů je typem, který u jiných párů plodný je.

Je to podobné, jako kdybychom trvali na tom, že hromada dřívek pomazaných bílou hmotou je domkem, protože jsou namazány typem látky (lepidlem), která za normálních okolností lepí (i když v tomto případě ne).

Důraz na jednotu

Když Kříž a autoři, z nichž vychází, hovoří o jednotě mezi mužem a ženou, jež má být zapovězena homosexuálům, mají na mysli tělesnou jednotu, sjednocení dvou bytostí v jednou společném účelu pohlavního styku, jímž je rozmnožování. Zapomínají však, že dva milující se lidé se stávají jednotou také tak, že sdílejí a poskytují si slast, blízkost, intimitu, posilují svou lásku a vzájemný vztah.

Proč by tato jednota měla být méně důležitá či morálně irelevantní? Zřejmě proto si Kříž myslí, že homosexualita je nemorální, a snaží se své přesvědčení racionálně zdůvodnit. Klade proto důraz na jednotu danou jedním cílem, jímž je rozmnožování, a ponechává stranou jednotu danou vzájemným prožitkem milostného aktu.

Ponechávat stranou by ji však neměl; podobně jako s ústy, jež mohou přijímat potravu i líbat, i jednota partnerského milostného aktu může být dána společným cílem (plozením), ale také vzájemností, rozkoší a intimitou.

Respektování názoru

Jak jsem už napsal, Kříž ve svém článku předložil důvody, proč homosexuální svazky zahrnující aktivní milostný život považuje za méně hodnotné než manželské svazky osob různého pohlaví. O nemorálnosti homosexuálního styku sice přímo nemluví, ale jeho teorie ho k tomu zavazuje. Respektuji jeho názor a neshledávám jej homofobním. Obecně si myslím, že bychom si měli dávat pozor na snadnost, s níž nositelům jiných názorů tyto nálepky přisuzujeme.

Jsem však přesvědčený, že žádný argument v Křížově článku není přesvědčivý, ani neprokazuje, že by pohlavní život partnerů stejného pohlaví byl nějakým způsobem méněcenný či nemorální. Diskuse o zrovnoprávnění svazků osob stejného pohlaví by k tomuto závěru měla přihlížet.